V Chile je solární elektřina zadarmo, výrobci z toho radost nemají

Sektor solární energetiky expanduje v Chile takovým tempem, že jednotlivé výrobní společnosti dnes často musí dodávat elektřinu zadarmo. Hlavní provozovatel elektrické sítě v Chile potvrdil, že odběr zdarma běžel v kuse 113 dní (prakticky celé jaro), a do konce roku se počítá se 192 dny, kdy vyrobená elektřina nebude stát ani cent. Přesto to nejsou dobré zprávy.

Jak informuje žurnál Bloomberg, dobré zprávy tohoto typu končí u odběratelů, ale nikoliv už provozovatelů solárních elektráren. Ti totiž potřebují prodávat, aby svůj byznys udrželi v chodu. A šance, že se pustí do dalších projektů bez finančních zisků, jsou liché.

V relativně krátké době bylo do centrální sítě připojeno 29 velkých solárních farem, a dalších 15 na připojení čeká. Na severu země je situace ještě trochu komplikovanější, na to dokončení tu čekají až tři desítky dalších farem. V čem je tedy problém, když je solární energetika v této jihoamerické zemi na evidentním vzestupu?

Například v nefunkční a poruchové rozvodné síti. Ta zabraňuje efektivní distribuci energie napříč regiony, a často dochází k situaci, kdy v době výpadků sítě jednotliví výrobci zápasí o dodávky do malého města, protože jinam dodávat zrovna nemohou.

Výsledkem pak je pro provozovatele absolutně ztrátový provoz, kdy se musí vyrobené elektřiny zdarma zbavovat. „Investoři ztrácí peníze, a to je to nejhorší, co se mohlo stát,“ říká Rafael Mateo, výkonný ředitel chilské odbočky společnosti Acciona SA. Právě on zodpovídá za vedení 247MW projektu, který je největším jihoamerickým solárním počinem.

Zahraniční investoři by očekávali za svých 343 milionů nějaké výsledky, když už farma stojí. Jenže ta větší část své celoroční produkce vrací do sítě bez zisku. „Systém růstu sektoru byl narušen,“ dodává Mateo.

„Na tak omezeném prostoru prostě nemůže fungovat tolik výrobců energie.“ Infrastruktura rozvodné sítě v Chile je přinejmenším komplikovaná. Fungují tu totiž dvě sítě nezávisle na sobě („centrální a severní“), ale ani jedna nedokáže svými uzlovými body přepustit větší množství elektřiny. Řada odběratelských míst je přezásobená, zatímco v jiných oblastech jsou běžné výpadky.

Dochází k situaci, kdy v některých horských regionech je cena elektřiny trojnásobná, než průměr ve městech, zatímco na některých lokalitách je zdarma. Chilská vláda se pokouší situaci horečně řešit, ale vytvoření patřičné infrastruktury se nestane během okamžiku.

Ve hře je výstavba 3000 kilometrů dlouhé spojky mezi severní a centrální sítí, a dalších 753 kilometrů vedení napříč severskými regiony. Právě by měly být dohotoveny v roce 2017, otázkou zůstává, jak dlouho nadšení vydrží zahraničním investorům, kteří dosud měli vůli projekty výstavby solárních elektráren v Chile podporovat.