Pitná voda je jedním z největších problémů rozvíjejících se zemí. Vědci ze Stanfordské univerzity využili nanotechnologie k tvorbě speciálního levného vodního filtru ze stříbrnýh nanodrátků a uhlíkových nanotrubiček, který dokáže vyčistit vodu až 80 000x rychleji než běžné filtry.

Nanofiltr funguje jinak než klasické vodní filtry. Nezachycuje fyzicky bakterie a jiné patogeny, ale nechává je plynout spolu s vodou. Než ale stačí filtrem proplout, jsou zničeny elektrickým napětím, které prochází vysoce vodivým materiálem, ze kterého je filtr vyroben. pokračování…

Skoro jako z filmu Matrix vypadá nejnovější objev výzkumného týmu vedeného Zhong Lin Wangem. Vytvořili totiž piezoelektrické nanodrátky, které dokáží generovat elektrický proud pokud jsou vystaveny mechanickému namáhání. Nanodrátky mají průměr od 1/5000 do 1/25 průměru lidského vlasu. Dokáží získávat energii z nízkofrekvenčních vibrací jako třeba z větru, případně z pohybu proudů.

Piezoelektrické prvky, které získávají energii z otřesů či vibrací nejsou dnes ničím výjimečný - Japonci je testují v metru, uvažovalo se dokonce o jejich integraci do silnic. Nizozemský taneční klub trefně pojmenovaný Club Watt generuje energii přímo z tanečního parketu. Ale zmenšení na velikost nanočástic přináší zcela nové možnosti, jak upozorňuje samotný Wang. “Tento výzkum bude mít zásadní dopad na obranné technologie, monitorování životního prostředí, biomedicínu a dokonce i osobní elektroniku.” Představte si, že piezoelektrické nanočástice plují vaším tělem a generují tak energii - v podstatě se pak stáváte chodící baterií. Nanočástice by pak mohly být rozesety například v přenosné elektronice, která by získávala energii pouhým přenášením. Praktická implementace vynálezu je samozřejmě ještě na hony vzdálená. Ale jde to…

Původem mexický designér Agustin Otegui, v současné době žijící v Londýně, přišel se zajímavým nápadem alternativního zdroje energie. Nano Vent-Skin je organický nano-materiál, který dokáže získávat energii třemi různými způsoby. Je fotovoltaický, také dokáže měnit energii slunce na elektřinu a skrze nanodrátky ji skladovat například v bateriích. Za druhé, miniaturní mikro-turbíny jsou pak postaveny z “polarizovaných organismů”, které vyvolávají chemickou reakci a následně i generování energie kdykoliv se dostanou do kontaktu s budovou. Za třetí, tyto organismy dokáží skrze turbíny absorbovat oxid uhličitý.

Zní to celé jako pořádné sci-fi? Pravda pravdoucí, ale třeba takový iPhone 3G by v dobách největší slávy platformy Atari zněl také jako absolutní sci-fi. Jádrem nové technologie Oteguiho jsou pokročilé mikroorganismy, které spolupracují v symbiotickém procesu. Jejich výhodou je, že je možné je nanést na fasády stávajících budov, nikoliv stavět nové. Možná je jejich existence vzdálená desítky let, ale už samotný fakt, že podobný koncept dnes existuje je potěšující. Pořád existuje někdo, kdo dokáže přijít s novými, zajímavými nápady.

zdroj: inhabitat

Univerzity v USA v San Diegu a v několika německých městech nezávisle na sobě přišly se zajímavými objevy, které by mohly dopomoci k vyšší účinnosti fotovoltaických solárních panelů. Vynalezly totiž “vlasaté” solární články. Hlavní roli zde hrají nanotechnologie, lépe řečeno nanodrátky (podobné jako nanotrubičky, s průměrem tisíciny lidského vlasu). Nanesením nanodrátků na povrch solárních článků dosáhli vědci výrazně lepší vodivosti elektronů, a tím i vyšší účinnosti. Hlavní potíž zatím představuje masové nasazení takové technologie. Přitom praktické využití slibuje například nové možnosti v oblasti výroby pokročilých typů integrovaných obvodů, LED diod, či právě solárních panelů.

zdroj: sciencedaily