Mořské město: vize budoucnosti nebo utopie?

Zdá se, že fantazie architektů a designérů nezná hranic. Zvlášť když přijde na vizualizace jejich idealizovaných představ o „bydlení budoucnosti“, byť se často jedná o naprosté utopie. Výjimkou není ani futuristické oceánské sídlo Vincenta Callebauta .

Všechny technologie, které do svého díla zařadil, už totiž máme k dispozici, a jeho Aequoreas je vlastně na dosah realitě. Základem Callebautových představ o Aequoreas je mohutný centrální dóm o poloměru 500 metrů, kolem kterého se rozvíjí připojený řetězec menších přidružených technických a obytných staveb. Celé dílo přitom kompletně plave na vodě, která slouží jako jeden ze stavebních prvků. Jak je to možné?

Všechny stavby Aequoreas jsou totiž vytvořeny technologií 3D tiskáren a biomimetickým, přírodní stavební procesy napodobujícím, programem. Futuristické město je tedy jakýmsi živým, zvolna se rozrůstajícím organismem, jehož základní stavební materiál současně přináší řešení velkých problémů lidstva. Surovinou pro výstavbu se v tomto případě stávají plastové odpadky z moří.

Aequoreas funguje jako obří houba, která do sebe postupně nasává nečistoty z okolní vody. Část z nich, jako zmíněné plasty, je využita spolu s řasami jako stavební materiál. Přebytečné načerpané řasy zase po chemické transformaci slouží jako jeden ze zdrojů energie. Živý filtr budov na principu reverzní osmózy odsoluje vodu, a zajišťuje její dostatek obyvatelům tohoto skutečně-neskutečného města budoucnosti.

O výživu se postarají řasy, plankton i měkkýši bohatí na minerály, kteří budou pěstování jako zdroj živočišných bílkovin a vitaminů. Dokonce i nábytek bude vyroben z materiálů, vzniklých syntetizací mušlí.

Počet obyvatel jednoho plně funkčního Aequoreas by se měl pohybovat okolo 20 000, a celé toto utopické společenství „Mořských lidí“ by mělo fungovat jako komplexně energeticky nezávislá, potravinově soběstačná a 100 % recyklovatelná societa. Vincent Callebaut je snílek, ale nepracuje s neexistujícími technologiemi. Naopak. Jeho návrh není naprostou a naivní vědeckou fikcí, a je skoro až uvěřitelný.