Soylent – nový způsob stravování pro třetí tisíciletí

Pěstování, zpracování, nakupování, vaření a konzumace. Bez jídla se žít nedá. Ale nešlo by to trochu snadněji? Nápad Roba Rhineharta možná vychází z trochu naivních principů, ale dotažen do důsledků, může znamenat obrovskou změnu pro celé lidstvo a planetu. Rhinehart by rád nahradil „potravu a potraviny“ jedním univerzálním tekutým sytidlem.

Inženýrský přístup "konstrukce" ideální univerzální potraviny má rozhodně svá pro a proti. foto: Soylent
Inženýrský přístup „konstrukce“ ideální univerzální potraviny má rozhodně svá pro a proti. foto: Soylent

Kdo je vlastně Rob Rhinehart? Donedávna nepříliš známý čtyřiadvacetiletý softwarový inženýr ze San Franciska přišel s myšlenkou, jejíž kořeny bychom mohli hledat v kultovním sci-fi filmu Soylent Green z roku 1973.

Jen okrajově: v nedaleké budoucnosti panuje katastrofický nedostatek potravin. Co jiného může lidem dodat vyváženou a plnohodnotnou stravu, než další člověk. Myšlenka se zdá pochopitelně divoká, ale čistě teoreticky – lidské tělo obsahuje přesně ty materiály, živiny, vitamíny, které jinak pracně konzumujeme v rozmanité potravě. Ale bát se nemusíte, o kanibalismu tento článek skutečně není.

Rhinehart se rozhodl rozpracovat jen část této myšlenky: lidské tělo potřebuje vyvážený příjem bílkovin, sacharidů a vitamínů, a stovek dalších látek přijímaných ve stopovém množství. A pravdou je, že z toho co si naložíme na talíř, naše tělo využije jen nepatrnou část.

Rychlá výroba, snadné zpracování

Energetické náklady na výrobu jedné „krmné dávky“ pro člověka, je přitom ohromná. Vegetariáni nám ostatně často rádi připomínají kolik litrů vody a energie obnáší „vypěstování“ jednoho středně propečeného stejku, který naším zažívacím traktem proběhne během několika hodin.

A tak si mladý počítačový technik začal pohrávat s myšlenkou na vytvoření univerzální potraviny, která by obsahovala všechny potřebné výživové látky. Pojmenoval ji stejně jako ve zmíněném filmu „Soylent“, ale v jejím obsahu byste lidské maso hledali marně.

Jídlo je palivem pro tělo,“ říkal si Rhinehart, když kuchyň v bytě přestavoval na malou laboratoř, ve které mělo vzniknout univerzální sytidlo. „Soylent musí jako správné palivo poskytovat vyváženou dávku solí, tuků, cukrů, prostě všeho, co lidské tělo potřebuje.

Specialistou na výživu snadno a rychle

Z amatérského nadšence se rychle stal výživovým specialistou, který po měsíce bádal nad sestavením ideální potraviny. Dobře si totiž uvědomoval, že pokud se podaří univerzální jídlo syntetizovat z jednotlivých prvků, bude to znamenat obrovský průlom.

Minimum odpadů, minimum vynaložené energie ve srovnání s tradičním procesem pěstování potravin, nízkou cenu při maximální optimalizaci přídělu energie. Soylent by mohl do značné míry ovlivnit i problémy s nadváhou, hladomory, nebo nedostatkem vitamínů.

Práškový koktejl Soylent obsahuje maltodextriny (dodávající sacharidy), ovesný prach (vláknina, bílkoviny, tuky), syrovátkový izolát (proteiny), olej z hroznových semínek (tuky), sůl (sodík), práškový sojový lecitin, kreatin a ještě asi deset dalších látek nezbytných pro lidské tělo.

Nízké provozní náklady

Soylent navíc netřeba udržovat v chladu a vydrží prý léta. Cena týdenní „krmné dávky“ pro jednoho člověka je $65, což činí ze Soylentu přinejmenším ekonomicky zajímavou variantu ke klasickému stravování.

Dostat totiž všechny potřebné nutriční látky do těla za méně než deset dolarů denně, to se normálně nepodaří. V současnosti je Soylent dostupný jen na americkém trhu, ale myšlenka na přenos tohoto modelu do jiných zemí je více než lákavá.

Základní otázkou pro Rhineharta bylo, zda by měl Soylent kompletně nahrazovat stravu jako takovou, a víceméně tedy zbavit naši kuchyni sporáků, ledniček, příborů a talířů.

Jídlu se nedá upřít určitá romantika a poezie, a nerad bych se o ni připravoval. Proto jsem se snažil vytvořit Soylent tak, aby dodával všechny potřebné nutrienty, a jídlo se stalo jen „zábavou navíc“. Pro mne osobně je teď chození do restaurací stejné, jako chození do kina. Dělám to pro estetický prožitek a zábavu. Ale stejně tak, jako normálně nechodíme do kina třikrát za den, já nepotřebuji třikrát denně zapínat sporák.

Sdílet: