Více než třetina spotřeby pohonných látek v autech jde na překonání tření, a což se výrazně podepisuje na celkové spotřebě paliva i produkci emisí. Společný výzkum Technického výzkumného střediska ve Finsku (VTT) a Národní laboratoře Argonne v USA (ANL) ale přináší výsledky: výměnou jednotlivých komponent v motoru je možné tření efektivně snížit od 10 do 80 %. Během pěti let by zavedení dílů nového „modelu“ mohlo snížit spotřebu paliva automobilů o 18 %, a s tím i celkové množství produkovaných emisí. V dlouhodobém horizontu 25 let dokonce o 61 %.
Automobilky se snaží v poslední době držet spotřebu co nejvíc na uzdě. Například nová Škoda Citigo je malé, ale úsporné auto. foto: Hybrid.cz
Spojenými státy se mezi odpůrci větrných elektráren roznesly zprávy o „Syndromu větrných turbín“, poškozujícím lidské zdraví. Protože se hypotetické riziko z tohoto postižení stalo při projednávání nových projektů téměř fenomenální, rozhodla se Rada pro ochranu životního prostředí (MDEP) ve státě Massachusetts prošetřit jeho podstatu. Ukázalo se, že nic takového, jak „Syndrom větrných turbín“ (SVT) neexistuje.
Turbíny větrných elektráren by v rámci SVT mohli zrovna tak za bolest zubů, jako zhoršený školní prospěch vašich dětí. Zdroj: renewablepowernews.com
Koncept nazvaný „vodíková ekonomika“ byl poprvé představen v roce 1970 v době první ropné krize. Už v té době byl vážně brán v potaz návrh, aby vodík nahradil fosilní paliva, a tím došlo k omezení závislosti na nenahraditelných zdrojích. O čtyřicet let později se vodík stále zdá jako řešení současných globálních problémů, ať už klimatických změn či prostého nedostatku ropy.
TriHyBus - experimentální vodíkový autobus, který jezdí v Neratovicích v České republice. foto: Hybrid.cz
Emise skleníkových plynů dosáhly v roce 2010 svého dosavadního rekordu. Odezvu to však vyvolalo jen pramalou. Boj s klimatickými změnami a globálním oteplením je během na dlouhou trať, a nikdo právě nepospíchá do další etapy. Většina závazků, přislíbených kroků a adekvátních reakcí je nastavena do roku 2020, a zatím běží čas. Přesto žurnál Scientific American uveřejnil na svém webu zajímavý článek, ve kterém shrnuje čtrnáct praktických a jednoduchých rad, které sice nezvrátí průběh globální změny klimatu, ale mohly by pomoci „koupit čas“.
Uhelná elektrárna - právě ty patří mezi největší producenty skleníkových plynů globálně
Do nejmenších podrobností vyvedený funkční model větrné turbíny, namontované na 25 centimetrů vysoký stojánek. Tři listy rotoru o průměru deset centimetrů, a kolem dokola plasticky věrný model kopcovité krajiny v měřítku 1:320. Dětské hračky nebo nepříliš nápaditý modelář? Nikoliv, ve výzkumném centru Iowské státní univerzity (ISU) se takhle „baví“ inženýři leteckého výzkumu. Zkoumají tady vliv členitosti povrchu na výkon větrných elektráren.
Mezinárodní tým inženýrů u funkčního modelu turbín. Zdroj: ISU
Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA), obdoba ministerstva životního prostředí v USA, zveřejnila po ročním sběru dat národní seznam největších producentů skleníkových plynů. Cílem pochopitelně není „ukázat si na někoho prstem“, ale spíše přesně stanovit zastoupení znečišťovatelů v jednotlivých regionech i sférách průmyslu, včetně jejich souhrnné produkce, a tak co nejlépe definovat další kroky k efektivnímu snižování emisí do dalších let.
Seznam znečišťovatelů může sloužit i ke vzájemnému srovnání jednotlivých závodů. Zdroj: US EPA
O technologii větrné čočky Wind-Lens jsme už na Ekologickém bydlení psali. Vývoj zdárně postupuje kupředu a v Japonsku už byly vybudovány první testovací větrné turbíny tohoto typu. Připravuje se také spuštění pobřežních testovacích elektráren čočkového typu.
Větrné turbíny Wind-Lens o výkonu 100kW v Japonsku, foto: RIAM
Zvyšující se poptávka po biopalivech si žádá stále nové a nové prostory pro kultivaci, a nejlevnější úrodná půda se nachází v rozvojových zemích. Tím je dána osa celého narůstajícího problému. Podle nové zprávy organizace International Land Coalition (ILC) bylo mezi lety 2000-2010 na celém světě převedeno na zemědělskou půdu neuvěřitelných 200 milionů hektarů. Jen poměrně malá část této však půdy však slouží k produkci potravin.
V rozvojových zemích je od nejmenších farmářů pokoutně vykupována půda a proměňována v obrovské plantáže pro pěstování biopaliv, foto. chirnoaga, sxc.hu
Zemědělci ze státu Iowa, který se nachází na geograficky příznivém místě větrné mapy Spojených států, pronajímají malé pozemky na okrajích svých rozsáhlých lánů k budování větrných elektráren. Kromě míry finančního přínosu je ale nejčastěji zajímala odpověď na otázku, zda může konstrukce elektráren nějak negativně ovlivnit úrodu pěstované kukuřice.
Disulfid železnatý, známější pod názvem pyrit, se může pro své vlastnosti a snadnou dostupnost stát velmi slibnou surovinou pro výrobu solárních panelů. Pod objevem využití pyritu pro tvorbu solárních článků se podepsali badatelé z Oregonské státní univerzity (OSU). Ti ve výrobním procesu pokusně nahradili vzácné kovy, které jsou jednak drahé a často i toxické, běžně dostupnou železnou rudou.
Zůstane pyrit zlatem bláznů, a nebo se stane novousurovinou fotovoltaických článků? Zdroj: WikkimediaCommons
ROZHOVOR
DŮM
AUTO
