Nepůvodní druhy cestují s rybáři

Nepůvodní druhy, které devastují vodní ekosystémy, se rychle šíří napříč Velkou Británií. Jak je to možné? Společná studie Univerzity v Leedsu a Centra pro výzkum rybářství a akvakultur (CEFAS) potvrzuje, že invazní druhy využívají bohaté sítě říčních kanálů jako dálnic, po kterých je neúmyslně rozšiřují kajakáři a majitelé člunů.

Zábava, která uklidňuje nervy, je cuchá ochráncům přírody. Rybáři v Británii neúmyslně napomáhají šíření invazních druhů. foto: Arpingstone, licence public domain
Zábava, která uklidňuje nervy, je cuchá ochráncům přírody. Rybáři v Británii neúmyslně napomáhají šíření invazních druhů. foto: Arpingstone, licence public domain

Nezvaní hosté, jako například blešivec (Dikerogammarus villosus), známější jako „zabiják krevet a garnátů“, drobný mlž slávička mnohotvárná (Dreissena polymorpha) nebo rak signální (Pacifastacus leniusculus) už teď působí v ekosystému říčních toků a napojených jezer ekonomické ztráty v řádu milionů liber.

A prý bude hůř. Dosud totiž podle badatelů unikala při řešení problematiky jedna zásadní maličkost. Managementové plány, jakási strategie boje s nepůvodními druhy, nepočítala s intenzivním šířením invazních druhů do izolovaných vodních ploch.

Jezera, která jsou průtočná, nebo na říční síť navázané vodní nádrže, tam všude se s výskytem nepůvodních druhů počítá. Jenže komplikovaní zvířecí a rostlinní návštěvníci se začínají objevovat i v místech, které nejsou na vodní systém nikterak napojeny.

Razantně se tím zvyšuje rozsah možného ohrožení, a také důsledky vyplývající z přítomnosti invazních druhů jsou o poznání intenzivnější v izolovaných ekosystémech.

Jak je tedy možné, že se dostávají i sem? Výzkumníci z Leedsu a CEFAS se zaměřili na dosud přehlíženou skupinu lidí, která přitom tráví v těsné blízkosti vody spoustu času. Rybáře.

Pak už začalo řešení „hádanky s nebývalou schopností šíření invazních druhů“ dávat smysl. Z 1500 dotazovaných rybářů jich 64 % loví se stejným náčiním více než jen na jedné vodě, a prakticky 12 % z nich připustilo, že se o nějakou důkladnější kontrolu čistoty svého náčiní nestarají.

Následně pak vědci rozšířili svůj záběr o další početnou skupinu lidských vodomilů – kanoisty a kajakáře. Výsledek byl obdobný. S jednou lodí či člunem rádi obrážejí vícero řek či jezer, a to co berou z jedné vody, se tak často může dostat přischlé na kýlu i do izolovaných oblastí.

Může jeden rybář znamenat skutečný problém? Vedoucí výzkumu, Lucy Andersonová, upozorňuje: „V celé Velké Británii máme registrováno více než čtyři miliony sportovních rybářů, a na 400 000 majitelů člunů a lodí. A to už něco skutečně znamená.“

Nepůvodní blešivec dokáže přežít v záhybech vlhké záchranné vesty, na trupu člunu nebo v síti rybářského čeřenu i patnáct dní. Když se pak dostane znovu do vody, je dílo zkázy dokonáno.

Andersonová proto doporučuje tři jednoduché kroky, které by mohly přispět ke zmírnění šíření invazních druhů. „Vybavení kontrolovat, čistit a sušit,“ říká. „To je to nejmenší, co můžeme dělat.“

Sdílet:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.