Odvážné vize: Komplexní energetický přerod Kalifornie

Obnovitelné zdroje energie by v Kalifornii mohly spoluvytvářet ekologičtější a zdravější budoucnost. Odvážná projektová vize, kterou předložili ke zvážení odborníci ze Stanfordské univerzity, však naráží na řadu problémů.

Především nepochopení tradičních obhájců fosilních paliv. Teoreticky jim plány vycházejí dokonale, s reálným uplatněním je to ale zatím horší.

Koncept, který si zakládá na OZE, by mohl vytvořit podmínky pro ekonomický růst, dal vzniknout novým pracovním místům a celkově snížit ceny energií.

Líbivá představa města Los Angeles bez typické smogové mlhy, dálnic, po kterých tiše plynou elektromobily, a střechy lesknoucí se solárními panely.

Vypadá to jako pohádka, ale Mark Z. Jacobson, stanfordský profesor civilního a environmentálního inženýringu věří, že plán je ekonomicky životaschopný: „Pokud by se podařilo náš plán uvést do praxe, prakticky by došlo k eliminaci lidské úmrtnosti související se znečištěným ovzduší.“

Jak tedy uspokojit poptávku elektřiny a energií, kterou si v Kalifornii žádá průmysl, doprava, vytápění a klimatizace, do roku 2050? Celý plán je v mnoha bodech podobný s podobným konceptem, který nedávno přijalo za své město New York.

Zahrnuje nezbytná politická opatření, praktické kroky a infrastrukturní změny, které by měly být implementovány do běžného života. Vize předpokládá, že počátečné zvýšení výdajů, spojené s transformací větrné, sluneční a vodní energie v nově vybudovaných zařízeních, bude brzy eliminováno díky snížení výdajů na fosilní paliva a konvenční zdroje energie. Celková úspora by přesto po odečtení nákladů měla dosahovat až 44 %.

V bodech by se Stanfordský plán dal rozepsat následovně: vytvoření 220 000 pracovních míst (od výroby solárních panelů po stavební práce spojené s jejich instalací), které na výplatách ročně vytvoří ekonomický prostor v hodnotě dvanácti miliard dolarů.

Kalifornie by neměla vsadit na jednu kartu, ale na pestrý energetický mix. Ten by měl zahrnovat 25 000 5 MW turbín větrných elektráren na pobřeží, 1200 koncentračních solárních elektráren o výkonu 100 MW, patnáct milionů 5 kW střešních fotovoltaických elektráren na residenčních domech, dvaasedmdesát geotermálních elektráren (100 MW), 5000 vlnových elektráren o výkonu (0,75 MW) a 3400 turbín příbojových elektráren o výkonu 1 MW. Hezké, že?

Za nejpozoruhodnější bod plánu autoři považují zjištění, o kolik by se aplikací OZE ušetřilo v sociální sféře. „Snížení emisního znečištění, které by z našeho plánu vyplynulo, by znamenalo v průměru o 12 500 úmrtí ročně méně,“ říká Jacobson.

„Léčba zdravotních problémů pacientů, spojená se znečištěným ovzduším, nás ročně přijde na 103 miliard dolarů, tedy 4,9 % našeho hrubého národního produktu.“ A podobně vysoká čísla vycházejí i ze snížení nepřímých dopadů klimatických změn, celkem o 48 miliard dolarů ročně.

Pokud jde o „prostorovou“ stopu, kterou by tento energetický přerod zanechal na kalifornské krajině, vypočetli stanfordští vědci, že by si vyžádal využití 0,9 % rozlohy souše pro solární elektrárny, a 2,77 % rozlohy pobřeží.

„Naše vize ale zatím zůstává od svého sepsání jen projektem, ideou, která dosud nenašla širší odezvu v politických kruzích,“ podotýká Jacobson. „K realizaci takového plánu je totiž zapotřebí politické odhodlanosti a silné vůle.“