SAM – robotický zedník chytrý „tak akorát“

Rozmanité automatizované stavební jednotky kladoucí rovnoměrně cihly, začaly být „hitem“ už v roce 2015. Některé byly dokonalé, jiné plné technických kazů. Zařízení SAM (Semi-Automated Mason), tedy poloautomatický zedník produkovaný MIT, si zatím ve srovnáních vede nejlépe. Je totiž šikovný „tak akorát“.

„Dokonalý robot má problémy vyrovnat se s lidskou nedokonalostí. Za SAMa to vyřeší člověk-zedník.“ Zdroj: MIT
„Dokonalý robot má problémy vyrovnat se s lidskou nedokonalostí. Za SAMa to vyřeší člověk-zedník.“ Zdroj: MIT

Zatímco v Japonsku testují soběstačné „pavoučí“ stavební roboty, mobilní autonomní jednotky schopné práce ve výškách, případně stacionární stavební jednotky, jež si samy průběžně vyrábí cihly – a které činí lidskou pracovní sílu skutečně zbytečnou, v MIT přemýšlí jinak. Možná se ptáte, zda je to skutečně výhoda.

Jenže Massachusettský technologický institut () si během konstrukce robota SAM uvědomil podstatnou věc. Jde jim v první řadě o dělníky – zedníky, a ty definitivně připravit o práci nechtějí. Jistě, robotický zedník ve spojení s člověkem zastane práci za čtyřčlenný zednický tým, ale SAM se bez lidského dozoru úplně neobejde.

Inženýr Scott Peters z MIT, který je za konstrukci SAM odpovědný, k tomu dodává: „SAM sice klade cihly a pojivo až třikrát rychleji, než by dokázal normální zedník, ale bez lidské pomoci se prostě neobejde. Člověk tu sehrává roli odborného stavebního dozoru, není nahrazen strojem, je strojem povýšen.“

SAM se zvládne orientovat v členitém pracovním prostředí reálné stavby, dokáže stavět zdi (800 – 1200 cihel za den, na lidského zedníka přitom připadá norma 300-500), nedělají mu problém oblouky a rožky, přesné úhly a měření. Ale pořád potřebuje „lidský faktor“, který mu bude doplňovat zásobník cihel a vyrábět pojivo, a bude kontrolovat efektivitu jeho práce. Třeba aby příliš neplýtval maltou.

„Vždycky tu budou úkoly, na které robotičtí zedníci stačit nebudou,“ říká Peters. To byl ostatně problém i některých „příliš pokročilých“ stavebních robotů. Pracovali sice s přesností na milimetry, dokázali číst v digitalizovaných výkresech, ale nebyli schopni se dynamicky přizpůsobovat drobným změnám.

„Ve stavebním výkresu máte, že okno bude třicet stop od začátku zdi,“ uvádí příklad Peters. „Ale když přijedete na místo, žádné okno tam není. S tím se vyrovná zedník, ale už ne ten moc chytrý robot. Naštěstí je SAM chytrý jen tak akorát.“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *