Zahrádky ve Velké Británii jsou zdravější, než orná půda
Intenzivní velkoplošné zemědělství postupně snižuje kvalitu obdělávané půdy, zatímco zahrádkáři o své malé pozemky více pečují. Podle výsledků výzkumu z britského Leicesteru je rozdíl stále patrnější. Maloplošné hospodaření na zahrádkách je prý cestou, jak udržitelným způsobem zajistit produkci potravin, bez poškozování životního prostředí.
Ekoložka Jill Edmondsonová z Univerzity v Sheffieldu se soustředila na rozbor půdních vzorků, odebraných na území města Leicester, v parcích, zahradách a zahrádkách, a porovnávala jejich kvalitu se zemědělskou půdou.
Výsledky byly pro zemědělce obdělávající velké lány nelichotivé. Půda, zbavená života – půdního edafonu, s promytými půdními horizonty zbavenými živin, s narušenou strukturou, podléhající větrné a vodní erozi.
To vše jako výsledek chemických zásahů v podobě postřiků, hnojení a intenzivního obdělávání strojní technikou.
Edmondsonová měřila řadu půdních charakteristik, včetně půdního organického uhlíku, dusíku, vzájemného poměru C:N (který odpovídá množství a kvalitě organického materiálu v půdě), kompaktnosti a provzdušnění.
Ve srovnání s ornou půdu je země zahrádek zdravější. Obsahuje o 32 % více organického uhlíku, o 36 % více dusíku a je méně zhutněná.
„Demonstruje to, jak současné zemědělské techniky poškozují půdu,“ říká ekoložka. „Lidé hospodařící na malých pozemcích nepracují s technikou, a prakticky 95 % z nich disponuje kompostéry, kterými obohacují půdu.“
Po celém světě si zahradničením na vlastních malých „domáckých“ pozemcích zlepšuje jídelníček okolo 800 milionů lidí. „To je nezanedbatelný příspěvek zajišťující dostupnost potravy,“ upozorňuje Edmondsonová a doplňuje.
„A cenná informace pro další plánování. Pokud budeme chtít zvyšovat produkci potravin, bude zapotřebí věnovat mnohem více péče zemědělské půdě, snížit intenzitu hospodaření a invazivnost využívaných metod. Do budoucna bude také zapotřebí zlepšit postavení a podmínky pro hospodaření malých zemědělců ze zahrádek.“
Ve Velké Británii existuje v zahrádkářských koloniích na 330 000 zahrádek, které pokrývají plochu 8000 hektarů. V současnosti si o přidělení a pronájem zahrádky žádá 90 000 obyvatel.
Takový boom zažívalo domácké zahradničení naposled za druhé světové války. Tehdy pocházela z této produkce (jež pokrývala méně než 1 % obdělávané půdy) desetina všech konzumovaných potravin.
„A pochopitelně, kromě přímých benefitů v podobě vypěstovaných potravin se nesmí zapomínat na to,“ doplňuje Edmondsonová, „že práce na zahradě přispívají k duševní i fyzické pohodě zahradníků.“
To je super, že se lidé začínají zase zajímat o stav něčeho jiného, než je auto, televize a plná lednička. I když spousta lidí ruší pěstební zahrádky, spousta lidí je zase zakládá. Moje zkušenost se zemědělskou půdou: 15 let obhospodařuji zahrádku která vznikla na ploše zemědělské půdy. Zatím se mi podařila jen vrstva v průměru 10 cm humusu na celé ploše, když rýpnu hlouběji tak je tu vrstva tvrdéno nepropustného jílu. Myslím že bude trvat tak ještě 50 let aby se půda vrátila do původního stavu před průmyslovým zemědělstvím. Doporučuji permakulturní videa na youtube: Bill Mollison, Join Geoff Lawton.
To, co je dlouho známo jako alarmující stav, se objevuje okrajově někde občas v nějakých ekologických novinách. Je to známá věc, zemědělská půda je opravdu v kritickém stavu. Přirozené činitele vytlačila umělá hnojiva, pesticidy a chemické postřiky. Bakterie tam už skoro žádné nejsou a pokud ano, tak úplně jiné, než by měly být, postřiky likvidují obrovské množství hmyzu, i toho užitečného. Monokultury, které jsou stále rozsáhlejší, jsou stále více náchylné k plísním, takže je potřeba stále více chemie. Nedodržují se osevní postupy (střídání plodin). Půda je nepřirozeně zhutněná neustálými přejezdy a žížaly tam nemají možnost přežívat (jak i uvádí příspěvek výše). Teď nedávno jsem viděl obilné pole na Berounsku celé úplně žluté. Buď to postříkal nějaký trumbera Roundupem, domnívaje se, že je to GMO řepka (která je na Roundup odolná), nebo to spatně naředil. Nebo obojí. ;-)
Koupil jsem kus pole v MSK,na kterem hospodarilo ZD.Byla to okrajova cast u lesa.
Nekolik sezon po sobe tam byla monokultura toho zluteho svinstva,nyni tam maji nejakou divnou travu.
Okamzite jsem odstoupil od smlouvy s druzstvem,pozemek oznacil a zakazal jim tam vjezd.
Tak vycerpanou pudu jsem jeste nevidel.Do toho neslo kopnout rycem,zpecena,chuda, mrtva.
Zadny zivot v ni,pouze sem tam zizala.Ukapla mi slza.
Nechavam to uz tretim rokem ladem,at nacerpa silu,nez ji obdelam malymi policky a sadem.
Po tretim roce hlina viditelne oziva,hmyz,zizaly,bylinky,znatelne zlepseni.
Za hranici vsak setrvaly stav.Priroda si zatim porad umi pomoci,ale bojim se,ze se dostanem za bod navratu a bude pruser.Tot ma zkusenost s nasim zemedelstvim…