V Austrálii vyrábí oxidu uhličitého cihly a dlaždice

Australané rozjeli svou první pokusnou fabriku na výrobu cihel z emisí oxidu uhličitého. Austrálie přitom v přepočtu na obyvatele patří mezi největší znečišťovatele ovzduší na světě.

Austrálie jako jedna z prvních zemí začne se zpracováním oxidu uhličitého na užitečné produkty. foto: Orica
Austrálie jako jedna z prvních zemí začne se zpracováním oxidu uhličitého na užitečné produkty. foto: Orica

Šest let usilovné práce odborníků z australské University of Newcastle, rozsáhlá spolupráce s předními chemiky společnosti Orica a také s technology ze skupiny GreenMag Group přinesla své první hranaté výsledky.

Představený model, jehož základem je proces minerální karbonatace (Mineral Carbonation), v zásadě kopíruje a urychluje jednu z cest, jakou se na Zemi přirozeně ukládají oxidy uhlíku.

Ve svém výsledku se pak jedná o technologicky unikátní způsob, jak z emisí unikajících z tepelných elektráren vyrábět pevný a odolný stavební materiál.

Ten by, podle slov Iana Smithe, inženýra ze společnosti Orica, měl jednou provždy změnit způsob, jakým je nakládáno s emisemi: „Jedná se o trvalou transformaci oxidu uhličitého do využitelné a praktické podoby, nikoliv nějaké jeho ukládání pod zemí.“

Společnost Orica potvrdila, že v současné době již dochází k zapojení technologie minerální karbonatace do běžného provozu, připojením linky k elektrárně v australském Kooragang Island.

Výsledkem jsou i první dlaždice a tvrdé cihly nízkého profilu, využitelné při dláždění chodníků a cest. Čtyři léta aplikovaného výzkumu (s rozpočtem devíti milionů dolarů) a dva roky pokusů tak přinesly nesporný úspěch, který může být zhodnocen u tepelných elektráren.

Výkonný prezident sdružení Mineral Carbonation International (MCi), Marcus J. Dawe, který výzkumný projekt zaštiťoval, tvrdí: „Už dnes máme potenciál k tomu, abychom vyráběli miliony cihel a dlaždic, které jsou skutečně zeleným produktem budoucnosti.“

„Chceme tuto technologii zpřístupnit celému světu, rozhodně na ní nechceme profitovat jen my,“ dodává Ian Smith. „Prakticky všechny uhelné elektrárny na světě mohou z našeho poznatku těžit.“

4 komentáře: „V Austrálii vyrábí oxidu uhličitého cihly a dlaždice

  • 28. 10. 2014 (19.50)
    Trvalý odkaz

    Jílu a cementu je víc než dost a nestojí skoro nic, zajímavější mi příjde spalinami (zchlazemi a zfiltrovanými) „krmit“ řasy či skleníky. V praxi se to testuje i u nás, například v Liberecké spalovně.

    Reagovat
  • 24. 10. 2014 (12.12)
    Trvalý odkaz

    A co energietická náročnost výrobního procesu? Dokud to není váýrazně pod energií uvolněnou při produkci CO2, pak je to zbytečné a hodpilo by se spíše zaměřit se na to jak omezit jeho produkci, tedy jak snížit spotřebu fosilních paliv a to nejlépe tak že se začne s omezením spotřeby ropy.

    Možná že by se mohlo brzy podařit ale najít nové zdroje plynu, nebo by se mohlo podařit plyn levně vyrábět uměle z přebytků elektrické energie nebo odpoadního tepla, což by nemuselo být vůbec špatné.
    http://www.osel.cz/index.php?clanek=7829
    Kdyby to bylo možné ve velkém, pak bychom mohli třeba levně uzavřít uhlíkový cyklus a vyřešit problémy s nestabilitou dodávek energie z OZE.

    Reagovat
  • 24. 10. 2014 (9.58)
    Trvalý odkaz

    A čo tepelno-technické vlastnosti tých tehál? (Aj keď pri využití ako podklad pod cestu asi skôr zavážia pevnostné.)

    Reagovat
  • 24. 10. 2014 (8.10)
    Trvalý odkaz

    Dokud to bude dražší než výroba cihel z hlíny nebo betonu, nemá to šanci bez dotace.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *