Emise skleníkových plynů dosáhly v roce 2010 svého dosavadního rekordu. Odezvu to však vyvolalo jen pramalou. Boj s klimatickými změnami a globálním oteplením je během na dlouhou trať, a nikdo právě nepospíchá do další etapy. Většina závazků, přislíbených kroků a adekvátních reakcí je nastavena do roku 2020, a zatím běží čas. Přesto žurnál Scientific American uveřejnil na svém webu zajímavý článek, ve kterém shrnuje čtrnáct praktických a jednoduchých rad, které sice nezvrátí průběh globální změny klimatu, ale mohly by pomoci „koupit čas“.

Uhelná elektrárna - právě ty patří mezi největší producenty skleníkových plynů globálně

Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA), obdoba ministerstva životního prostředí v USA, zveřejnila po ročním sběru dat národní seznam největších producentů skleníkových plynů. Cílem pochopitelně není „ukázat si na někoho prstem“, ale spíše přesně stanovit zastoupení znečišťovatelů v jednotlivých regionech i sférách průmyslu, včetně jejich souhrnné produkce, a tak co nejlépe definovat další kroky k efektivnímu snižování emisí do dalších let.

Seznam znečišťovatelů může sloužit i ke vzájemnému srovnání jednotlivých závodů. Zdroj: US EPA

Zemědělci ze státu Iowa, který se nachází na geograficky příznivém místě větrné mapy Spojených států, pronajímají malé pozemky na okrajích svých rozsáhlých lánů k budování větrných elektráren. Kromě míry finančního přínosu je ale nejčastěji zajímala odpověď na otázku, zda může konstrukce elektráren nějak negativně ovlivnit úrodu pěstované kukuřice.

Kukuřičné pole ve státě Iowa, foto: sxc.hu

Výstavba podzemního úložiště emisí uhlíku, vycházejících z elektrárny Ferrybridge, má být prvním pilotním projektem tohoto druhu v Británii. I když nepřispěje zásadním způsobem ke změně čistoty ovzduší nad Anglií, jeho přínos spočívá především v demonstraci faktu „že to lze dokázat a funguje to“. Zařízení má být hotové do roku 2015.

Úložiště u elektrárny nebude prozatím sloužit k dalšímu zpracování oxidu uhličitého. Zdroj: Wikkimedia Commons

Podle jedné z katastrofických vizí se z planety Země stane jedna velká nehostinná poušť. Doufejme, že se vizionáři pletou. Nic na tom však nemění fakt, že již dnes existují státy, které se musejí potýkat s obrovskými plochami pouště na svém území. Lze poušť a písek vůbec k něčemu využít? Dle architektů může být písek základem ekologického a levného stavebního materiálu. 

Před několika měsíci jsme v článku „Oxid uhličitý může být užitečný v geotermálních elektrárnách“ nastínili problematiku využívání CO₂ pří získávání geotermální energie ze země. Jak se zdá, nápad se uchytil. Tým vědců z laboratoří Berkeley se během jednoho roku chystá postavit první „uhlíkovou“ geotermální elektrárnu. Elektrárna, první svého druhu, bude stát v oblasti Cranfield v americkém státě Mississippi. 

Stromy díky fotosyntéze zachycují oxid uhličitý z ovzduší. Z lapeného CO2 využijí uhlík, který se následně stane součástí dřevní biomasy. Nezodpovězenou otázkou však dosud bylo kolik uhlíku obsahují stromy na planetě Zemi. Tápání ukončila americká vesmírná agentura NASA, která vypracovala celosvětovou mapu zobrazující množství uhlíku uskladněného v lesích. 

Využívání geotermální energie je technologicky náročný, ale ekologický zdroj energie – jak elektrické, tak i tepelné. Jako nosné médium, které vynáší tepelnou energii z nitra země, se používá voda. Co se však stane, pokud vodu nahradíme jinou sloučeninou, například takzvaně problémovým oxidem uhličitým neboli CO₂? Může to přinést nějaké výhody? Ve Spojených státech, konkrétně na Minnesotské universitě, jsou přesvědčeni, že ano. 

V předchozím článku o uhelných elektrárnách jsme nakousli téma jakým způsobem lze uložit problémový oxid uhličitý. Uvažovaná technologie CCS však potřebuje vhodné geologické podmínky, což její použití značně omezuje. Může to jít i jinak? Studenti z Michiganské university si myslí, že ano. Ve svých laboratořích představili zařízení s vlastním miniaturním komínem, na kterém demonstrovali systém trvalého uložení CO2.  

Pro mnohé „ekologicky“ smýšlející je “uhelná elektrárna“ skoro neslušné slovní spojení. Nalijme si však čistého vína. I přes ohromný rozvoj, obnovitelných zdrojů v posledních letech budou uhelné elektrárny i po další desítky let jedním z hlavních zdrojů elektrické energie. Proto se vyvíjejí moderní technologie, které provoz uhelných elektráren učiní šetrnější k přírodě.