Létající větrné elektrárny

Klasické větrné elektrárny jsou omezeny rychlostí větru, který vane v nevelké výšce nad zemí. Pokud bychom je však dokázali umístit několik kilometrů nad zemí, byli bychom schopni využít silné větry, které vanou v atmosféře. Výkon větrné elektrárny by se tak zvýšil až 50-ti násobně.  

Možná je to pro někoho trošku „šílený“ nápad, ale pro inženýra Marka Moora jde o seriózní cíl badání. Svou prací přesvědčil i samotnou NASA, která mu udělila grant pro další výzkum.

Ve výšce větší než 600 m je rychlost větru 2-3x větší než na povrchu země. Výkon větrné elektrárny roste s třetí mocninou násobku rychlosti, a tak v 600 m je výkon až 27x větší než na zemi.

Pokud dokonce umístíme větrnou elektrárnu do výšky až 9000 m, můžeme využít silné atmosférické větry (jet stream) , které vanou rychlosti až 200 km/h. Takto lze dokonce získat až 50x více energie než na zemi.

Hlavní překážkou pro stavbu elektrárny je neexistující materiál pro konstrukci lana, kterým bychom ukotvili vzdušné větrné elektrárny. Ocelová lana jsou příliš těžká a málo pevná. Řešením by bylo použít lana z nanotrubiček, ale tady je bohužel největší zádrhel. Technologie výroby vláken z nanotrubiček je v plenkách, a tak si na použitelné lano budeme muset nějaký čas počkat.

Jinak převažují samé výhody. Vzdušné větrné elektrárny nezabírají místo na zemi, mají mnohonásobně větší výkon a využívají mnohem stabilnějšího proudění, které panuje v atmosféře.

Pokud by inženýři a vědci vyřešili konstrukci lana, ale také problémy s využíváním vzdušného prostoru (letecký provoz), mohli bychom se dočkat velmi nadějného ekologického zdroje energie.