Solární farmy mohou prospívat motýlům i malým pěvcům

Jak se to má s efekty solárních farem na lokální biodiverzitu? Tato otázka netrápí jen ekology a ochránce přírody, ale také inženýry a dodavatele solárních řešení.

Dokud totiž není přesvědčivě zodpovězena, nemohou být solární panely považovány za skutečně „ekologické“. Britové se proto pokusili dát prostor odborníkům a solidnímu výzkumu, shrnutému do velké srovnávací studie. Výsledky svou přímočarostí váhající potěší.

Než se ale s chutí vrhneme do jejich čtení, nezbytně si musíme položit klasickou otázku: „Cui bono?“ aneb „Komu to prospívá?“. Studii The Effects Of Solar Farms On Local Biodiversity: A Comparative Study, realizovanou institutem Clarkson&Woods a společností Wychwood Biodiversity, totiž platili sami dodavatelé solárních řešení. Proto nepřekvapí, že závěry studie jsou vůči solární energetice více než vstřícné (a v kritických bodech alespoň velmi neutrální).

Touha zaštítit se vědecky podloženými informacemi o prospěšnosti solárních farem v krajině je pro výrobce solárních produktů pochopitelná. Jen v rozmezí let 2014-2015 poskočil počet instalací o 153 % vzhůru. A při takových vysokých číslech není pro vlastní ekonomické výsledky dobré ponechávat otázky nezodpovězené.

Jak se to tedy má s volně žijícími živočichy a britskou solární energetikou? Zastřešujícím zjištěním celé studie je, že: „Pokud solární farmy budou realizovat management údržby vstřícný vůči lokálním druhům, lze následně rozpoznat u celé řady skupin těchto druhů zlepšení stavu.“

O jaké skupiny druhů konkrétně jde? Nepřekvapí, že o druhy rostlin a živočichů otevřené krajiny. Právě těm totiž udržované solární farmy poskytují průnik do konkurence zarostlých a výraznějšími druhy dominovaných stanovišť.

Pozitivní efekty se proto projevily u širokolistých rostlin, trav, denních motýlů, čmeláků a drobných pěvců. Výsledek jako takový není chybný, jen je vztažen na líbivě úzkou skupinu organismů, a o komplexním stavu moc nevypovídá.

Pravidelné vysekávání porostu v těsném okolí solárních farem totiž skutečně uměle udržuje otevřené prosluněné bezlesí, které hmyz a pěvce láká. Problematické je i samo srovnání.

Zahrnuto je sice 11 velikostí i podmínkami odlišných solárních farem (z Cambridgeshire, Cornwallu, Dorset, Gloucestershire, Hampshire, Norfolk, Oxfordshire, Sussexu a Vale of Glamorgan), srovnávány jsou ale s „neobdělávanými“ pozemky, především ruderálního charakteru. Těm dominují plevele a monokulturní překryv invazních rostlin, na rozdíl od pravidelně sekaných druhově pestrých „luk“ u solárních panelů.

V konečném výstupu (ovšem bez kritických výtek k provedení) dodává studie o vlivu solárních farem na lokální biodiverzitu jakž takž přesvědčivé výsledky. „Za určitých okolností – v případě vhodně zvoleného managementu údržby, kombinovaném s určitou zemědělskou aktivitou (spásání, ruční kosení) přináší široké pozitivní výsledky pro lokální biodiverzitu.“