Světový institut pro výzkum zdrojů (WRI) přichází s poměrně optimistickou zprávou. Na základě dat sesbíraných v radě OSN od 127 členských zemí by se pravděpodobně do roku 2030 měl podíl instalovaných obnovitelných zdrojů energie zdvojnásobit, a to především na území států, jež jsou považovány za největší globální znečišťovatele ovzduší.

„Spotřeba energie se bude výrazně zvyšovat, ale OZE pokryjí až polovinu.“ Zdroj: zamnar.com

Spojené státy americké jsou stále zemí netušených možností. Příkladem budiž nedávný počin dvou demokratických senátorů ze státu Oregon, kteří by rádi protlačili pro svůj stát definitivní zákaz výroby elektřiny spalováním uhlí.

Představa, že by se Oregon zbavil závislosti na uhlí, neděsí obyvatelel ani zvýšením cen energií., foto: Tobixen, licence Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported

Zpráva hodnotící výsledky hospodaření jednotlivých australských energetických sektorů nutí manažery elektráren k přehodnocení strategie. Data vztahující se k výnosu jednotlivých společností, které se soustředí na výrobu a poskytování elektřiny z fosilních zdrojů, jsou podtržena výsledkem nejnižšího dosaženého zisku za poslední dekádu.

Uhelný důl poblíž australského města Collie. foto: Calistemon, licence Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported

Projekt na výstavbu příbojové elektrárny společností Tidal Lagoon Power Ltd. (TLP) je téměř na spadnutí. Přesto se nad ním vznáší poslední významný otazník, stejně jako nad loni zamítnutým podobným projektem v Severn Barrage. Čím jsou tyto projekty odlišné a co mají společného? Skutečně v příštích letech pokryjí příbojové elektrárny 10 % domácí spotřeby elektřiny Velké Británie?

Swansea Bay Tidal Lagoon by měla vytvořit „prstenec“ na pobřeží, který ale nebude omezovat ryby v pohybu. Zdroj: smartenergyjournal.com

Američané přistupují k projektům zásobníků energie poněkud váhavě. Po celých Spojených státech bychom napočítali jen kolem čtyř desítek podobných zařízení. Jedno z těch středně velkých se teď k nemalé radosti „průkopníků zásobníků energie“ bude nyní budovat ve státě New York, u hornického městečka Mineville.

Nejznámější přečerpávací vodní elektrárnou v České republice jsou Dlouhé stráně o výkonu 650 MW. foto: ČEZ

Historické dědictví a smutná vzpomínka na tragédii druhé světové války. Tak většina obyvatel německého Hamburku pohlížela na mohutné železobetonové kryty protiletecké obrany, kterých zbylo po celém městě několik desítek. Ten, který stojí u Wilhelmsburgu, se však po třech letech rekonstrukcí proměnil na něco, co už strasti války připomínat nemusí. Vznikl tu hamburský energetický dóm.

Železobetonové monstrum na kraji Wilhelmsburgu se mění na víceúčelovou elektrárnu. foto: Martin Kunze, iba-hamburg.de

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) na bázi průzkumu trendů v patnácti zemích přichází s pro někoho poměrně nečekaným zjištěním: zavedení trhu s emisními povolenkami redukuje celkovou míru emisí 17x levněji, než systém dotací na podporu zavedení OZE do průmyslové praxe. Stojíme tedy na rozcestí: máme se vydat cestou inovací, nebo se raději spolehnout na ekonomické nástroje?

Globální emisní trh dokáže to samé, co poplatky za znečišťování ovzduší a investice států do dekarbonizace. Jen 17x levněji. foto: archiv Ekobydleni.eu

Hydroelektrárny, které využívají sílu mořského proudění a turbíny větrných elektráren, zasazené do dna, na hranici příboje. Dva odlišné způsoby, jak účinně získávat energii. Mohly by ale tyto dva modely stejně efektivně fungovat jako jedno zařízení? S odpovědí přichází japonská společnost Mitsui.

Japonská společnost Mitsui přináší další inovaci do segmentu OZE, hybridní model větrné/vodní elektrárny. foto: Mitsui