Důsledky brexitu ohrožují ekologické závazky Británie i její energetickou bezpečnost
Britská vláda premiéra Davida Camerona plánovala, že nejpozději do roku 2022 postupně odstaví všechny uhelné elektrárny, aby země dosáhla svých cílů v omezování emisí. Měly být nahrazeny elektrárnami plynovými, jadernými i energií z obnovitelných zdrojů.
Dalším aspektem problému je skutečnost, že spotřeba primární energie se v Británii z přibližně 70 % opírá o ropu a zemní plyn, jehož domácí produkce klesá, a tím rostou nároky na dovoz.
Ale poté, kdy těsná většina voličů v červnu rozhodla o odchodu Británie z Evropské unie, to všechno nejspíš bude jinak. Vyvstala otázka, zda ostrovní ekonomika bude moci zachovat dosavadní energetické vazby se zeměmi Evropské unie.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
Větrné elektrárny v Británii podporují růst ekonomiky
Británii by mohla napájet solární energie z Tunisu
Elektromobily pomohou Británii snížit dovoz fosilních paliv o 40 %
„Bude-li naše energetická bezpečnost ohrožena, nezbude nic jiného, než životnost uhelných elektráren, které se nyní podílejí na celkové výrobě proudu skoro čtvrtinou, výrazně prodloužit,“ míní Alex Harrison z londýnské poradenské firmy Hogan Lovells.
Upozorňuje, že Británie se po odchodu z EU nebude moci podílet na vytváření pravidel, jimiž se řídí evropský trh s energií. „Z toho pro nás plyne značná nevýhoda a také potenciální riziko pro spolehlivé zásobování energií,“ varuje Paul Dorfman z Ústavu energetiky při londýnské University College.
Předchozí vláda se dohodla s francouzským koncernem EdF, že ve spolupráci s čínskými investory postaví na jihozápadním pobřeží Anglie novou jadernou elektrárnu označovanou jako Hinkley Point C s instalovaným výkonem 3200 MW.
Jde o investici ve výši 18 miliard liber (v přepočtu 574 miliard korun), z toho by měli čínští partneři financovat zhruba třetinu. Jenže britská premiérka Theresa Mayová, kterou do funkce vynesl brexit, nečekaně rozhodla, že její vláda musí projekt Hinkley Point C ještě důkladně posoudit.
Zpochybněn je zejména Contract for Difference (CfD), tedy doplácení rozdílu mezi tržní cenou elektřiny a cenou nezbytnou pro zajištění návratnosti investice. Podle kritiků projektu Hinkley Point C je ale CfD příliš drahé řešení.
Chcelo by to využiť trhovú ekonomiku namiesto priamych dotácií.
Tzn. špecifikované má byť aký výsledok sa od dodávateľa očakáva, nie ako (a už vôbec nie kto) ho dosiahne.
Napr.:
– elektráreň bude v prevádzke od 1.1.2020
– výkon trvale dodávaný do siete bude 3000 MW medzi 6:00 – 18:00 bude dostupný 300 dní do roka
– bude produkovať emisie menej ako X
– kontrakt bude platný 40 rokov
– cenová ponuka musí obsahovať aj náklady na likvidáciu elektrárne po skončení životnosti
Vláde ako takej môže byť jedno (pravdaže pri splnení legislatívy, posudzovania vplyvov a pod.), či to bude jadrová elektráreň, solárna/veterná s batériami/vodíkovým uskladnením/prečerpávacou nádržou, prílivová, vodná, bioplynová alebo keď aj fúzny reaktor :D
Ano to by byl ideální stav, jenže bohužel je to „strategický zájem“ a tedy se na to nabalí pokaždé milion všemožných podivných existencí.
Také energetické společnosti si zvykly na všemožné pobídky atd. Problém je že v současném uspořádání ti, jenž volají po takovémto jasném a čistém jednání a postupu jsou přehlušeni těmi co chtějí „jistoty.“
Ono teoreticky by se dalo jít i jinak, vláda by ani nemusela požadovat něco takového, vystupovat tam jako objednatel, ale pouze vyjádřit požadavek na elektrárenské společnosti že musí mít třeba 20% rezervu výkonu a nesmí na kWh vypustit více než X kg CO2 a že musí být síť schopna fungovat mimo živelné pohromy a údržbu 365 dní v roce.
Důležité je to aby na konci byla daná napětí a koncovky, tedy přenositelnost spotřebičů.
A k tomu fúznímu reaktoru, myslím že kdyby se sehnalo dost peně, dá se postavit velmi rychle, i dřív než se budou vědci hrát na ITERu, zatím bylo všechno totiž příliš malé na to aby se v tom plazma vůbec mohla udržet. ITER bude tak na hraně.