Jak jsem stavěl větrnou elektrárnu – příběh úřednické zvůle

Záměr postavit si větrnou elektrárnu jako záložní zdroj elektrické energie jsem rozvíjel už před 10 lety. Mám na rodinném domě nainstalovány solární panely nejen na ohřev užitkové vody, ale i na přitápění. Po přijetí zákona o obnovitelných zdrojích a po důkladné analýze jsem začal pracovat na projektu malé větrné elektrárny. Tubus vysoký 35 m, výkon 450 kW. Měla být vzdálena asi 1,5 km od mého bydliště. Dle oficiálních pramenů v těchto místech stával před 440 lety větrný mlýn.  

obrázek: Michal Kolář

Domek leží ve výšce 600 m.n.m. a bývají tam v podhůří Brd drsné zimy. Dokonce to bylo svého času jediné místo v Brdech, kde byl lyžařský vlek. V rámci rekonstrukce jsem nechal celý dům zateplit, topení zavést i do podlahy a připravit systém na možnost připojení solárních panelů pro ohřev vody.

Mým snem bylo, aby to byl soběstačný domeček, kam se dá kdykoli přijet a bude tam teplo, bez ohledu na to, jestli jde elektřina (časté výpadky proudu, black-out, monopolní = drahá energie). První zimu po rekonstrukci jsem zjistil, že život na vesnici je sice drsný, ale romantický a svým zůsobem i nezávislý.

Nezávislý život na vesnici

Přestěhoval jsem se tam z Plzně nechal na střechu namotovat solární kolektory s 1000litrovou akumulační nádobou a začal intenzivně pracovat na záložním zdroji energie nejen pro pohon čerpadla chladícího média „solárek“, ale i celého domu.

Fotovoltaické panely jsem zavrhl, neboť cena byla přemrštěná a výkony chabé. Jelikož jsme na kopci a první pramen je asi 2 km pod vesnicí, zavrhl jsem vodu a soustředil se na vítr. Musím přiznat, že mne jako vystudovaného strojaře – technologa nadchl pokrokový stroj jménem „větrná elektrárna„.

Z mládí jsem si pamatoval, že tam foukalo pořád a jen málokdy bylo bezvětří. Je to dáno rozhledem od Šumavy po Krušné Hory a párkrát do roka jsou vidět i Alpy. Nejprve jsem si proto vyrobil ze starého letadélka malý větrníček a připojil k němu diodu. Svítila skoro pořád.

Proto jsem koupil svojí první meteostanici a začal regulérně měřit a zaznamenávat meteorologické veličiny. V začátcích jsem dokonce 3x denně běhal na 2 km vzdálený zesilovač, abych zesynchronizoval data s oficiální meteostanicí v nedalekých Kocelovicích. Později jsem meteostanici instaloval na strom u zesilovače, odkud mi ho ukradli radioamatéři. Proto jsem si o kus dál instaloval vlastní meteosloup. Chtěl jsem mít jistotu, že se vítr opravdu vyplatí. Moje naměřené hodnoty přepočítané na výšku sloupu vycházejí nad 6 m/s, což už by mělo být konkurence schopné.

Nekonečné úřednické kolečko

Nejprve jsem celý projekt větrné elektrárny (VtE) nabídl obci, která ho, ústy starosty a místostarosty, odmítla s poukazem na to, ať si to postavím sám (zrovna prý mají plnou hlavu starostí s plynofikací). Koupil jsem tedy pozemek vzdálený asi 200 metrů od cca 45m zesilovače mobilního operátora, zajistil připojení síť (u ČEZ Distribuce), zařídil geodetické zaměření, získal kladné vyjádření obce a dalších asi třiceti institucí.

Protože jsem se ale obával, že jako malý podnikatel na novou elektrárnu neseženu peníze, měl jsem předjednanou koupi použité a repasované, asi pět let staré větrné elektrárny z Německa.

Energetický regulační úřad (ERÚ) ale začátkem roku 2006 změnil vyhlášku o výkupu elektrické energie z obnovitelných zdrojů s tím, že na zvýhodněnou výkupní cenu elektrické energie nemají nárok zařízení starší dvou let.

Další problém byl, že tak malé stroje se již prakticky nevyráběly, neboť se prosazuje trend zvětšování strojů. Stál jsem proto před problémem zda projekt nerealizovat, nebo přepracovat na větší VtE a pokusit se na ni sehnat finance (ostatně, to mi poradili i na ERÚ).

Řekl jsem si, že větší elektrárna může znamenat větší úsporu a větší zálohu pro větší počet lidí. Nechal jsem si odbornou firmou zpracovat finanční analýzu, ze které vyplývá, že pokud bych neprodával elektřinu ČEZu, ale přímo spotřebitelům, ušetřil bych jim 30-40% (což mohou být až desetitisíce ročně). Mám i dopis z ERÚ, který potvrzuje, že by to bylo proveditelné.

