SeaKettle – záchranný člun s vlastní odsolovací stanicí
Jedním z projektů, které se přihlásily do soutěže James Dyson Award, je také záchranný člun SeaKettle. Inspirací pro jeho návrh byly příbehy o lidech, kteří se ztratili na moři a ačkoliv všude kolem nich byla voda, oni čelili hrozbě smrti dehydratací.
Představte si následující situaci: plujete si oceánem na luxusní zámořské jachtě. Třeba nějaké pěkné solární. Jenže v noci se moře rozbouří, obrovské vlny hrozí, že jachtu rozlámou na malá párátka. Posádka je nucena okamžitě opustit loď. Není čas shánět zásoby jídla nebo vody. Lidé ocitnuvší se na širém moři zcela bez zásob jsou vystaveni ohrožení života.
SeaKettle je tedy záchranný člun, který kombinuje bezpečnost, přístupnost a odsolovací proces. Pokytuje jak bezpečný přístřešek na moři, kde mohou hrozit vysoké i nízké teploty, tak především pitnou vodu. Ta je vyráběna jednoduchým procesem, kdy se mořská voda pumpuje do nádrže pokryté Goretexem. Tam se voda vypařuje. Jako pitná voda kondenzuje na vrchním krytu a stéká do čtyř kapes po obvodu raftu.
Tímto procesem je možné vytvořit dostatek pitné vody až pro pět pasažérů. Konstruktér záchranného člunu SeaKettle přiznal, že se při návrhu inspiroval mimo jiné přenosným odsolovacím zařízením Watercone.
Navíc do takto „čisté“ vody se dá bez problémů dolít až 20% vody mořské (záleží na koncentraci soli ve vodě v té dané oblasti) která nahradí v lidském těle elektrolyty a minerály které člověk vlivem pocení z těla ztrácí
Destilace je proces, při němž se původní vodní roztok s obsahem solí (příměsí, nečistot) přivede zahříváním do varu, vzniklá pára se v chladiči ochladí a zkondenzuje na vodu.
Takto získaná „destilovaná“ (česky se nazývá „překapaná“) voda by teoreticky měla být chemicky čistá. Ale v praxi to neplatí, protože na hladině vroucí vody vznikají bubliny a při jejich praskání uletují mikrokapičky a ty se spolu s párou dostávají až do chladiče a vnášejí do detilky nepatrné množství solí. Pro mnohé účely je pak nutné destilaci jednou či vícekrát opakovat (redestilovat) a výsledkem je redestilovaná voda, dokonale zbavená všech příměsí.
Destilovaná voda je pro pití naprosto nevhodná, je nechutná, odporná a je dokonce pro živý organizmus toxická. Letální (smrtelná) dávka pro člověka je cca 5 litrů. (Hmm, já jsem nebyl schopný pozřít ani malého panáka. Je opravdu hnusná!)
Pro pitné účely se musí destilovaná voda upravit dodáním solí, obsahující základní biogenní anionty a kationty, v množství a druhu podle norem pro pitnou vodu.
Destilovaná voda se nemá pít, protože by vyplavila z těla minerály. I kdyby se v nádrži shromažďovala chemicky „čistá“ H2O, stačí pár kapek mořské vody denně a minerály jsou doplněné ne???
Předpokládám že mořská voda ať už se solí nebo bez obsahuje hojné množství živin a k destilce má daleko. Z pohledu definice pitné vody podle povolených a požadovaných hodnot minerálních látek se, ale asi nejedná o pitnou vodu v pravém slova smyslu. Každopádně to může zachraňovat životy.
Zajímalo by mě v jaké kvalitě je odpařená voda. Je samozřejmé že je čistá bez soly ale je to klasická pitná voda nebo se spíše blíží destilované. Pokud by byly destilovaná tak ta se nedoporučuje pít.