Tunis chce ozelenit Saharu skleníky

Více než tři čtvrtiny rozlohy Tunisu zabírá písčitá poušť. To nedává této zemi příliš velký prostor pro rozvoj vlastní zemědělské produkce. Nový plán přináší zajímavý zvrat.

„Tunis by se mohl dočkat další revoluce. Tentokrát energetické.“ Zdroj: Sahara Forest Project
„Tunis by se mohl dočkat další revoluce. Tentokrát energetické.“ Zdroj: Sahara Forest Project

Pod hlavičkou SFP (Sahara Forest Project) se tu ale rodí velice zajímavý plán, který by mohl dopřát 11 milionům obyvatel dostupný zdroj potravy. Ve hře je solární energetika a moderní technologie odsolování vody.

SFP pracuje s vizí pokročilého modelu desalinačního zařízení, které by krylo svůj energeticky náročný provoz s pomocí solární farmy. Tato vize není mlhavá, a na projekt počítá norské Ministerstvo zahraničí s částkou 30 milionů dolarů.

Zmíněná technologie už byla v praxi otestována během podobných projektů v Kataru a Jordánsku, tedy neméně pohostinném prostředí, jako Saharská poušť.

SHP je přitom projektem bezezbytku komplexním: řeší výrobu čisté energie, zajišťuje zdroj vody a výrobu potravin, a k tomu dává i prostor pro růst zaměstnanosti tvorbou nových pracovních míst.

Saharská poušť by se tak mohla zazelenat, stejně jako kdysi v časech před dobou ledovou. Prvním pokusem SFP v Tunisu má být vybudování zemědělské farmy o rozloze deseti hektarů, s příslušným zázemím. „Snažíme se tu zabít tři mouchy jednou ranou,“ říká o projektu vedoucí manažer SFP, Joakim Hauge.

„Musí to dávat smysl po finanční stránce, a současně přinášet společenské a environmentální benefity.“ Celý záměr je závislý na obnovitelném zdroji energie, jehož výběr vzhledem k pouštním podmínkám a slunečnému klimatu připadl na solární elektrárny.

Tato energie se stane hnací silou, která umožní čerpání mořské vody, její filtraci a přesunutí až k samotné zemědělské farmě, zde dojde na odsolení vody v desalinační jednotce.

Voda bude využita jak pro vlastní zálivku, tak i pro vnější chlazení skleníků. Horké klima se má přitom postarat o zbytek úspěchu, kterým by měla být stabilní celoroční produkce potravin.

Projekt sám je možné považovat za modulární: poté, co bude dokončena a otestována životaschopnost prvního dílku, nebude problém přiřadit k němu další a další.

Rostliny využívané pouštními zemědělci ale nebudou vázány jen na uměle udržované prostředí skleníků. Část výsadby by se měla realizovat i mimo, podél areálu, za zastiňujícími bariérami.

Časem by zde mohl vzniknout zcela unikátní ekosystém solární oázy. Pokud se pohroužíme do vizí a snů realizátorů SFP, ti v Tunisu roku 2030 pouštní zemědělskou mega-farmu o rozloze 4000 hektarů, přičemž zde bude pracovat na 6000 lidí. Ti budou sklízet 170 000 tun výpěstků ročně.

Projekt solární farmy počítá se širším začleněním obnovitelných zdrojů do celého Tunisu. Ten loni navíc přislíbil, že OZE budou tvořit v roce 2030 30 % veškeré produkce energie v zemi.

Sdílet: