Dálnice Minhocão přivede do Sao Paula čerstvý vzduch

Architekt Guil Blanche z francouzsko-brazilského studia Triptyque Architecture představil svůj unikátní plán na ozelenění města São Paulo. Jeho nápad nepopírá invenci: vypořádává se totiž s absolutním nedostatkem volného prostoru v zástavbě, která dosud instalaci zelených elementů neumožňovala. A přece, dobrý architekt si umí najít správné místo pro svůj projekt.

Blanche zacílil na místo, které dosud vzbuzovalo více rozpaků než nadšení. Dálniční spojku, vedoucí po viaduktu Minhocão. Tato vyvýšená silnice datuje svůj vznik k roku 1971, kdy celé město zažívalo období nebývalého růstu.

Jenže tento stavební prvek se velmi záhy z funkčního hlediska přežil. Prvek infrastruktury, který měl sloužit jako dálniční přivaděč, se totiž brzy stal ze všech stran obklopeným obytnou zástavbou.

A nikomu se moc nelíbí bydlení vedle rušné silnice. „V průběhu několika málo dalších let se z vyvýšené silnice na Minhocão stala spíše nepříjemná komplikace, než že by přinášela lidem něco pozitivního,“ říká Blanche.

Architekt je dobře s jedenáctimilionovým městem São Paulo seznámen, a neunikl mu ani vztah místních k dálnici Minhocão. Ostatně, podporu pro svůj projekt hledal právě mezi obyvateli, žijícími v těsném okolí dálnice. A nalezl ji.

Jen díky jejich kladné odezvě si troufl předložit správě města svůj nezvyklý plán: místo nehezkého prostoru pod vlastní dálnicí by tu chtěl vytvořit dlouhou linii alternativního městského parku. Ten by byl strukturálně propojen s tělesem mostu. Doslova by na pilířích a nebe zakrývající vozovce visel.

Jak doplňují Triptyque Architecture, zelený svět pod dálnicí by současně sloužil jako filtr hluku, prašnosti a emisních plynů. Osazením velkolistých producentů kyslíku v tříkilometrovém úseku dálnice by došlo ke snížení emisí v celé zóně o 20 %. Ano, dálnice se stane zónou produkující čerstvý kyslík.

A mezi pilíři cestního tělesa by mohlo vzniknut místo, zaslíbené lidem a konání společenských akcí. Místní se s touto představou dokázali identifikovat, protože zeleň v jejich sousedství citelně schází.

I když by se mělo jednat o zeleň visící ve vzduchu, nebo zakomponovanou v perforovaných traverzách a drátěných koších, pořád je to víc přírody, než kolik mohli u viaduktu Minhocão vidět za posledních čtyřicet let.