Uhelná elektrárna Rampal má vyrůst na dohled pralesa

Bez energie to nejde, ale způsob, jakým se k ní chceme dostat, je neméně důležitý. Ukázkově špatným příkladem, jak se elektřiny dobrat, se zdá být plánovaná výstavba uhelné elektrárny v Bangladéši, která děsí ochránce přírody i místní obyvatele. Zařízení Rampal má totiž vyrůst jen na dohled od těch nejcennějších mangrovových porostů.

„Družicový snímek sundarbanských močálů a mangrovů. Elektrárna by měla vzniknout v pravém horním rohu. „Zdroj: NASA
„Družicový snímek sundarbanských močálů a mangrovů. Elektrárna by měla vzniknout v pravém horním rohu. „Zdroj: NASA

Když přišel celý projekt na výstavbu elektrárny Rampal v roce 2010 k diskuzi, vypadalo to na jeho rychlý konec. Místní obyvatelé, kteří se obávali možného znečištění životního prostředí, na kterém jsou existenčně závislí, se jednoznačně postavili proti. Oporu nalezli i v regionálních politicích, a ti se zase mohli zaštítit nejen emocemi svých voličů, ale i posudky světových ochranářských organizací.

Rampal by měl totiž stát na samém kraji mangrovových porostů, které na seznam Světového dědictví zařadilo i UNESCO. To proto, že tu žijí poslední bengálští tygři a sladkovodní delfíni.

Jenže Bangladéš elektřinu potřebuje, a projekt Rampal by s plánovaným výkonem mohl přinést až 1320 MW energie. Tedy zhruba 10 % národní spotřeby. A projekt by, jak se zdá, navíc státní kasu nestál tolik peněz: ze 70 % by ho investičně podpořila Indie.

Pod tlakem investorů i z čistě logických pohnutek tak navzdory odporu veřejnosti nabývá elektrárna Rampal jasných obrysů. Fungovat by měla od roku 2020. A to navzdory studiím o tom, kolik popílku, síry a prachu bude zařízení produkovat.

Plánovaná elektrárna Rampal se záhy dostala do mezinárodní izolace: nadnárodní investoři pod tlakem světové veřejnosti stáhli své pobídky na výstavbu, ale bangladéšská vláda zareagovala garancí a snížením odkupních tarifů. Do hry tedy vstoupila Indie, která v projektu vidí nadějného odběratele vlastního uhlí.

Každý rok by měla obří elektrárna spotřebovat na 5 milionů tun uhlí, které by byly do zařízení dopravovány loděmi. Projekt je navíc situován do krajně nevyhovující lokality i po stránce bezpečnosti. Výjimkou tu nejsou tajfuny, bouře a povodně, které se mohou promítnout jak do provozu elektrárny, tak i do úniků toxických látek do životního prostředí.

Sdílet:

3 komentáře: „Uhelná elektrárna Rampal má vyrůst na dohled pralesa

  • 13. 10. 2016 (13.48)
    Permalink

    A co takhle fotovoltaika – furt tam svítí slunce, vítr tam taky od moře fouká neustále, o pravidelném přílivu a odlivu rovněž nemluvě. Ale je to rozvojová země, takže asi si bude muset taky projít svou uhelnou dobou, než pochopí. O energetické závislosti na Indii nemluvě.

    Reagovat
  • 11. 10. 2016 (23.39)
    Permalink

    Ta elektrárna půjde při prvním tajfunu pod vodu, mangrovové bahniště je příliš nestabilní na to aby uneslo obrovské kotle elektrárny. Budou mít problémy ji vůbec postavit, jedině snad že by našli dostatečně únosnou půdu, ale to bude možná problém.

    Pokud nehodlají skládat popel a popílek do moře, tak jediné znečitštění, zásadnější, pokud budou dost vysoké komíny, bude v podobě enormního množství tepla. To by mohlo učinit vodu pro někteé druhy neobyvatelnou a pro jiné zae příliš obyvatelnou, tady to bohužel nebude tak jednoduché jako na severu, kde naopak zdroj tepla v podobě elektrárny může být vítaným řadou živočichů.

    Z pohledu Bangladéše je stavba uhelné elektrárny nesmysl, jednak pořádný kus jí může zmizet s táním ledovců, které nemusí být lineární záležitostí, pod vodou, včetně zmíněné elektrárny (uvidíme, co Tuvalu, jestli bude skákat jako čertík, nebo jestli je tehdy na Prunéřov někdo navedl) a jednak bude závislá na importu uhlí, sice po vodě, což ádává značnou volnost, ale stále na importu.

    Přestože je Bangladéš z větší části rovina, jsem si jistý, že by se jim podařilo najít místo ještě pro nějaké hydroelektrárny. Na druhou stranu chápu že myšlení takové, jako se použilo v hisotrii u nás, že se postavily stovky splavů, je poněkud vzdálené v těch končinách, ale využívání vodní síly nebylo v minulosti neznámé (z nějakého důvodu se, zdá se mi, na několik století vývoj někdy s koncem prvního tisíciletí n.l. ve světě dost přibrzdil). Samozřejmě stavět monstra jako Dalešice nebo Orlík je hloupost, ale něco 10-20m vysokého by mohlo plnit úspěch, sice nemusí být tak ohromující economy of scale, ale může to být méně problematické na stavbu.

    Nebo třeba i výstavba splavů a nasazení turbín soustavy „Archimedes“ (mimochodem není to žhavá novinka na trhu jsou nějakou dobu) [ 3pol.cz/cz/rubriky/obnovitelne-zdroje/1915-na-vltave-pribyla-unikatni-elektrarna-s-archimedovymi-srouby ] By mohlo poměrně dost pomoct jak s elektrifikací (při napájení přes invertor) tak se suchy a povodněmi.

    Stav využití vodní síly a postupy kolem toho jsou v rozvojovém světě tristní, mnohdy stavyb příliš velké, které přinášeí zejména prospěch vdálené metropoli nebo takové, které poškozují místní prostředí. Ovšem místní se také nechovají zrovna přkladně. Například totálním zničením lesa, které pak vede k tomu že mizí voda, následě půda a úroda a je tu katastrofa.

    Zajímalo jaké škody byly napaáchány v milionech dolarů a jestli by nevyšlo vlády v konečném důsledku levněji vybavit každou domácnost v odlehlých oblastech 1kWp FVE a 1-2kWh baterií.

    Největší problém je v tom že k tomu aby byly jakékoliv dopady změn klimatu na obyvatelstvo malé je třeba funkční ekosystém. Bohužel ten na mnoha mítech chybí. Bez lesů BUDOU povodně a sucha. A žádné sebevětší přehrady to nikdy nemohou nahradit.

    Reagovat
  • 11. 10. 2016 (20.31)
    Permalink

    Lidská demence prostě nemá konce :/

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.