V Austrálii vyrábí oxidu uhličitého cihly a dlaždice
Australané rozjeli svou první pokusnou fabriku na výrobu cihel z emisí oxidu uhličitého. Austrálie přitom v přepočtu na obyvatele patří mezi největší znečišťovatele ovzduší na světě.
Šest let usilovné práce odborníků z australské University of Newcastle, rozsáhlá spolupráce s předními chemiky společnosti Orica a také s technology ze skupiny GreenMag Group přinesla své první hranaté výsledky.
Představený model, jehož základem je proces minerální karbonatace (Mineral Carbonation), v zásadě kopíruje a urychluje jednu z cest, jakou se na Zemi přirozeně ukládají oxidy uhlíku.
Ve svém výsledku se pak jedná o technologicky unikátní způsob, jak z emisí unikajících z tepelných elektráren vyrábět pevný a odolný stavební materiál.
Ten by, podle slov Iana Smithe, inženýra ze společnosti Orica, měl jednou provždy změnit způsob, jakým je nakládáno s emisemi: „Jedná se o trvalou transformaci oxidu uhličitého do využitelné a praktické podoby, nikoliv nějaké jeho ukládání pod zemí.“
Společnost Orica potvrdila, že v současné době již dochází k zapojení technologie minerální karbonatace do běžného provozu, připojením linky k elektrárně v australském Kooragang Island.
Výsledkem jsou i první dlaždice a tvrdé cihly nízkého profilu, využitelné při dláždění chodníků a cest. Čtyři léta aplikovaného výzkumu (s rozpočtem devíti milionů dolarů) a dva roky pokusů tak přinesly nesporný úspěch, který může být zhodnocen u tepelných elektráren.
Výkonný prezident sdružení Mineral Carbonation International (MCi), Marcus J. Dawe, který výzkumný projekt zaštiťoval, tvrdí: „Už dnes máme potenciál k tomu, abychom vyráběli miliony cihel a dlaždic, které jsou skutečně zeleným produktem budoucnosti.“
„Chceme tuto technologii zpřístupnit celému světu, rozhodně na ní nechceme profitovat jen my,“ dodává Ian Smith. „Prakticky všechny uhelné elektrárny na světě mohou z našeho poznatku těžit.“
Jílu a cementu je víc než dost a nestojí skoro nic, zajímavější mi příjde spalinami (zchlazemi a zfiltrovanými) „krmit“ řasy či skleníky. V praxi se to testuje i u nás, například v Liberecké spalovně.
A co energietická náročnost výrobního procesu? Dokud to není váýrazně pod energií uvolněnou při produkci CO2, pak je to zbytečné a hodpilo by se spíše zaměřit se na to jak omezit jeho produkci, tedy jak snížit spotřebu fosilních paliv a to nejlépe tak že se začne s omezením spotřeby ropy.
Možná že by se mohlo brzy podařit ale najít nové zdroje plynu, nebo by se mohlo podařit plyn levně vyrábět uměle z přebytků elektrické energie nebo odpoadního tepla, což by nemuselo být vůbec špatné.
http://www.osel.cz/index.php?clanek=7829
Kdyby to bylo možné ve velkém, pak bychom mohli třeba levně uzavřít uhlíkový cyklus a vyřešit problémy s nestabilitou dodávek energie z OZE.
A čo tepelno-technické vlastnosti tých tehál? (Aj keď pri využití ako podklad pod cestu asi skôr zavážia pevnostné.)
Dokud to bude dražší než výroba cihel z hlíny nebo betonu, nemá to šanci bez dotace.