V našich klimatických podmínkách nedostatek vody příliš nevnímáme, ale jinde takové štěstí rozhodně nemají. Své o tom vědí lidé v Austrálii, kde poslední velké sucho zničilo obrovské množství zemědělské úrody. Někteří zemědělci přišli o celou úrodu a nebylo výjimkou, kdy si mnozí z nich šáhli na život. Možná i díky trpkým letitým zkušenostem s nedostatkem vody, vznikl v Austrálii nový koncept pro zavlažování zemědělské úrody. Autorem projektu je Edward Lincare, jenž za své neotřelé řešení získal první místo v prestižní soutěži James Dyson Adward za rok 2011.

Zemědělský kondenzátor vody

Podle americké agentury pro ochranu životního prostředí průměrná domácnost spotřebuje 20 – 30 % veškeré své energie na ohřev vody. Nejhorší však je, že lidé spoustu horké vody vyrábí zbytečně, a ta nám tak bez užitku utíká do odpadního kanálu. Právě zde můžeme dostat část energie z teplé vody zpět. Jednou z možností je využít systém Power Pipe, česky něco jako energetické potrubí. Jde vlastně o cívkový výměník tepla, který zachytává tepelnou energii vody a používá ji pro zpětný ohřev vody.

Power Pipe

Nové produkty založené na využití nanomateriálů přinášejí inovace v celé řadě oblastí. Kromě zcela nových výrobků dochází ke zlepšování vlastností tradičních produktů využívaných v každodenní praxi většinou z nás. Přední česká inovativní společnost v oblasti nanotechnologií Advanced Materials-JTJ s.r.o. vyvinula účinný prostředek na prodloužení životnosti řezaných květin.  

Každý z nás spotřebuje denně několik desítek litrů vody. Ať je to sprchováním, splachováním toalety nebo třeba praním. Použitou vodu však jen tak nepouštíme do přírody, nejprve ji v čistírnách odpadních vod (ČOV) zbavíme nečistot. Čištění vody vyžaduje čas, energii a hlavně peníze. Co kdyby ale odpadní vody mohly být použity jako zdroj elektrické energie?  

Superkondenzátory mají oproti bateriím několik výhod. Dají se velmi rychle nabíjet či vybíjet a disponují prakticky neomezenou životností. Trpí ale i jednou zásadní nevýhodou. Vzhledem k bateriím mají stále malou kapacitu. Australští vědci z Monashské university vytvořili nový superkondenzátor, který může vše změnit. Stačilo k tomu málo – vhodně zkombinovat supermateriál grafen a obyčejnou vodu. 

Voda a zase voda. Lidské tělo obsahuje 70 % vody a bez doplňování tekutin vydržíme maximálně pět dní. Už ztráta 20 % vody je pro člověka smrtelná. Dostatek pitné vody je i proto jeden z nejpalčivějších problémů, které bude muset lidstvo řešit. Naštěstí technický vývoj nám přináší řadu možností jak nedostatku pitné vody čelit. Jedním z příkladů je firma Siemens a její nový efektivní systém na odsolování mořské vody. 

Krásná budova kterou vidíte na obrázku níže bude součástí fakultní nemocnice právě budované v dánském městě Odense . Navrhlo ji studio Henning Larsen Architects. Architekti vytvořili projekt, jehož vlastní umístění, konstrukce a uspořádaní budov mají mít přímý vliv na pohodu a zdraví pacienta. Jak se jejích záměr osvědčí uvidíme v roce 2018, kdy bude celé zařízení uvedeno do provozu.  

Zdá se, že námět a design stromu je populární. Nedávno jsme psali o větrné elektrárně připomínající strom. Dnes si naopak budeme povídat o umělém stromu, který čistí vzduch. Jde v podstatě o umělé zařízení, které plní funkci jako jeho živý protějšek. Treepods, jak byl umělý strom pojmenován, je dílem pařížského studia Influx Studio, které se inspirovalo ve stromech Dracaena Cinnabari, česky Dračinec. Celý projekt vznikl na zakázku pro americké město Boston, které by rádo umělé stromy „vysázelo“ po celém městě.  

Nedostatek vody a postupující poušť je jeden z palčivých problémů 21. století. Neplatí to však jen pro Afriku. Postupujícími pouštěmi jsou ohroženy také milióny lidí v Indii, Číně nebo Jižní Americe. Vyjádřeno čísly, pouště ohrožují 30 miliónů čtverečních kilometrů úrodné půdy po celém světě. Není tak divu, že i architekti přizpůsobují své vize a návrhy takto nepěkné budoucnosti. Dnes vám představíme tzv. „živoucí horu“ (Living Mountain), která je jednou z odpovědí lidstva na rozpínající se poušť.  

Magazín eVolo uspořádal další ročník soutěže o návrh nejzajímavějšího mrakodrapu. Účastnit se mohli studenti, inženýři, architekti, designéři. Jedním z nich byl také Sarly Adre Bin Sarkum z Malajsie, který přišel s návrhem unikátního podmořského mrakodrapu.