Dále z analýzy vyplývalo, že by elektrárna měla bez problémů pokrýt spotřebu všech osmi obcí spadajících pod Čížkov. Tam jsem se mezitím stal zastupitelem, neboť jsme s partou nestraníků vyhráli volby. Nemluvě o tom, že by to do našeho chudého kraje přitáhlo (cyklo-)turisty a vyplatilo by se tady např. otevřít obchod, zavést vodovod, zřídit čističku atd.

Nový projekt je na světě

Asi po půl roce se mi podařilo celý projekt přepracovat včetně nových vyjádření. Abych měl jistotu, že celý proces, který je nesmírně zdlouhavý a drahý, nepodstupuji zbytečně, navštívil jsem osobně pana hejtmana Plzeňského Kraje, MUDr. Zimmermanna. Řekl mi, že sice není příznivcem větrné energie, ale i přesto mi zaručuje, že stanovisko kraje k takovému projektu bude profesionálně neutrální (to bylo v létě 2006).


Na základě této informace jsem začal do projektu intenzivně investovat čas a peníze: energetický audit, vypracování Oznámení a dokumentace EIA, hluková studie, studie zásahu do krajinného rázu, stroboskopická studie atd. Zaplatil jsem za to vše asi 300 000 Kč.


Dne 18.8.2006 jsem podal oznámení záměru na Krajský úřad. Dle Závěru zjišťovacího řízení bylo k záměru doručeno deset vyjádření v nichž byl dán obecný souhlas s realizací záměru: také např. vyjádření radního pro životní prostředí MUDr. Kreuzbergera, že „nemá námitek“, vyjádření Ing. Levého (vedoucího ŽP a stavebního úžadu v Nepomuku), že „nepožaduje posuzování záměru ve druhém kole podle zákona 100/2001, Sb.“ a podobně.


Krajský úřad přesto 15.9.2006 rozhodl, že má být můj projekt posuzován právě dle citovaného zákona. V Závěru zjišťovacího řízení ale nebyl uveden žádný konkrétní důvod k posuzování, také nebyly stanoveny žádné specifické podmínky k vypracování „Dokumentace“ či doplnění příloh.

Zadal a zaplatil jsem tedy zpracování dokumentace a všech potřebných studií. Dne 1.11.2006 jsem zahájil na stavebním úřadu v Nepomuku územní řízení a na referátu životního prostředí zažádal o vyjádření ke krajinnému rázu.

Karta se obrací

Pak se ale karta obrátila. Dne 19.12.2006 předložil hejtman Plzeňského kraje (ten samý MUDr. Zimmermann) návrh usnesení o nepovolování VtE v Plzeňském kraji. Úředníci, kteří o schválení či neschválení projektu rozhodují, jsou přitom jeho nepřímí podřízení a těžko budou postupovat proti nařízení svého hejtmana, kterého každý den potkávají na chodbě, stejně tak úředníci na „trojkových obcích“. Od tohoto okamžiku začali velmi intenzivně Ing. Levý a Kraj spolupracovat na „pohřbení“ mého projektu.


Ing. Levý zastává funkce vedoucího referátu životního prostředí v Nepomuku a současně vedoucího stavebního úřadu tamtéž. Již souběh těchto dvou funkcí mu umožňuje pohrávat si s projektem a vymýšlet ty nejsložitější obstrukce k procesnímu zdržování popřípadě likvidaci celého projektu.

Jde o klasickou ukázku systému přehazování projektu z jednoho rohu stolu na druhý: Ing. Levý jako vedoucí pracovník útvaru životního prostředí napsal zamítavé stanovisko, kterým neudělil souhlas se změnou krajinného rázu, což byl jedinný argument k tomu aby jako vedoucí stavebního úřadu mi celý proces územního řízení nejprve přerušil a pak v řízení pokračoval, dále územní řízení zamítavým rozhodnutím ukončil, aniž by počkal na výsledek (stanovisko) EIA, kvůli němuž územní řízení před tím přerušil! Moje odvolání pak Plzeňský kraj zamítl a potvrdil rozhodnutí MěÚ v Nepomuku, jak se dalo očekávat.


Výsledek řízení EIA


Dokumentace o řízení EIA byla předložena Krajskému úřadu Plzeňského kraje začátkem září 2007 (rok se na ní intenzivně pracovalo). V jejím závěru je uvedeno: „Na základě všech těchto předložených charakteristik a předchozích kapitol se zpracovatel dokumentace domnívá, že skutečný vliv na jednotlivé složky životního prostředí v dotčené lokalitě je únosný, a to jak v době výstavby tak i při samotném provozu.“


Z hlediska problematiky krajinného rázu pak: „…podklady se dá velice přesně ukázat, jaký bude skutečný estetický vliv VtE na okolní krajinu, (odborný posudek RNDr. Petr Obst). Při hodnocení místa krajinného rázu bylo konstatováno, že záměr v dané lokalitě lze označit za podmíněně akceptovatelný.“


Koncem listopadu zadal Krajský úřad Plzeňského kraje společnosti Ekoaudit, spol. s r.o., Brno, vypracování posudku na uvedenou „Dokumentaci“. Závěr posudku zní: „Dokumentace byla posouzena dle požadavků paragrafu 9 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí v rozsahu Přílohy č. 5 tohoto zákona a po zvážení všech výše uvedených okolností je možno konstatovat, že záměr lze akceptovat.“ V posudku je i návrh souhlasného
stanoviska pro příslušný orgán (KÚPLK).

Stanovisko Kraje: Zamítnuto!
 
Přes všechny tyto kladné posudky a vyjádření a navzdory doporučení odborníků Krajský úřad Plzeňského kraje dne 19.3.2008 vydal „nesouhlasné stanovisko“. Takové stanovisko je ale zcela nerelevantní, a to zejména z těchto důvodů:


1. Jediné závazné stanovisko obce je kladné usnesení z 24.2.2006, které bylo jednohlasně odhlasováno 8 ku 0 na veřejném zasedání ve prospěch stavby VtE (kopie je součástí dokumentace). To, že starosta napíše na kus papíru svůj názor a neakceptuje usnesení zastupitelstva, by se možná dalo posuzovat jako „Zneužití pravomoci veřejného činitele“ a tento cár neměl být vůbec součástí dokumentace.


2. Situování VE v přírodním parku není v rozporu s žádným zákonem ani vyhláškou ČR ani EU (stejně jako nedaleký lom, těžící denně 800 tun štěrku a 200 metrů vzdálený zesilovač mobilního operátora, jen o málo nižší než plánovaná elektrárna, nemají problém se svojí polohou uprostřed Přírodního parku Brdy).


3. „Odborná studie“, která tuto lokalitu „nedoporučuje“ pro stavbu VtE, byla účelově zpracována na zadání Kraje „odbornou firmou“ (Centrem pro krajinu, s. r. o.) v níž není ani jeden člověk s příslušnou autorizací. Firma byla navíc založena tři měsíce po podání mého oznámení záměru výstavby VtE. Studie byla zpracována účelově a na zakázku Krajem (na což jsou na Kraji záznamy) za dva měsíce a nepasuje se do role závazného stanoviska. Jak je i v ní uvedeno:

„Studie je jedním z podkladů pro hodnocení vlivů konkrétních záměrů investorů a v žádném případě nenahrazuje proces hodnocení vlivů na životní prostředí nebo územní řízení. Definování krajinných prostorů jako podmíněně vhodných území pro výstavbu větrných elektráren nemůže znamenat automaticky předpoklad kladného vyjádření příslušných úřadů ve věci umístění stavby a není ani právní orgány závazná. Tento materiál je odbornou preventivní studií velkého krajinného prostoru, která navíc nezná přesné parametry navrhovaných staveb a tudíž její hloubka, resp. konkrétnost zpracování nejsou schopny postihnout všechny možné aspekty vlivu navržených záměrů na krajinný ráz.“
 
Dle platných právních předpisů se nelze proti tomuto stanovisku odvolat a bez kladného posouzení EIA dnes „nepostavíte“ ani studnu ! Přišel jsem o psa, 5 let života, rodinu, zdraví, nervy a iluze. O penězích ani nemluvě.
 
Stejně nemluvě o takových malichernostech, jako že syn pana starosty, den po té, co jsem oznámil, že budu kandidovat do zastupitelstva, běhal po vsi s peticí proti elektrárně, ačkoli jeho otec půl roku před tím hlasoval pro, stejně jako celé zastupitelstvo. Nebo že všechny soudy, u kterých jsem žádal spravedlnost, jsem zaplatil a jak se dalo čekat, nevyhrál.

Celý průběh EIA si lze projít zde: http://tomcat.cenia.cz/eia/detail.jsp?view=eia_cr&id=PLK353

Na veřejné obecní schůzi zastupitelstva 12.11.2010 po zvolení nového starosty jsem celý projekt věnoval obci Čížkov. Ať si s tím teď láme hlavu někdo jiný. Mě už to nebaví!

O autorovi:

Michal Kolář – narodil se ve „smradlavé a hlučné“ Plzni, vyrostl v krsných a zdravých Brdech. V 25 letech se nastěhoval do panelového bytu v posledním patře, kde neustále bojoval se zimou a složenkami. Od té doby se začal zajímat o možnost instalace solárních panelů a malého větrníku.