Vodík by se mohl v budoucnosti stát náhražkou fosilních paliv. Už dnes například Honda nabízí své auto na vodík v podobě modelu FCX Clarity. Vodíková ekonomika má však několik trhlin. Hlavní překážkou je energeticky náročná výroba vodíku. A také jeho lehkost - protože jde o nejlehčí plyn, je v podstatě nemožné ho dlouhodobě skladovat. Problém s výrobou se rozhodlo řešit studio SolarLab. pokračování…

Architektonické studio Graftlab, které nepřestává udivovat svými výtvory, připravilo pro pohádkový Dubaj další nový návrh. Samotní architekti jej nazývají “Vertical Village” neboli “Vertikální vesnice”. Jde o rozsáhlý komplex, který má nabídnout obytné prostory, hotel a zábavu.

Přitom ale bude zároveň fungovat jako gigantický solární ohřívač. Dubaj leží v poušti, a tak je zde solární energie doslova přebytek. Slunce je zde tím nejlevnějším zdrojem, přesto je využíváno stále velmi málo. Graftlab se to rozhodl se svým projektem změnit.


Residenční objekt bude bojovat o certifikaci LEED Gold. K tomu má přispět mimo jiné i obrovská plocha solárních kolektorů, kterými je pokryta celá jižní strana budovy. Ty ohřívají vodu a slouží zároveň jako klimatizace. Solární fotovoltaické panely pro výrobu elektřiny nejspíš budova nevyužívá jen v malém měřítku - na ohrádkách balkonů (alespoň to tak vypadá z obrázků, oficiálně se o fotovoltaice Graftlab nezmiňují).

Další spolešností, která se rozhodla vyrábět střešní šindele ze solárních článků je zavedený americký průmyslový gigant Dow Solar Solutions (součást Dow Chemical Company). Ta se obnovitelnými zdroji energie a konkrétně solárními technologiemi zabývá už delší dobu, takže je jisté, že nejde o žádnou “habaďůru”.

Solární šindele PowerHouse je možné snadno integrovat do střechy domu stejně jako klasické střešní šindele. Tenkovrstvé solární články CIGS uvnitř mají účinnost kolem 10%. Výhodou je, že vedle sebe můžete skládat jak běžné, tak solární střešní šindele. Instalace trvá narozdíl od běžných panelů asi 10 hodin. Dostupnost ve Spojených státech firma ohlásila do poloviny roku 2010, širší dostupnost pak na rok 2011.

Prozatím nejsou jasné přesné ceny, nicméně Dow slibuje, že budou o něc nižší než v případě klasických solárních panelů. Což je pochopitelné - tenkovrstvé solární články jsou levnější na výboru, také samotné šindele jsou mnohem méně komplikované než běžné solární panely. Podle Jane Palmieri, ředitelky Dow Solar Solutions, by už v roce 2015 mohl tenhle jediný produkt generovat až 5 mld. dolarů.

V Brisbane, jednom z nejoblíbenějších měst Austrálie, byla dokončena stavba mostu Kurilpa překlenujícího řeku Brisbane. Jedná se o pěší most, který má každý týden využít na 36 500 lidí. Jeho stavba stála 63 milionů australských dolarů. Je 470 m dlouhý a na jeho budování se podílelo 1050 lidí.

Výjimečný je tím, že k osvětlení slouží speciálně navržený systém LED, který může být naprogramován k zobrazování různých efektů. Energii pro LED osvětlení dodávají solární panely s ročním výkonem 38 MWh. Pokud most svítí naplno, dodávají 75% energie. Většinou ale LED nejsou využity naplno a solární energie zásobuje most ze 100%. Přebytky jsou pak vraceny do rozvodné sítě.

Letos v květnu jsme přinesli článek o nádherném solárním stadionu na Taiwanu. Podobný přístup den před ohlášením vítězného města, které bude hostit Olympijské hry v roce 2016, zvolilo také Tokyo. Japonsko využívá solární energii ve svých městech už dlouho. Tokyjský olympijský stadion má být vybudován tak, že 100% jeho energetických potřeb pokryje sluneční energie.

Celý projekt zahrnuje i renovaci několika dalších sportovišť. Měla by proběhnout tak, že výsledkem budou šetrnější budovy. Tokyo desítky let patří mezi města, která patří k lídrům v oblasti enviromentálního plánování. Celá olympijská vesnička v Tokiu má být nejkompaktnější v historii Olympijských her - veškerá sportoviště budou v dosahu osmi kilometrů kolem Olympijského stadionu.

Olympijská vesnička se bude nacházet v centru Tokya. “Díky Olympijským hrám celý svět uvidí jak se staráme o naši planetu a jak sport a denní život mohou probíhat v harmonii se životním prostředím. Sdílíme vizi ministerského předsedy Hatoyamy a tokyjského starosty Ishihary o zelených, zářivých zítřcích,” komentoval Dr. Ichiro Kono, předseda olympijského výboru Japonska.

Zajímavost: Londýnský olympijský stadion s fasádou z konopí

Vědci a inženýři z MIT opět přicházejí se zajímavou novinkou. Tamní laboratoř Nocera, vedena profesorem Dainelem Nocerou, se zaměřuje na levnou výrobu energie. Před rokem se vědcům podařil významný objev. Vyvinuli totiž katalyzátor, který dokáže levně provádět elektrolýzu - tedy rozkládat vodu na kyslík a vodík.

Nyní se laboratoř pokouší a komercializaci tohoto objevu skrze novou společnost Sun Catalytix, do které investovala své peníze investiční společnost Polaris Ventures. Cílem je vyvinoutlevný systém výroby energie, který dá domácnostem kompletní energetickou nezávislost.

Hlavní součástí tohoto systému je právě nový katalyzátor, solární panely a palivové články. Solární panely budou během dne dodávat např. rodinnému domu energii. Ta přebytková však bude využita pro elektrolýzu. Kyslík a vodík se budou ukládat ve speciálních nádržích. V noci, nebo při vysoké zátěži, se pak vodík “pustí” do palivových článků, které dodají další energii. Otázkou je, za dvě obrovské nádrže s kyslíkem a vodíkem v jedné domácnosti nebudou představovat jisté bezpečností riziko.

“Během jednoho roku bychom rádi měli zcela funkční kilowattový systém,” komentoval aktuální stav vývoje Nocera pro magazín CNET. Dodal zároveň, že plně funkční systém určený ke komerčnímu využití nebude dříve než za osm let. Skládá se totiž z celé řady součástí, jejichž cena musí ještě podstatně klesnout - nádrže na vodík, solární panely, palivové články.

Podle Nocerových propočtů by denní spotřebu jednoho rodinného domu pokryly asi tři litry vody. Vodík by bylo případně možné načerpat také do vodíkových aut. Domácí stanice na výrobu vodíku nejsou ničím novým, nicméně průlomové na produktu od Sun Catalytix má být jeho cenová dostupnost. K produkci vodíku půjde navíc využít voda prakticky jakékoliv kvality.

Základem novinky je fosfát kobaltu, který dokáže z vody vyrábět vodík a kyslík mnohem efektivněji než současné katalyzátory. Hlavní inspiraci prý Nocera a jeho kolega Matthew Kanan čerpali ve fotosyntéze rostlin. Představují si, že svým vynálezem podnítí revoluci v energetické soběstačnosti domácností a že dráty vedoucí k domům se stanou přežitkem.

Google to s obnovitelnými zdroji energie myslí vážně. S pomocí své “filantropské” odnože Google.org investuje zejména do solárních energie, např. skrze společnosti BrightSolar a eSolar. Přesto je však Google podle slov Bill Weihla, hlavního člověka zodpovědného za trvale udržitelný rozvoj ve firmě, zklamaný z pomalého vývoje technologií pro získávání solární energie.

Proto se Google rozhodl přímo angažovat ve vývoji těchto technologií. Především mu jde o koncentrační solární elektrárny. Právě pro ně vyvíjí neobvyklé materiály, ze kterých by chtěl vyrábět levné heliostaty, tedy zrcadla, která směřují sluneční energii do jednoho bodu. Kromě toho pracuje také na speciálních turbínách.

Podle Weihla je dnes typická cena za jeden watt solární energie (i u solárních termálních elektráren) mezi 2,50 až 4 dolary, což znamená výdaje od 600 mil. do 1 mld. dolarů za 250MW solární elektrárnu. To je příliš mnoho.

