Zelené bombardování: fantastický plán, který zapadl

Když uslyšíte: „Sazeničky místo bomb!“ či „Neválčete, raději běžte sadit stromy!“, budete mít pravděpodobně pocit, že jste na nějaké demonstraci pacifistů. Poměrně nečekaně ale tato slova zazněla před šestatřiceti lety z úst Jacka Walterse, bývalého britského vojenského pilota.

Tento muž ale po letech strávených v kokpitech nejrůznějších letounů přišel s neotřelou myšlenkou: využít výběhových velkokapacitních přepravních letounů k ozelenění krajiny. Ptáte se jak? Bombardováním zemského povrchu sazenicemi!

Walters, který v Newtonu založil společnost Aerial Forestation Inc., se rozhodl využít dosud nezjevných schopností čtyřmotorového transportního letounu C-130 Hercules. Tato rozložitá „létající brambora“, kterou zařadily Spojené státy americké do výzbroje roku 1957, je jedním z nejpopulárnějších přepravních vojenských letounů vůbec.

Období činné služby si odlétává v sedmdesátce zemí, byť se mnohde jedná o skutečné veterány. Dílny Lockheed Martin zkonstruovaly do roku 2009 na 2300 letounů, v bezpočtu variant. Hercules přepravuje těžká obrněná vozidla, motorizovanou pěchotu, munici, a vypořádává se také i s nejrůznějšími taktickými podpůrnými úkoly, od shozu parašutistů po letecké „vysazování“ min.

A právě ono vzdušné minování přivedlo dnes už leteckého vysloužilce Walterse na myšlenku mnohem ušlechtilejšího využití staré C-130. Když už se může nákladní prostor jednorázově naložit dvaceti tunami protipěchotních min, které rozhodně nikomu nic dobrého nepřinesou, proč jej třeba nezaplnit upravenými semenáčky stromů, a zahájit zelené bombardování?

Originální nápad si naštěstí nenechal pro sebe, a podělil se o něj v roce 1999 s Peterem Simmonsem, jedním z hlavních inženýr-konstruktérů ve společnosti Lockheed Martin. A snad aby si americká Lockheed Corporation (pod kterou spadají i britské dílny) trochu vyspravila nelichotivou pověst výrobce nástrojů na zabíjení, přistoupila k realizaci celého plánu.

„Možnosti jsou prostě ohromné,“ říká Simmons. „S C-130 můžete letět ve výšce tisíc stop rychlostí třiceti uzlů, a sázet 3000 stromků za minutu, a ozeleňovat tak skutečně rozsáhlé plochy krajiny.

Technologie je v podstatě stejná, jako při kobercovém zaminovávání terénu, jen podavač min bylo zapotřebí trochu upravit.“ Do jednoho dávkovače je možné naskládat až 125 000 sazeniček, a za jeden kontinuální přelet může Hercules s dobrým pilotem vysadit na povrch země až 900 000 stromků.

Stromky v upravených balech dopadají na zem v přesném sponu, stejně jako by byly sázeny lesníky. Namísto explozivního překvapení v podobě minového pole však v zóně dopadu vyroste les. „Za rok můžete vysadit přes 3000 čtverečních mil lesa,“ doplňuje Simmons.

Smutné je, že tenhle nápad zatím nepřekročil práh praktické realizace. I když Walters a jeho Aerial Forestation Inc. disponuje jedním letounem C-130 (a po světě bychom jistě napočítali mnohem více dosluhujících modelů), a společnost Lockheed Corporation nabízí upravený model letecké sázečky, zájem o tuto alternativní zalesňovací technologii je malý.

Od roku 1999 se opakovaně spekulovalo o „otestování“ letecké forestace na rozsáhlých plochách skotské Vysočiny, na kterém by se dobrovolně finančně podílely britské podniky se špatnou ekologickou bilancí, ale velkoplošné zelené bombardování, i přes svá zjevná pozitiva, investory neláká.