Podle britského deníku Telegraph přemýšlí Velká Británie o zavedení limitů vypouštěného oxidu uhličitého pro jednotlivce. Lord Smith z Finsbury, hlava Agentury pro životní prostředí, podle listu věří, že zavedení individuálních povolenek pro každého jednotlivce by mohlo být efektivní cestou jak zařídit splnění snížení emisí skleníkových plynů.

Zelená totalita? Aneb George Orwell místo 1984 v roce 2010 a převlečený do zeleného. Každý člověk by měl získat vlastní unikátní číslo, které by zadal při nákupu produktů, které největší měrou přispívají k uhlíkové stopě. To znamená především pohonné hmoty, letenky a elektřina. Bylo by z něj strženo úměrné množství kreditů. Podobně ja u bankovního účtu by každý měsíc přišlo dotyčenému “vyúčtování”. Jakmile by se zelený účet dostal na nulu, bylo by třeba si připlatit a získat nové kredity.

V podstatě by tedy šlo o něco podobného, jako je současný systém emisních povolenek pro firmy v Evropě, jen na mnohem nižší úrovni. Lord Smith říká, že nové schéma by mohlo být součástí nového Zeleného údělu”, obdoby americké “Nového údělu” prezidenta Franklina D. Roosevelta z doby Velké hospodářské krize. Očekává, že by mohl být představen do roku 2030. Že by reakce na očekávaný, ale zatajovaný konec ropného přepychu?

Lord Smith tvrdí, že největší dopad by nové opatření mělo na ty, kteří žijí extravagantním životním stylem. Bankéře, filmové či hudební hvězdy, prostě a jednoduše rozšafné milionáře, kterým by nějaká ta “zelená daň” navíc neměla výrazně narušit rozpočet. Zajímavé, že zrovna bankéři se jako potrefené husy ozvali první s tím, že je to další omezování osobní svobody. Nicméně opravdu je? Co si myslíte vy?

Mořské řasy představují podle některých ekologů i dalších odborníků plodinu budoucnosti (společně s technickým konopím). Například Skotsko chce s jejich pomocí vyrábět biopaliva. Společnost Emergent Architecture přišla s nápadem, že by něco takového bylo možné (otázkou je, zda stejně efektivní) nejen na velkých farmách mimo města, ale právě i v centrech měst. A ještě by to mohlo vypadat úžasně futuristicky!

Přišla proto s tzv. “bioreaktorem”. Neboli nádřží plnou mořských řas, jejichž růst je udržován za pomoci LED osvětlení. Díky fotosyntéze pak mořské řasy vyrábějí biopalivo, které je následně možné využít nejrůznějšími způsoby. Energii získává LED osvětlení ze solárních panelů.

První takováto instalace má být hotová v roce 2010 a bude k vidění v nějakém obchodním domě v Los Angeles. V Petrhu má být následně instalována ještě o něco pokročilejší a “ufoidnější” verze bioreaktoru, nazvaná PhotoBioReactor.

Ta bude využívat kolonií červených a zelených mořských řas umístěných do jednotlité konstrukce z lehkých vláken. Na “vstupu” vyžadují řasy oxid uhličitý a světlo, které zpracovávají a na “výstupu” pak nabízejí biopalivo nebo vodík. Elektrická energie potřebná pro chod reaktoru pochází z tenkovrstvých solárních článků zapuštěných do polykarbonátového obalu.

Podle předběžných odhadů Nizozemské agentury pro životní prostředí, která využila nejnovější poznatky společnosti BP, se globální růst emisí oxidu uhličitého zpomalil na polovinu proti roku 2007. V roce 2008 byly vyšší o 1,7%, přitom o rok dříve rostly o 3,3% a v minulých letech dokonce až o 4%. Co za to může? Ekonomická krize, vysoké ceny ropy, zvýšený důraz na využívání obnovitelných zdrojů energie. V roce 2008 tak bylo do ovzduší vypuštěno asi 31,5 miliard tun CO2, v roce 1970 to přitom bylo 15,3 mld. tun. V minulém roce se globálně snížila spotřeba ropy o 0,6%, šlo o první pokles od roku 1992. Největší pokles zaznamenaly Spojené státy americké - o 7%. Mezitím Čína svou spotřebu zvýšila, a to o tři procenta. Podle zprávy BP a nizozemské agentury má vliv na snižování emisí také využívání biopaliv v dopravě. V roce 2008 měly ušetřit asi 100 milionů tun CO2 a zajišťovaly celkem 2,5% spotřeby paliva. Velmi důležitou roli hrají větrné elektrárny, v roce 2008 se globální kapacita zvýšila o 30% - v USA o 50%, v Číně dokonce o 100%. Celkem se obnovitelné zdroje energie postaraly o 4,4% globální výroby elektřiny. Ušetřily tak 500 mil. tun CO2. Stále se však zvyšují také emise z uhelných elektráren, ačkoliv pomaleji než v předchozích letech - o 3,5% namísto předchozích 5%. Ke snížení přispěl především systém emisních povolenek Evropské unie, ale i globální recese. Ze zprávy zároveň plyne, že zatímco v USA a EU emise celkově klesají, rozvíjející se ekonomiky jako Čína, Indie či Rusko spíš rostou - i když pomaleji než v předchozích letech. Zajímavé číslo: v EU připadá 8,5 tun emisí CO2 na jednoho obyvatele (pokles z 9 v roce 1990), v Číně je to 5,5 tuny, v USA 18,5 tuny.

Už v roce 2003 ohlásil tehdejší americký prezident George W. Bush plán vybudovat novou generaci uhelné elektrárny, kterou nazval FutureGen. Projekt měl být výjimečný tím, že elektrárna by ihned při výrobě zachycovala produkovaný oxid uhličitý a ukládala jej pod zem. O pět let později, v roce 2008, však americké Ministerstvo energetiky, nejspíš v reakci na ekonomickou krizi, ohlásilo restrukturalizaci celého projektu vzhledem k narůstajícím nákladům. Nicméně krize zároveň přinesla i řešení problému, to když nový prezident Barack Obama přišel se záchranným balíčkem. Jedna miliarda z něj poputuje právě na projektu FutureGen.

Je to signál, že nový ministr energetiky Steven Chu, známý zastánce jaderných elektráren, nebude podporovat pouze obnovitelné zdroje energie jako jsou solární elektrárny nebo větrné turbíny, ale také novou generaci starých technologií. Odhaduje se, že do roku 2030 vzroste spotřeba elektřiny jen v USA o 49%. Uhlí je ve Spojených státech amerických snadno dostupné, tohoto fosilního paliva jsou zde obrovské zásoby a Američané je samozřejmě hodlají využít. Pokud bude uhelná elektrárna nové generace dokončena, nabídne výkon 275 MW. Kromě elektřiny se počítá se současnou výrobou vodíku, a to navzdory tomu, že Obama nedávno výdaje na vodíkovou ekonomiku, především tedy auta na vodík, řádně seškrtal. Celkově náklad na vybudování elektrárny nejspíš budou kolem 2 mld. dolarů.

Program pro životní prostředí Organizace spojených národů (UNEP) vydal aktuálně 68stránkovou zprávu nazvanou “Přirozená náprava? Role ekosystémů v mírnění klimatu” (PDF, 8,6 MB). Do obsáhlé studie vás uvede sdělení, že “V současné době jsou světové ekosystémy, namísto jejich udržování a zlepšování přírodní kapacity na zachycování oxidu uhličitého, nemilosrdně a neuvěřitelnou rychlostí vyčerpávány.” Stručně shrnuto je celá zpráva o tom, že je mnohem lepší a především levnější (každopádně prostě rozumnější) snažit se uchovat současnou přírodu, především deštné pralesy, která dokáže zachytit mnohonásobně větší množství oxidu uhličitého, než se snažit vymýšlet nejrůznější (často šílené nebo šíleně nákladné) umělé náhražky - jako třeba ukládání CO₂ pod zem či mořské podloží. Zpráva tedy vyzývá světové vlády, aby svou ochranu klimatu založily mnohem více na tom, že budou podporovat udržování a obnovování ekosystémů namísto cpaní obrovských finančních prostředků do vymýšlení rádoby nových a rádoby chytrých nových vynálezů. Přitom je všeobecně známo, že například Amazonské věčně zelené deštné pralesy jsou ničeny neuvěřitelně rychlým tempem. Právě nedávno proběhla tiskem zpráva, že Amazonští indiáni povstali proti těžbě na svém území. Už zahynulo přes 50 lidí. Důvodem je fakt, že vláda Peru zákonně umožnila těžebním a energetickým společnostem pronikat do dosud málo narušených deštných pralesů.

Americký Energetický informační úřad (EIA) se stará o oficiální energetické statistiky Spojených států. Pokud se chcete ponořit do studia čísel a statistik, oficiální stránky úřadu jsou pro vás jako dělané. Nás teď nicméně zajímá předpověď EIA do roku 2030 která říká, že pokud se lidé nebudou snažit, stoupnou emise skleníkového plynu oxidu uhličitého do roku 2030 o 39%. Někteří považují tuto zprávu ponejvíc za strašení, protože už dnes je jasné, že lidé se globálně snaží s tímto problémem něco dělat. V roce 2012 vyprší Kjótský protokol, už letos se ale v Kodani sejdou vůdci téměř 200 států aby se dohodli na novém omezení vypouštění skleníkových plynů. Bez této nové dohody a jakékoliv regulace by údajně v roce 2030 mohlo být vypuštěno do ovzduší až 40,4 mld. tun CO2, v roce 2006 to přitom bylo 29 mld. tun. Většina tohoto růstu by měla přijít z rychle se rozvíjejících zemí jako je Čína a Indie, které jsou z velké části závislé na spalování fosilních paliv v uhelných elektrárnách. Podobně jsou na tom však dnes třeba Spojené státy americké. Až polovinu své elektřiny získávají z uhelných elektráren. To se má samozřejmě v nejbližších desetiletích zásadně změnit. Nový prezident Barack Obama navrhuje důraz na obnovitelné zdroje energie jakožto jednu z cest z ekonomické krize. Pozornost chce směřovat především na větrné elektrárny, solární elektrárny a geotermální energii. V energetice se silně angažuje například i společnost Google, která před časem přišla s návrhem nazvaným “Čistá energie 2030“. Návrh počítá se snížením výroby energie z fosilních paliv do roku 2030 o 88%, snížením spotřeby paliva automobilů o 44%, snížením závislosti na dovozu ropy o 37%. V roce 2030 by například v USA mělo fungovat 80 GW přímořských větrných farem, 300 GW energie budou generovat větrné turbíny na pevnině. Dalších 170 GW energie má pocházet z fotovoltaiky, 80 GW z koncentračních solárních elektráren. A nakonec jsou tu geotermální elektrárny s 80 GW. Je zajímavé, že návrh Google téměř nezmiňuje jaderné elektrárny, kde počítá jen s velmi mírným růstem. Pro srovnání, EIA odhaduje, že bez jakýchkoliv zásahu by produkce emisí CO₂ dosáhla v roce 2030 v rozvojových zemích 25,8 mld. tun, zatímco ve vyspělých zemích 14,6 mld. tun.

Trvalá udržitelnost ve městěch? Jednou z cest mají být i tzv. “vertikální farmy”. Ty mohou produkovat lokálně pěstované potraviny, čímž výrazně sníží emise oxidu uhličitého vznikající při dopravě. Navíc pomohou pročistit znečištěné městské ovzduší a přidají zase o něco více zelené do smutných šedých sklo-betonových džunglí. Architektonické studio Romses Architects navrhlo pro kanadský Vancouver v rámci projektu FormShift 2030 Challenge právě takový jedinečný projekt. Jde o mrakodrap, který nabízí pěstování ovoce a zeleniny, pláň pro dobytek, komerční prostory, obnovitelné zdroje energie a další ekologické “fíčury”. Celý projekt se jmenuje příhodně “Harvest Green Tower”. Věž dokáže posloužit jako zdroj energie, potravin, vzduchu i prácovních příležitostí. Dokonce by mělo být možné v ní chovat ryby nebo kuřata.

Vancouver se chce v průběhu následujících desetiletí stát jedním z nejzelenějších měst na světě, a to za pomoci hustší a ekologičtější zástavby. Harvest Green Tower je jedním z takových příkladů. Na vrcholu věže se nachází obrovská cisterna pro sběr dešťové vody s jejíž pomocí pak lze zavlažovat rostliny. V přízemí se pak nachází například restaurace. Energii získává budova z větrných turbín umístěných na střeše a fotovoltaiky. Další část energie poskytnou geotermální pumpy a methan z kompostu.

