Uhelná elektrárna Rampal má vyrůst na dohled pralesa

Bez energie to nejde, ale způsob, jakým se k ní chceme dostat, je neméně důležitý. Ukázkově špatným příkladem, jak se elektřiny dobrat, se zdá být plánovaná výstavba uhelné elektrárny v Bangladéši, která děsí ochránce přírody i místní obyvatele. Zařízení Rampal má totiž vyrůst jen na dohled od těch nejcennějších mangrovových porostů.

„Družicový snímek sundarbanských močálů a mangrovů. Elektrárna by měla vzniknout v pravém horním rohu. „Zdroj: NASA
„Družicový snímek sundarbanských močálů a mangrovů. Elektrárna by měla vzniknout v pravém horním rohu. „Zdroj: NASA

Když přišel celý projekt na výstavbu elektrárny Rampal v roce 2010 k diskuzi, vypadalo to na jeho rychlý konec. Místní obyvatelé, kteří se obávali možného znečištění životního prostředí, na kterém jsou existenčně závislí, se jednoznačně postavili proti. Oporu nalezli i v regionálních politicích, a ti se zase mohli zaštítit nejen emocemi svých voličů, ale i posudky světových ochranářských organizací.

Rampal by měl totiž stát na samém kraji mangrovových porostů, které na seznam Světového dědictví zařadilo i UNESCO. To proto, že tu žijí poslední bengálští tygři a sladkovodní delfíni.

Jenže Bangladéš elektřinu potřebuje, a projekt Rampal by s plánovaným výkonem mohl přinést až 1320 MW energie. Tedy zhruba 10 % národní spotřeby. A projekt by, jak se zdá, navíc státní kasu nestál tolik peněz: ze 70 % by ho investičně podpořila Indie.

Pod tlakem investorů i z čistě logických pohnutek tak navzdory odporu veřejnosti nabývá elektrárna Rampal jasných obrysů. Fungovat by měla od roku 2020. A to navzdory studiím o tom, kolik popílku, síry a prachu bude zařízení produkovat.

Plánovaná elektrárna Rampal se záhy dostala do mezinárodní izolace: nadnárodní investoři pod tlakem světové veřejnosti stáhli své pobídky na výstavbu, ale bangladéšská vláda zareagovala garancí a snížením odkupních tarifů. Do hry tedy vstoupila Indie, která v projektu vidí nadějného odběratele vlastního uhlí.

Každý rok by měla obří elektrárna spotřebovat na 5 milionů tun uhlí, které by byly do zařízení dopravovány loděmi. Projekt je navíc situován do krajně nevyhovující lokality i po stránce bezpečnosti. Výjimkou tu nejsou tajfuny, bouře a povodně, které se mohou promítnout jak do provozu elektrárny, tak i do úniků toxických látek do životního prostředí.

Sdílet: