Nepálská pumpa zavlažuje bez námahy i bez emisí

Na celém světě existuje bezpočet horských regionů, kde se zemědělství příliš nedaří. Jedním ze zásadních problémů těchto lokalit je nedostatek zavlažovací vody. Ta je sice fyzicky přítomná, ale bohužel ve vzdálených údolích.

„Na podobném technologickém principu fungovala už vodní čerpadla ve starém Egyptě." Zdroj: aQuysta.com
„Na podobném technologickém principu fungovala už vodní čerpadla ve starém Egyptě.“ Zdroj: aQuysta.com

Inovativní projekt holandské společnosti aQuysta přichází s nevšedním nápadem, jak ekologicky zavlažování na takových místech řešit. Společnost aQuysta vznikla jako start-upový projekt, spolupracující na vývoji udržitelného systému zavlažování v odloučených a izolovaných lokalitách s Delftskou univerzitou.

Výsledkem jejich bádání je vodní pumpa Barsha, která pro svůj provoz nepotřebuje elektrický proud, nedisponuje motorem a nespotřebovává pohonné hmoty. Tím pádem její provoz neprodukuje žádné emise. Jediné, co Barsha potřebuje, je vodní tok.

Na něj je (na plovoucí konstrukci) usazena, a o zbytek „práce“ se postarají vodní lopatky, které žene proud vody. Není to ale jen tak obyčejný mlýnek: systém je obohacen o vzduchový polštář, který je každým pohybem lopatek stisknut. Tlak vzduchu pak tlačí načerpanou vodu hadicí ke svému cíli. Celý spirální mechanismus je skutečně velmi jednoduchý a prakticky bezporuchový.

Prototyp pumpy Barsha (z nepálského „dešťová pumpa“) přitom dokáže vytlačit vodu do převýšení pětadvaceti metrů, a zavlažovat pole tempem jednoho litru vody za vteřinu. Pochopitelně, tam kde je k tomu dostatečně vydatný vodní tok. S tím ale v Nepálu, kde byly první čerpací jednotky Barsha testovány rozhodně problém nemají.

Mezi další výhody tohoto „vynálezu“ patří, je možné jej zkonstruovat z lokálních materiálů, a pořizovací náklady na tento automatický a bezúdržbový systém se i těm nejchudším nepálským zemědělcům z podhůří vysokých hor vrátí po uplynutí jednoho roku. Proč?

Díky této metodě zavlažování totiž dokáží na své pozemky dostat až pětkrát více vody (s nulovou námahou a tím zvýšit produkci), než dokázali s pomocí naftových čerpadel. A ty nejenže produkují emise, ale navíc je jejich životnost omezena v daných podmínkách horizontem deseti let. Pumpa Barsha je přitom téměř nezničitelná.

Sdílet: