Tunis chce ozelenit Saharu skleníky
Více než tři čtvrtiny rozlohy Tunisu zabírá písčitá poušť. To nedává této zemi příliš velký prostor pro rozvoj vlastní zemědělské produkce. Nový plán přináší zajímavý zvrat.
Pod hlavičkou SFP (Sahara Forest Project) se tu ale rodí velice zajímavý plán, který by mohl dopřát 11 milionům obyvatel dostupný zdroj potravy. Ve hře je solární energetika a moderní technologie odsolování vody.
SFP pracuje s vizí pokročilého modelu desalinačního zařízení, které by krylo svůj energeticky náročný provoz s pomocí solární farmy. Tato vize není mlhavá, a na projekt počítá norské Ministerstvo zahraničí s částkou 30 milionů dolarů.
Zmíněná technologie už byla v praxi otestována během podobných projektů v Kataru a Jordánsku, tedy neméně pohostinném prostředí, jako Saharská poušť.
SHP je přitom projektem bezezbytku komplexním: řeší výrobu čisté energie, zajišťuje zdroj vody a výrobu potravin, a k tomu dává i prostor pro růst zaměstnanosti tvorbou nových pracovních míst.
V Tunisku vyroste 2GW sluneční koncentrační elektrárna pro Evropu
Saharská poušť by se tak mohla zazelenat, stejně jako kdysi v časech před dobou ledovou. Prvním pokusem SFP v Tunisu má být vybudování zemědělské farmy o rozloze deseti hektarů, s příslušným zázemím. „Snažíme se tu zabít tři mouchy jednou ranou,“ říká o projektu vedoucí manažer SFP, Joakim Hauge.
„Musí to dávat smysl po finanční stránce, a současně přinášet společenské a environmentální benefity.“ Celý záměr je závislý na obnovitelném zdroji energie, jehož výběr vzhledem k pouštním podmínkám a slunečnému klimatu připadl na solární elektrárny.
Tato energie se stane hnací silou, která umožní čerpání mořské vody, její filtraci a přesunutí až k samotné zemědělské farmě, zde dojde na odsolení vody v desalinační jednotce.
Voda bude využita jak pro vlastní zálivku, tak i pro vnější chlazení skleníků. Horké klima se má přitom postarat o zbytek úspěchu, kterým by měla být stabilní celoroční produkce potravin.
Projekt sám je možné považovat za modulární: poté, co bude dokončena a otestována životaschopnost prvního dílku, nebude problém přiřadit k němu další a další.
Rostliny využívané pouštními zemědělci ale nebudou vázány jen na uměle udržované prostředí skleníků. Část výsadby by se měla realizovat i mimo, podél areálu, za zastiňujícími bariérami.
Časem by zde mohl vzniknout zcela unikátní ekosystém solární oázy. Pokud se pohroužíme do vizí a snů realizátorů SFP, ti v Tunisu roku 2030 pouštní zemědělskou mega-farmu o rozloze 4000 hektarů, přičemž zde bude pracovat na 6000 lidí. Ti budou sklízet 170 000 tun výpěstků ročně.
Projekt solární farmy počítá se širším začleněním obnovitelných zdrojů do celého Tunisu. Ten loni navíc přislíbil, že OZE budou tvořit v roce 2030 30 % veškeré produkce energie v zemi.
vdtvb
https://www.ncleg.gov/Redirect?sUrl=https://youtube-downloader.org
Tomuhle projektu hodně fandim, pokud se bude dobře vést, tak vytvoří pracovní pozice pro tisíce lidí,obrovskou produkci ovoce/zeleniny a dokonce i nějakou tu čistou energii! Místní ekosystém by se mohl časem zlepšit tak, že by na tý poušti něco možná i vyrostlo, tim by se zvýšila produkce místních pěstitelů a úroveň. Víc takových projektů!
Myšlenka je to zajímavá a ne nerealizovatelná, ale… kamarád mi už před 15 léty říkal o svých zkušenostech, jak v africkém Beninu jen díky budování zídek a hlavně zabránění s vypalováním trávy na konci doby dešťů byli schopni získat cca 10-15 cm půdy pro pěstování plodin za rok. A to stačila obyčejná kamenná zídka. Samozřejmě se to nehodí pro velkovýrobu. Nicméně největší překážkou nebyla ani tehdy technologie nebo know-how, ale chování (přesněji mentalita) tamních obyvatel. I super projekt může skončit rok po skončení dotací, když pro něj nezískáte komunitu nebo když nezajistíte stabilitu a bezpečí v regionu. Když jsou vzbouřenci nebo zoufalí zbídačení lidé schopni přepadnout rafinerie, tím spíš toto super drahé zařízení.
Jenže zítky a tráva asi nebudou tak rychlé a nebude se na nich tak snadno odklánět.
Problém je v lidech, to máte pravdu, podívejte se někdy, nebo spíše vyhledejte, si mapy zalesnění oblasti středozemí a blízkého východu, srovnejte je s tím co je tam dneska. Podle mne by nebyly ty problémy, které jsou, pokud by k odlesnění nedošlo.
Třeba zde str. 9
wsl.ch/staff/niklaus.zimmermann/papers/QuatSciRev_Kaplan_2009.pdf
Nebo se podívejte sem:
sustainabilitylabs.org/ecosystem-restoration/learning-modules/has-human-activity-caused-the-spread-of-deserts-in-the-middle-east-and-worldwide-and-can-human-intervention-reverse-it/
Vodu je třeba zadržet, bohužel v těch oblastech, kde by to bylo třeba nejvíce, se o to lidé ani nezajímají. Víme že se tak občas stávalo i v antice, ale nikdy to nebylo tak zlé. Obrovské problémy začaly když začala vysychat Sýrie, proč se tak stalo? Hádám že to bylo pro odlesnění.
Pokud se i z lesa dost odpařuje, je stejně voda „recyklována“ protože rychle zase někde spadne, ale pokud je jen odvedena pryč, pak je to problém. V druhém odkazu jsou zajímavé snímky, Izraelská strana hranice se zotavuje, zalesňuje, druhá nikoliv, přitom lesy ta oblast je schopna zjevně udržet. My se divíme jak města v poušti mohla existovat, ale zapmínáme že to tehdy nemusela být poušť.
Abychom pochopili co se stalo musíme se podívat do historie, které události předcházely jejich vyvrácení, proč oblast vyschla a pod. Já bych se popravdě nedivil, kdyby k tomu došlo mezi 5 a 7 stoletím. Možná během nich došlo k přeměně stepí/lesů na neúrodnou krainu pouště. Jak smám říkáte, problém je v lidech. Myslím že nějak pdovědomě se snaží každý přzpůsobit svět tomu co zná z dětství, domova, pokud pak nějaká armáda dobyla území, pokusila se mu dát cosi z domova, tak Řím stavěl své chrámy, silnice, kolosea a hydrouzly (Barbegalský mlýn), Byzanc měl zase jiné typické prvky, před tím Řecko, Egypt, Persie a Babylon. A stopa se pak najde i v krajině. Jistě víte kam mířím. Lidé neuvyklí usedlému zemědělství, péči o krajinu a vůbec relativně úrodné krajině, ji mohli v té oblasti snadno zničit, záměrně či nezáměrně.
Pokud bychom my vykáceli všechno do posledního stromu, po pár stoletích, byť zde je sále regenerační schopnost značná, bychom tu měli Českou poušť, ve Vltavě by teklo tak 10m3/s, jestli by nebyla vádím a v Labi bycom mohli položit superširoký rozchod pro dopravu lodí.
