Velká jezera v Severní Americe mohou být obří větrnou elektrárnou
Společná studie dánských inženýrů a badatelů z americké Cornell University vyústila v nevšední literární produkt. Je jím atlas větrného proudění nad celým kanadsko-americkým regionem Velkých jezer.
Rozsáhlá kompilace meteorologických dat, analýz a dat má pochopitelně i svou elektronickou podobu, a sloužit může všem vážným zájemcům o rozvoj větrné energetiky v oblasti.
Praktická studie je unikátní jak svou podrobností, tak šíří záběru. Velká jezera se dotýkají hranic osmi amerických států a dvou kanadských provincií. Při sběru dat byly využity nejen velmi podrobné satelitní a meteorologické snímky, data z bójek snímající sílu větru přímo na místě tak i meteorologický SAR radar.
S podobnou technologií pracují například lidé v NASA. „Užité technologie nám umožnily překlenout informační bariéru mezi dlouhodobě měřenými meteorologickými daty a v kratším úseku sesbíranými informacemi přímo v terénu,“ prozrazuje Paula Doubrawa, doktorandka inženýrského oboru.
Studie pro Evropskou komisi: obnovitelné zdroje jsou nejlevnější
Právě ono překlenování mezer prostorových a časových (rozhodně neexistoval podrobný záznam vanutí a směru větrů nad celou hladinou Velkých jezer) bylo dílem náročné práce počítačových analytiků, kteří zde otestovali speciální sérii algoritmů a propočetli střední hodnoty pro neměřené úseky. Odborná publikace byla přijata s nadšením, přesto se někteří recenzenti neubránili poznámce: „Proč se vlastně na podobnou studii čekalo tak dlouho?“
Je totiž skutečně s podivem, že se o energetické využití Velkých jezer zatím příliš neusilovalo. Pokud by se totiž na tuto oblast pohlíželo optikou využitelného obnovitelného zdroje energie, musíme nutně dojít k závěru, že potenciál zdejší lokality je více než slibný.
S rozlohou 388 498 kilometrů čtverečných vodní plochy představuje téměř 84 % všech sladkovodních povrchových zdrojů Severní Ameriky, a 21 % z podílu povrchové sladké vody na světě.
Pokud jde o větrné elektrárny, z jezera Eire (čtvrtého největšího) může plynout až 50 GW. Pochopitelně, že takové nasazení není příliš příhodné. Podle autorů se ale velmi slibně jeví zužitkování části energie volně plovoucími elektrárnami.