Podle nejnovějšího britského výzkumu jsou domy postavené z materiálů vyrobených z průmyslového konopí významným prostředkem pro snížení emisí oxidu uhličitého. Tyto materiály by mohly významně pomoct v boji proti globálnímu oteplování, navíc by pěstování konopí podpořilo venkovské ekonomiky všude vyjma USA, kde je pěstování průmyslového konopí dosud zakázáno na federální úrovni. Konopí je výjimečné tím jak rychle roste a kolik dokáže během svého růstu zachytit oxidu uhličitého. Skupina na univerzitě v Bathu, kde výzkum proběhl, se navíc chystá podrobně zkoumat vlasnosti materiálů vyrobených z konopí, jejich odolnost a především energetickou efektivitu budov postavených z těchto materiálů. Očekává, že tento výzkum také dále podnítí diskusi o legalizaci konopí setého v USA, které zůstávají jedinou průmyslově vyspělou zemí, kde je jeho pěstování zakázáno. Za jeho pěstování zde existují stejné postihy jako za pěstování konopí určeného pro výrobu marihuany. Konopí seté lze navíc využívat kromě stavebních materiálů také pro mnohé další účely, například výrobu textilií, jako zdroj energie či jako krmivo pro zvířata (více zde).

Další zajímavé články:

Konopí jako obnovitelný zdroj energie?
Občanské sdružení Konopa
Konopí – dávný a užitečný společník lidstva
Konopí – dávný a užitečný společník lidstva (2.díl)

O spamu, nevyžádané poště, která každý den plní stamiliony emailových schránek, už toho byla napsána spouta. Spam je zlo, věděli to už Monty Python, ale rozsah tohoto zla zjišťujeme teprve nyní. Nejen, že spam mrhá naším časem. Podle nejnovější studie (PDF) společnosti McAfee, známého výrobce antivirových programů, je spam zodpovědný za 33 mld. kWh elektřiny, které jsou díky němu ročně promrhány. To znamená objem elektřiny, který za rok spotřebuje 2,4 mil. amerických domácností. Jeden jediný nevyžádaný email nepřímo emituje 0,3 gramu oxidu uhličitého. Vzhledem k tomu, že jen za minulý rok bylo odesláno zhruba 62 bilionů nevyžádaných emailů, dělá to dohromady slušných 17 milionů tun oxidu uhličitého. Většina energie je podle studia promrhána v procesu prohlížení a mazání emailů, což může nejspíš potvrdit úplně každý, kdo nějaký email má. McAfee má samozřejmě na podobném výzkumu zájem, protože poskytuje software filtrující spam.

Když nedávno ztroskotala vesmírná raketa Taurus XL, která měla na oběžnou dráhu kolem země vynést satelit OCO (Orbiting Carbon Observatory) pro sledování obsahu oxidu uhličitého v atmosféře, znamenalo to pro mnohé velké zklamání. Blýská se však na lepší časy. NASA se dohodla se společností Cisco Systems na projektu Planetary Skin. Půjde o spojení satelitů, pozemních senzorů a internetové sítě v jeden gigantický stroj, který bude v reálném čase zachycovat, analyzovat a interpretovat globální data o životním prostředí. Síť by se měla proplétat celým světem a zahrnovat celou řadu různých senzorů, ve vesmíru, na vodě i na povrchu, které budou zachycovat důležitá data o stavu planety a převádět je na užitečné a srozumitelné informace, které budou moct využít vlády států, firmy, ale i jednotlivci. “Tam venku je obrovské množství dat, ale my je musíme převést na informace,” komentoval nově představený projekt S. Pete Worden, ředitel výzkumného centra NASA v Ames. První fází projektu je pojmenována “Rainforest Skin” a v jejím rámci se budou sledovat deštné pralesy na celém světě. Během následujících 18 měsíců pak budou spuštěny další dílčí součásti, které mají sledovat využití půdy a vody. “Tyto investice do informací jsou dnes absolutně kritické,” řekla Nancy Birdsall, prezidentka amerického Centra pro globální rozvoj, které se na projektu také podílí.