Hamburský přístav se povodní nebojí

Každý rok od počátku devadesátých let se zhruba o 3,5 milimetru zdvihá hladina světových oceánů. V horizontu desetiletí by tak mohla být ohrožena řada měst podél pobřeží. A to i nepřímo, například při velkých bouřích a záplavách.

Tou dobou už ale budou v hamburském přístavu dávno připraveni. Hafen Hamburk se má totiž stát kompletně „vodě-odolným“ městem. HafenCity, jak se nově vytvořenému předměstí ze staré přístavní čtvrtě přezdívá, je v mnoha ohledech evropským unikátem.

Přístav vytvořený na řece Labi zhruba sto kilometrů od jeho ústí do moře byl vždy považován za „Bránu do světa“. Nepředstavujte si ale špinavou přístavní zónu se skladišti, nakladači a doky. HafenCity se z vybydlené industriální lokality, jak vypadal v devadesátých letech, hodně proměnil.

Dnes je to trochu alternativněji tepajícím srdcem celého města. Žije tu na 2000 stálých obyvatel, funguje tu na 10,5 kilometrů promenád, bezpočet obchodů, kaváren a komerčních center. Z původní cihlové zástavby přístavních terminálů zde zůstalo jen šest památkově chráněných budov.

Žít v Hafen znamená žít ekologicky. Každý developer prosazující stavební záměr v této oblasti podepisuje doložku o tom, že jeho projekt bude dosahovat eko-standardu Gold (evropský ekvivalent populárnějšího LEED, na platinové úrovni). Město ve městě je z 92 % zásobováno obnovitelnými zdroji energie, a funguje zde rozsáhlý systém střešních zahrad.

Celý příběh o znovuzrozené čtvrti má ale jednu podstatnou vadu. Pokud budou oceány dále stoupat, a povodně na Labi zvětšovat svůj destruktivní potenciál, skončí celý HafenCity několikrát do roka pod vodou. Hafen je totiž z větší části usazen na ostrově, který sice po většinu roku ční 4,5-5 metrů nad vodní hladinou, ale když přijdou povodně, zaplaví jeho ulice voda.

Někdy jen na pár hodin, ale lidé si stále ještě pamatují katastrofální povodeň z roku 1962, která si vyžádala 347 lidských životů. Jak tedy připravit HafenCity na pravidelné záplavy?

Zesílením základů budov, zejména těch, které nestojí na „wartech“ vyvýšených písečných přesypech, vytvořením série zábran a vodních bariér a také „utěsněním“ budov.

Jak popisuje profesor Jürgen Bruns-Berentel, někdo prostě musí zavřít včas dveře v přízemí, než se dovalí voda. Budovy, stavěné s ohledem na vyšší vlhkost pak nemají se statikou problémy.