Už jste četli o tom, že Severní moře bude novou energetickou centrálou Evropy? Tato vize postupně nabírá čím dál konkrétnější podoby. Hlavním iniciátorem projektu NSCOGI je Německo, ale také Británie, Francie, Dánsko, Švédsko, Nizozemsko, Belgie, Irsko a Lucembursko. Tito členové Evropské unie propojí své energetické sítě s Norskem, které disponuje velkým množstvím přečerpávacích a vodních elektráren.
Větrné turbíny v Portugalsku, foto: Ekobydení.eu
Větší znamená lepší. U větrných elektráren nejde sice o přímou úměru, ale své opodstatnění to zajisté má. Větší a delší lopatky větrné elektrárny dokážou zachytit více větrné energie. Čím více větrné energie zachytí, tím větší síla se přenáší na generátor a ten může produkovat více elektrické energie. Cestou vývoje gigantických elektráren se například vydala dánská společnost Vestas, která představila projekt největší větrné elektrárny na světě.
Stavba prvního přímořské větrného parku má brzy začít ve Spojených státech. Mezitím už ale Německo spustilo svou první pobřežní větrnou farmu 45 km od pobřěží v Severní moři. Dvanáct turbín o celkovém výkonu 12 MW dodává energii do 50 000 domácností. Německo má ale mnohem smělejší plány. Do roku 2030 chce vybudovat 5000 pobřežních větrných elektráren. pokračování…
Skotsko je součástí Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Zároveň má ale vlastní parlament a vůbec tak nějak působí celkem samosprávně. Teď se rozhodlo, že půjde naplno do obnovitelných zdrojů energie. Hodlá podpořit nový projekt NICER, který propojí země sousedící se Severním mořem pokročilou energetickou sítí.
Iniciativa má za cíl propojit novými účinnými energetickými kabely zdroje obnovitelné energie jako jsou přílivové elektrárny, elektrárny využívající mořských vln, větrné turbíny, vodní elektrárny nebo dokonce i solární elektrárny. Nové kabely mají být položeny na dno Severního moře.
Celý projekt má zároveň přispět k rozvoji přístavů i celých regionů a jejich energetické bezpečnosti. A v konečném důsledku tak zlepšit energetickou bezpečnost celé Evropy a zvýšit možnosti využití obnovitelných zdrojů energie.
Nizozemská společnost Office for Metropolitan Architecture (OMA) představila na první pohled až neskutečně ambiciózní plán na využití Severního moře. Celý projekt pojmenovaný „zeekracht“ (energie moře) počítá s vybudováním prstence rozsáhlých větrných farem v moři kolem Holandska. Větrné elektrárny by měly zajistit energetickou nezávislost Evropy do roku 2025. Jde o velmi vhodně naplánované představení projektu do doby, kdy zejména východní a jihovýchodní část Evropy doslova mrzne díky tomu, že z Ruska přes Ukrajinu neproudí zemní plyn.
Podle OMA je Severní moře, díky konstatní rychlosti větru, mělkým vodám a zkušenosti s průmyslem obnovitelných zdrojů energie dokonalým místem pro rozsáhlé budování větrných farem. „Potenciální objem obnovitelné energie generované v Severní moři se ve skutečnosti vyrovná nebo překoná energii produkovanou z fosilních paliv z Perského zálivu,“ píše se v propagačních materiálech OMA. Úžasný plán tak trochu připomíná plán amerického miliardáře T. Boone Pickense na vybudování obrovských větrných farem v USA. Zda se alespoň jeden z těchto nádherných, ale do značné míry zatím pouze vysněných projektů, někdy dočká realizace, to je ve hvězdách.
Včera jsme informovali o nové uhelné elektrárně v Německu, která bude ukládat svůj produkovaný oxid uhličitý pod zem. Agentura Reuters přináší další podobný příběh, tentokrát z Norska. Severská země začala seismické průzkumy v oblasti největšího naleziště ropy a zemního plynu zvaného Troll. Toto místo bylo vytipováno jako jedno ze tří možných podzemních úložišť pro oxid uhličitý, který produkují uhelné elektrárny v pobřežních městech Mongstad a Kaarstoe. Společnost StatoilHydro, která má těžbu v oblasti Troll na starosti, ukládá CO2 pod mořským dnem v Severním moři už od roku 1996. Jde však o oxid uhličitý unikající při těžbě zemního plynu, nikoliv o emise z elektráren. Očekává se, že emisní CO2 by mohl být uložen někde v hloubce kolem 2500 metrů.
ROZHOVOR
DŮM
AUTO
