Utopická zahrada New York – město budoucnosti

Utopický pohled na transformaci města zpět v „obyvatelné“ prostředí, které by dokázalo uživit své vlastní obyvatele, přináší architekti ze společnosti Terreform. Za cíl návrhu si nevybrali nic menšího, než město New York.

Růst globální městské populace je v současné době nezadržitelný. Jenže obrovská města vytvářejí strukturu prostředí, které je, alespoň podle architektů z Terreform, nefunkční sociálně a často i fyzicky.

Lidská sídla mají své limity, dané jednak možnou plochou k rozrůstání i vlastní schopností zajistit infrastrukturu. Vznikající městské celky představují „past na lidi“ – není tu kde pěstovat potraviny a při katastrofickém scénáři, například výpadku proudu nebo vody, se stávají prakticky neobyvatelnými.

Lidé zde nežijí, ale spíše přežívají. Proto se tým nadšených návrhářů pokusil vytvořit futuristický plán, jak by jedno z největších měst na světě mohlo opět fungovat jako plnohodnotné centrum lidské populace, a ne jen „série úkrytů v betonové džungli“.

Město New York by podle jejich předpokladů mělo být ve finále nezávislé, pokud by šlo o produkci potravin, energie, dopravu a pohyb osob, sféru výroby a stavebnictví, a přirozeně šetrné vůči životnímu prostředí, ať už ovzduší či klimatu.

Ostatně posuďte sami, jak by si v Terreform představovali vizi New Yorku jako ekonomicky nezávislého města. Nejdůkladněji řešeným prvkem „New Yorku – města budoucnosti“ je produkce potravin, do které by se zapojilo všech pět centrálních čtvrtí.

Využila by se prakticky každá volná plocha, především střech, ale i vertikálních zahrad. Terreform odhadují, že stávající plocha k dispozici konvenčnímu hospodaření ve městě je kolem 13 500 akrů, ale lze ji rozšířit o 29 000 akrů s využitím otevřených prostor, včetně střech a dalších 25 000 akrů při zapojení vertikálních farem.

Ruku v ruce s tím se nese i schopnost aglomerace zadržet a využít dešťovou vodu, přečišťovat ji a recyklovat. Město by bylo rozděleno do několika center, a vytvářelo vlastně jakýsi organismus složený z buněk sloužících, mimo jiné, k produkci energie.

Sázelo by se především na solární zdroje. Došlo by k rozšíření ulic, na kterých by rostly normální ovocné, ale také „solární“ stromy, a zároveň by se i zde, podél chodníků a cyklostezek, pěstovala zelenina.

Na obvodu čtvrtí by se vzneslo až k oblakům třicet farmářských věží (vertikálních zahrad či farem), obrovských mrakodrapů, které by byly schopny zásobovat obyvatele futuristického města masem.

Architekti v návrhu sice hovoří o vzájemné propojenosti systémů autonomie a racionality, přesto je zřejmé, že realizovat záměr ekologicky a ekonomicky „soběstačné kolonie New York“ se nikdy nepodaří.

Ačkoliv studie proveditelnosti řeší jednotlivá témata, ať už systém nakládání s odpady nebo hromadnou dopravu v utopickém městě, je vhodné je brát spíše jako jednotlivá zajímavá doporučení a tipy, než ucelený dosažitelný projekt.