Ekologické bydleníRodinný dům, nízkoenergetické bydlení, zelená úsporám

Klasické větrné elektrárny jsou omezeny rychlostí větru, který vane v nevelké výšce nad zemí. Pokud bychom je však dokázali umístit několik kilometrů nad zemí, byli bychom schopni využít silné větry, které vanou v atmosféře. Výkon větrné elektrárny by se tak zvýšil až 50-ti násobně.  

Pitná voda je jedním z největších problémů rozvíjejících se zemí. Vědci ze Stanfordské univerzity využili nanotechnologie k tvorbě speciálního levného vodního filtru ze stříbrnýh nanodrátků a uhlíkových nanotrubiček, který dokáže vyčistit vodu až 80 000x rychleji než běžné filtry.

Nanofiltr funguje jinak než klasické vodní filtry. Nezachycuje fyzicky bakterie a jiné patogeny, ale nechává je plynout spolu s vodou. Než ale stačí filtrem proplout, jsou zničeny elektrickým napětím, které prochází vysoce vodivým materiálem, ze kterého je filtr vyroben.   

Nizozemská vláda vyšetřila 1,2 mil. euro na nový projekt Eindhovenské technologické univerzity. Vědci chtějí s pomocí nanotechnologií vyvinout solární články s účinností 65%. To je více než 5x lepší účinnost, než jakou dnes běžně disponují solární panely. pokračování…

Vědci z MIT už zase neměli co dělat, a tak si pohrávali s nanotechnologiemi, konkrétně ve výzkumné sféře dnes tolik oblíbenými uhlíkovými nanotrubičkami. Přišli na to, že v nich je možné vyvolat silné energetické vlny vytvářející elektrický proud. pokračování…

Příběhy mladých géniů a vynálezců jsou vždycky tak trochu senzacechtivé, ostatně dobrým příkladem je třeba páťák, který postavil vlastní auto na vzduch. Americký web Katu.com nedávno přišel s jinou podobně senzační, ale přesto zásadní zprávou. William Yuan, dvanáctiletý mladík z Beavertonu, představil zcela nový typ 3D solárního článku, který by mohl poskytnout až 500x více energie, než klasické solární panely. Svou práci Yuan nazval „Vysoce efektivní trojdimenzionální nanotrubičkové solární články pro viditelné a UV záření“. Jak vidíte, nejde o žádný dětský nesmysl, ale skutečně převratný vynález, který využívá zlomových poznatků z oblasti nanotechnologií a solárních článků. Sám Yuan více než dva roky studoval objevy vědců z Georgia Tech, University of California – Berkeley a Portlandské státní univerzity, někteří z tamních pracovníků mu také byli významnými pomocníky. Podařilo se mu navrhnout solární článek, který využívá nejen viditelného světla, ale také UV záření – najednou, zatímco ostatní současné články využívají vždy jen jednoho typu záření. Zároveň vyvinul model solárních věží a počítačový program, který je dokáže simulovat a optimalizovat jejich parametry. Takové instalace by pak mohly získávat až 500x více energie ze slunce než klasické solární elektrárny. O významu Yuanova objevu svědčí i skutečnost, že získal cenu Davidsona Fellowa pro mladé vědce a spolu s ním i stipendium v hodnotě 25 000 dolarů.

Univerzity v USA v San Diegu a v několika německých městech nezávisle na sobě přišly se zajímavými objevy, které by mohly dopomoci k vyšší účinnosti fotovoltaických solárních panelů. Vynalezly totiž „vlasaté“ solární články. Hlavní roli zde hrají nanotechnologie, lépe řečeno nanodrátky (podobné jako nanotrubičky, s průměrem tisíciny lidského vlasu). Nanesením nanodrátků na povrch solárních článků dosáhli vědci výrazně lepší vodivosti elektronů, a tím i vyšší účinnosti. Hlavní potíž zatím představuje masové nasazení takové technologie. Přitom praktické využití slibuje například nové možnosti v oblasti výroby pokročilých typů integrovaných obvodů, LED diod, či právě solárních panelů.