Weihl proto slibuje, že během dvou až tří let předvede Google technologii v pilotním projektu, který by mohl srazit cenu za 1 kWh pod 5 centů proti dnešním 12 až 18 centům. Weihl dále upozorňuje, že Spojené státy americké musí více investovat do základního výzkumu.

Zatímco investorských společností ochotných vložit peníze do slibných solárních společností existuje spousta, investorů ochotných investovat peníze do základního výzkumu ze kterého mohou vzejít skutečně průlomové objevy existuje málo. Proto musí zasáhnout vláda. “Rád bych viděl investice v řádu 20 až 30 mld. dolarů během následujících 10 let,” řekl Weihl.

Japonsko hodlá využívat solární energii z vesmíru. Vesmírné elektrárny dnes vypadají jako jeden z velkých příslibů do budoucna. Zbývá se jimi například John C. Mankins v NASA, ale i japonská vesmírná agentura JAXA. Spojené státy chtějí mít testovací solární elektrárnu ve vesmíru už v roce 2016.

Podle nejnovějších zpráv agentury Bloomberg se o podobný projekt nyní snaží také japonský průmyslový koncern Mitsubishi Electric právě ve spolupráci s JAXA. Během následujících tří desetiletí hodlají investovat do projektu až 21 mld. dolarů.

Cílem je vytvořit solární farmu o výkonu 1 GW sestávající ze čtyř čtverečních kilometrů solárních panelů. Ty mají být umístěny 36 000 km nad povrchem naší planety. Elektrárna by pak dokázala dodávat energii až 294 000 průměrným domácnostem v Tokiu.

Ještě před ostrým rozjetím projektu chystá JAXA vypuštění malého testovacího satelitu, který prověří možnosti mikrovlnného přenosu elektřiny z vesmíru. Velký problém, který musí konstruktéři řešit, však představuje vesmírný odpad, který by mohl velkou plochu solárních článků snadno ohrozit.

Mořské řasy představují podle některých ekologů i dalších odborníků plodinu budoucnosti (společně s technickým konopím). Například Skotsko chce s jejich pomocí vyrábět biopaliva. Společnost Emergent Architecture přišla s nápadem, že by něco takového bylo možné (otázkou je, zda stejně efektivní) nejen na velkých farmách mimo města, ale právě i v centrech měst. A ještě by to mohlo vypadat úžasně futuristicky!

Přišla proto s tzv. “bioreaktorem”. Neboli nádřží plnou mořských řas, jejichž růst je udržován za pomoci LED osvětlení. Díky fotosyntéze pak mořské řasy vyrábějí biopalivo, které je následně možné využít nejrůznějšími způsoby. Energii získává LED osvětlení ze solárních panelů.

První takováto instalace má být hotová v roce 2010 a bude k vidění v nějakém obchodním domě v Los Angeles. V Petrhu má být následně instalována ještě o něco pokročilejší a “ufoidnější” verze bioreaktoru, nazvaná PhotoBioReactor.

Ta bude využívat kolonií červených a zelených mořských řas umístěných do jednotlité konstrukce z lehkých vláken. Na “vstupu” vyžadují řasy oxid uhličitý a světlo, které zpracovávají a na “výstupu” pak nabízejí biopalivo nebo vodík. Elektrická energie potřebná pro chod reaktoru pochází z tenkovrstvých solárních článků zapuštěných do polykarbonátového obalu.

Společnost Samsung odhalila mobilní telefon Crest E1107. Jde o velmi jednoduchý a levný mobil vybavený základními funkcemi a cenou 59 dolarů (asi1200 Kč). Co je na něm však nejpodstatnější je integrovaný solární článek na zadní straně, který pomáhá s dobíjením. Hodina vystavení přímému slunci umožní 5 až 10 minut volání. Telefon je zjevně určen především pro rozvíjející se trhy, kde může být dostupnost elektrické zásuvky přeci jen omezená. Podle neověřených informací je už nyní v prodeji v Indii, během tohoto měsíce se postupně začne prodávat v celé jižní Asii, Latinské Americe a Evropě.