Problém je tedy v lidech, kteří v těch oblastech žijí, kteří nejsou schopni se postarat ani o zemi, která alespoň částečně plodila. Bohužel stačí otevřít některé světové deníky a je vidět, kde jsou problémy a co za nimi je. A není to politika nebo embarga, ale to že se lidé neumí postarat o svou zemi a to nejen po stránce rozvoje infrastruktury, ale ani o svůj malý kousek na kterém žijí. Chápu že nikdo nebude asi mít na zahradě trpaslíky, nebo sbírat hrníčky, když co pět let je jeho dům srovnán se zemí „výměnou názorů,“ ale ani ta není důvodem aby se o okolí nestarali. (Ony by možná i ty „výměný názorů“ pak nebyly tak časté). Stačí porovnat neturistické oblasti měst u nás, v Řecku a v daných oblastech.
Je to ztracená oblast s lidmi, kteří dokud nebudou chtít se změnit nikdy nevybřednou z těch problémů. Myslím že jim není jak pomoct zvenčí.
Ale abych jen neobviňoval lidi z blízkého východu pro zničení ekosystémů v oblasti. U nás se odlesnění ve středověku projevilo nejspíš zničením řek Moravy a Dyje pro plavbu, kdy díky odlesnění se změnil vodní režím a začalo docházet k obdobím velkých zátop a sucha, kdy jsou bez vodních staveb prakticky nesplavné čímkoliv s ponorem větším než 20cm. To nejspíš vedlo k tomu že neenže vzniklay meandry, ale že na soutoku vytvořily bažinatou oblast s množstvím ramen, což ještě zvatšilo problémy. Ostatně při těch povodních kdy se nezvládla manipulace s VD Vranov se z Nových Mlýnů odpouštělo skoro 600m3/s, prakticy dvojnásobek průměrného průtoku Labe.
Děkuji za velmi podnětný komentář a hlavně zajímavé zdroje. S nadšením jsme je prolistoval byť nemám moc času se jim věnovat vzevrubně.
Řešení těchto problémů je tak jednoduché… ale nepohodlné. Sázet vhodné rostliny a stromy, věnovat se desítky let postupné kultivaci krajiny je mnohem méně bombastické než super technologický projekt. Přesto jsem rád, že takové projekty vznikají, žel nejsou přenositelné na úplně všechny problémové oblasti a navíc pomohou jenom zlomku zbídačené krajiny (až bude potravin a elektřiny dostatek, nebude už další kultivace krajiny stát za námahu) a jen zlomku lidí, kteří by měli jinak profit (údrodu) z úrodné země. Ti nejchudší budou ještě chudší.
V 19 stolení se začal klást silný důraz na vzdělání. Ač je samo o sobě celkem dobré, vkládali se v něj nepřiměřené očekávání. Čekalo se, že vzdělaní lidé jsou šťastnější, bohatší a také lepší. Často ano, ale často také ne. A tak máte v Africe vzdělané lékaře a inženýry, kteří nepracují ve svém oboru (nikdy ani nechtěli), chtějí jen titul pro prestiž a manipulaci druhých lidí. Když je někdo zlý a hloupý, je to špatné. Když je někdo zlý a chytrý (vzdělaný) je to horší. Dnes po 2 světových válkách, ekologicky zdevastované planetě již víme, že vzdělání není všechno. A tak se civilizace upíná k další modle – technologii. Věříme, že nové vědecké objeví vyřeší problémy s chudobou, ekologií, bezpečností… ale ono se to opět nestane. Chceme dělat všechno jen ne změnit sami sebe, odříct si trochu pohodlí, osvojit si nové návyky.
Osobně si myslím, že to, že tady v ČR neřešíme tak velké problémy třeba s pouští jako v Tunisu je jen díky našim předkům, kteří přece jenom z většiny byli dobří, prozíraví lidé a používali zdravý rozum. Jen jim vděčíme, že to tu nemáme tak zničené. Jinak velký rozdíl mezi námi a třeba tunisany nebude.
Trochu jsem se nechal unést filozofickou rozpravou a teď zpět k věci. Jsem rád, že máme alespoň tu technologii a alespoň někomu/někde pomůže. A snad se také jednou vice lidí změní v lepší lidi.
Podle mne není problém v tom že se kladl důraz na vzdělání, s tehdejší společností, byť pohled na ni je zatížen idealizací/démonizací, záleží na tom který z národních mýtů u nás zastáváte, zda žalář národů, nebo nejlepší období našeho rozvoje (ono to opravdu muselo dát práci postavit celou kulturu znova), by to nebyl problém asi. Ten podle mne vznikl až s rychlou industrializací USA, jejich expanzí a postupným oslabováním vlivu Evropy a šířením amerického způsobu podnikání a myšlení. (Lze najít rozdíly mezi Rakousko-Německým, ostrovním a americkým modelem přístupu k podnikání).
Přijde mi že právě v rozvojových zemích se často buduje (pokud se buduje) tržní ekonomika podle propagandistických letáků ze SSSR, pokud se zrovna nebuduje socialismus, což mnohdy končí ještě větší katastrofou.
Problém je v tom že na rozdíl od nás kde předci, spolu nějak se šlechtou, byť vztahy byly ledajaké, došly k závěru že fungující krajina byla v zájmu obou skupin, byla to nutnost, tam kde k nějaké industrializaci, nebo vzniku státu došlo z kolonií v minulém století, kde není ta tradice, se jede metodou spálené země a pak se volá o pomoc, nebo spoléhá na technologie, které budou zničeny při první výměně vlády.
Taky používají technologie, které jsou mnohdy přístupem opravdu v 50. letech a dříve a dokonce i Čína od takových ustupuje. Stavět v současnosti přehrady, které pro svou plochu zredukují průtoky vody pod ní, je dnes myslím hloupé, stejně jako kanalizace řek. Myslím že mnohem prospěšnější pro zemědělství nejedné Africké země by bylo stavět „malé“ (zhruba do parametrů Vranova) přehrady na horních tocích, rybníky, poldry. Elektřinu dnes lze generovat snáze a levněji, eventuálně lze nasadit jiné koncepty hydroenergetiky. Splavy, průtočné hydroelektrárny, derivační elektrárny typu Spirovy elektrárny ve Vyšším Brodě… Velké přehrady až teprve když je spád poměrně vysoký, třeba 1m/km, nebo lépe více, nebo lze provést koncepci jako na Lipně.
Podle mne by bylo právě tady první provést nějaké vzdělávání, bohužel čtení, psaní a počty, stačit nebudou, aby bylo možné nějak problémy řešit. Jen lidí peněz/technologie nepomůže, možná to jen zhorší. Myslím že buď by bylo lepší se, byť to bude znamenat pro obyvatelstvo problémy, se nevměšovat, nekupovat produkty z těch zemí, pokud světu nevadí embargovat KLDR takovým způsobem že dojde k hladomoru, pak myslím že je možné uvalit embargo na země porušující úmluvy a devastující životní prostředí, nebo začít vynucovat mezinárodní dohody, nebo odmítnout obchod se zeměmi jejichž zákony jsou v přímém rozporu se zásadami druhé země. Je to ale zase otázka, co dělat se zabaveným materiálem. Osobně mi přijde třeba hloupost pálit zabavené sloní kly, místo toho by měly, pokud již jednou bylo zvíře zabito, prodány a výtěžek použit na boj proti ničení přírody, než takto vystavit další slony nebezpečí (zákon nabídky a poptávky).
Umím si třeba představit že se uvalí embargo na země, kde se ví o nelegálním kácení, jakýkoliv vývoz dřeva by byl zakázán, případně může být využito nějakých sankcí dokud se situace nezlepší, myslím že do pár let bychom viděli obrovské změny. Problém myslím ale je v tom že není vůle pro historické události a ideologii.