Ekologické bydleníRodinný dům, nízkoenergetické bydlení, zelená úsporám

Walter Kohn (nar. 1923), který v roce 1998 získal spolu s Johnem Poplem Nobelovu cenu za chemii, řekl na nedávném sympóziu Americké chemické společnosti, že lidstvo vstupuje do nové éry. Dominantními zdroji energie se mají stát solární a větrná. pokračování…

Podle Mezinárodní energetické agentury bylo v roce 2008 vydáno na dotace pro fosilní zdroje energie celosvětově 557 mld. dolarů. To je až dvanáctkrát více, než kolika penězi o rok později státy světa podpořily obnovitelné zdroje energie – tato částka se pohybovala mezi 43 a 46 mld. dolarů.  

Obnovitelné zdroje energie se staly jedním z hlavních témat posledních let. Česká republika se díky vstupu do Evropské unie zavázala zvýšit jejich podíl na 13% do roku 2020. Plán se údajně daří plnit. Přesto se aktuálně rozhořela kontroverze kolem solárních elektráren, jimž státní podpora umožnila obrovský boom, nicméně a zastaralá rozvodná síť jej nedokázala ustát. Nyní údajně chybí na straně rozvodných společností mechanismy, jak regulovat výkyvy jejich výkonu. Jenže obnovitelné zdroje, to není jen vítr nebo slunce.  

Agentura Reuters informuje, že obnovitelné zdroje energie si postupně razí cestu i do těch nejextrémnějších podmínek. Využívat v Antarktidě solární energii či větrné turbíny v místě, které je z 98% pokryto ledem, není právě jednoduché.

Solární panely se musí potýkat s extrémními mrazy, větrné elektrárny zase s extrémními rychlostmi větru. „Antarktida je největrnější, nejmrazivější a nejsušší místo na zemi. To představuje velkou zátěž na materiály,“ řekl agentuře Reuters Andy Binney, inženýr na britské základně Rothera při instalaci solárních termálních panelů na její střechu.

Experiment má ověřit, zda je možné s pomocí této technologie ohřívat vodu a vzduch v obytné místnosti základny. Britové ale nejsou jediní, kdo se do alternativních zdrojů energie pouští. Belgická základna Elisabeth ve východní Antarktidě je nejspíš první, která je odkázána čistě na větrnou a solární energii. Poblíž amerických a novozélandských základen je pak budována světově nejjižnější větrná farma.

Přechod na obnovitelné zdroje výrazně sníží znečištění, které až dosud vznikalo výrobou tepla a elektřiny z fosilních paliv. Zejména ale výrazně sníží enormní náklady a dopravu těchto paliv do nejvzdálenějšího místa na zemi.

Čína, stejně jako další asijské země jako Indie či Vietnam rostou nevídaným tempem. S tím jde ruku v ruce zvyšení spotřeby elektrické energie. Čína je dnes zároven největším světovým producentem oxidu uhličitého. Nicméně Říše středu nezahálí ani v této oblasti – dobře ví, že fosilní paliva jednoho dne prostě dojdou, a tak se snaží podporovat také obnovitelné zdroje energie. Obrovská plocha Číny se navíc doslova nabízí k využití z hlediska energie větru. V současné době je Čína pátým největším producentem energie z větru na světě s cekovou instalovanou kapacitou 6 GW. Do roku 2015 má tato hodnota stoupnout na 10 GW a do roku 2020 dokonce na plných 100 GW. Jako nejvýhodnější oblast pro stavbu nových větrných elektráren se jeví Vnitřní Mongolsko, oblast na severu Číny u hranic s Mongolskem. Minimální hustota osídlení a vynikající povětrnostní podmínky dělají z této rozlehlé oblasti cíl stovek společností zabývajících se výstavbou větrných elektráren. Kromě klasických pozemních větrných turbín jsou v plánu také větrné elektrárny na moři, a to v okolí Šanghaje. Do roku 2020 by měly mít kapacitu 1 GW a poskytnout elektřinu 4 milionům obyvatel. Shrnuto, podtrženo: Čína roste, je hladovější a náročnější a přestože je světovým znečišťovatelem ovzduší číslo 1 co se týká oxidu uhličitého, konkurenceschopnost větrné energie a dalších alternativních zdrojů energie se doufejme brzy projeví v masovějším měřítku.

Využití větrných elektráren, resp.větrných turbín ve městě je dnes stále velmi problematické. Začínají se nicméně pomalu objevovat projekty (viz. například Quiet Revolution), které dokáží městské prostředí pro generování energie z obnovitelných zdrojů využít. Jedním z nejnovějších je projekt „Architectural Wind“ společnosti AeroVironment. Jedná se o malé, tiché větrné turbíny určené pro městská centra a předměstí. Je možné je instalovat na okraje budov, jsou navrženy tak, aby využívaly právě zrychlení větru deroucího se vzhůru po fasádách domů. Na jednu budovu je možné instalovat až desítky turbín, každou s výkonem 6 kW. Jsou vybaveny ochrannou proti ptákům, zároveň mohou sloužit jako oživení architektury, která se najednou stává pohyblivou, dynamickou. Firmám pak mohou posloužit jako nástroj v oblasti public relations. Zároveň je možné je využít v kombinaci s dalšími alternativními zdroji, například fotovoltaikou.

Malé americké městečko Rock Port v uplynulém týdnu spustilo čtyři větrné turbíny v rámci své nové větrné farmy, a stalo se tak prvním americkým městem, které je energeticky zcela nezávislé. Turbíny o celkovém denním výkonu 5 MW vyrobí ročně teoreticky až 16 milionů KWh energie. To je dvakrát více, než dokáže Rock Port s 1300 obyvateli spotřebovat, a tak se přebytečná elektřina prodává do sítě. Výstavba větrné farmy vyšla na 90 milionů dolarů a společně se na ní podíleli kapitálová skupina Wind Capital Group a společnost John Deere. Ekologičtí aktivisté nyní čekají, jaký vliv bude mít tento úspěch na budování dalších podobných projektů po celých Spojených státech. Větrné elektrárny jsou v USA, podobně jako solární elektrárny a další alternativní zdroje energie, velmi populární.