Ekologické bydleníRodinný dům, nízkoenergetické bydlení, zelená úsporám

Britský deník The Guardian informuje, že podle vládních odhad se v roce 2009 snížily emise Velké Británie o 8,7 %. Důvodem byla snížená výroba elektřiny a snížená spotřeba pohonných hmot. Prapůvodním důvodem je ale tzv. „ekonomická krize„.  

Generální ředitel Tesco, Sir Terry Leahy, vyzval na ekonomickém fóru v Davosu vlády na celém světě ke spolupráci se soukromými firmami k zajištění toho, aby inovace vedoucí k minimalizaci uhlíkových emisí nebyly zbytečně zpomalovány regulacemi.  

Ministerstvo životního prostředí přijalo návrh opatření společnosti ČEZ na snížení emisí uhelné elektrárny Prunéřov II. Tato elektrárna je největším producentem skleníkových plynů, ale např. i oxidů síry nebo dusíku, v České republice. Ještě za Martina Bursíka na postu ministra životního prostředí byl původní návrh ČEZ na modernizaci Prunéřova zamítnut. Nyní jej MŽP konečně schválilo, ačkoliv ekologové stále nejsou spokojeni. pokračování…

Ve dnech 9. – 10. června proběhl v pražském hotelu Diplomat další ze společných seminářů japonské a české vlády o nových technologiích v oblasti energetiky a ochrany životního prostředí. Na jeho závěru byla podepsána změna smlouvy o prodeji emisních jednotek uzavřené dne 30. března 2009 v Praze. Program Zelená úsporám se díky tomu dočkal rozšíření i na veřejné budovy a dalších úprav. pokračování…

Nedávno jsme přinesli pozitivní zprávu o tom, že minulý rok se zvyšování emisí zpomalilo proti předchozím letům. CNN nyní informuje o novém vynálezu amerického vědce Klause Lacknera, umělých stromech, které dokáží zachycovat oxid uhličitý. V žádném ohledu vizuálně nepřipomínají stromy přírodní, ale zastanou dokonale jejich funkci. Když jejich umělými „listy“ prochází vzduch, zachycuje se uvnitř oxid uhličitý, stlačuje se a ukládá se v tekutém skupenství. Jde o podobnou technologii, která se využívá při modernizaci uhelných elektráren. Zásadní rozdíl však spočívá v tom, že umělé stromy mohou pracovat kdekoliv a kdykoliv. „Jdeme po CO2, který je jinak prakticky téměř nezachytitelný,“ upřesňuje prof. Lackner. Jde mu především o emise z automobilů či letecké dopravy. Jakkoliv bláznivě může celý nápad znít, Lackner se na klimatické konferenci v Londýně nedávno setkal s americkým ministrem energetiky Stevenem Chu, kterému se jeho nápad líbil. Lackner pracuje na konceptu zachycování oxidu uhličitého už od roku 1998. „Argumentoval jsem a stále argumentuji tím, že důvod proč je tohle možné je fakt, že z teoretického hlediska je oxid uhličitý ve vzduchu překvapivě koncentrovaný, a tedy že zařízení pro jeho zachycování může být poměrně malé,“ přibližuje původ svého nápadu. Po letech výzkumu se jeho týmu podařilo vyvinout sorbent, který při využití relativně malé energie dokáže zachycovat velké množství CO2. „Pokud naše zařízení připojíte k síti, tak na každých 1000 kg zachyceného oxidu vypustíme do ovzduší 200 kg, takže výtěžnost je 800 kg,“ upřesňuje. Lacknerův nápad se líbí také profesoru Wally Broeckerovi, jednomu z prvních, kdo začal upozorňovat na nebezpečí globálního oteplování. „Myslím se, že tohle svět bude muset mít – naneštěstí,“ řekl CNN. „Každá jednotka by každý den vysála z atmosféry tunu CO2 – což je množství vyprodukované 20 průměrnými auty v USA. Cena každé jednotky by se zhruba rovnala ceně nové Toyoty. To znamená, že kdybyste na auta zavedli 5% příplatek, mohly by tyhle peníze jít na budování stanic, které odstraní vyprodukovaný oxid uhličitý,“ navrhnul Lackner možný budoucí scénář rozšíření svých umělých stromů.

Podle předběžných odhadů Nizozemské agentury pro životní prostředí, která využila nejnovější poznatky společnosti BP, se globální růst emisí oxidu uhličitého zpomalil na polovinu proti roku 2007. V roce 2008 byly vyšší o 1,7%, přitom o rok dříve rostly o 3,3% a v minulých letech dokonce až o 4%. Co za to může? Ekonomická krize, vysoké ceny ropy, zvýšený důraz na využívání obnovitelných zdrojů energie. V roce 2008 tak bylo do ovzduší vypuštěno asi 31,5 miliard tun CO2, v roce 1970 to přitom bylo 15,3 mld. tun. V minulém roce se globálně snížila spotřeba ropy o 0,6%, šlo o první pokles od roku 1992. Největší pokles zaznamenaly Spojené státy americké – o 7%. Mezitím Čína svou spotřebu zvýšila, a to o tři procenta. Podle zprávy BP a nizozemské agentury má vliv na snižování emisí také využívání biopaliv v dopravě. V roce 2008 měly ušetřit asi 100 milionů tun CO2 a zajišťovaly celkem 2,5% spotřeby paliva. Velmi důležitou roli hrají větrné elektrárny, v roce 2008 se globální kapacita zvýšila o 30% – v USA o 50%, v Číně dokonce o 100%. Celkem se obnovitelné zdroje energie postaraly o 4,4% globální výroby elektřiny. Ušetřily tak 500 mil. tun CO2. Stále se však zvyšují také emise z uhelných elektráren, ačkoliv pomaleji než v předchozích letech – o 3,5% namísto předchozích 5%. Ke snížení přispěl především systém emisních povolenek Evropské unie, ale i globální recese. Ze zprávy zároveň plyne, že zatímco v USA a EU emise celkově klesají, rozvíjející se ekonomiky jako Čína, Indie či Rusko spíš rostou – i když pomaleji než v předchozích letech. Zajímavé číslo: v EU připadá 8,5 tun emisí CO2 na jednoho obyvatele (pokles z 9 v roce 1990), v Číně je to 5,5 tuny, v USA 18,5 tuny.

Trvalá udržitelnost ve městěch? Jednou z cest mají být i tzv. „vertikální farmy“. Ty mohou produkovat lokálně pěstované potraviny, čímž výrazně sníží emise oxidu uhličitého vznikající při dopravě. Navíc pomohou pročistit znečištěné městské ovzduší a přidají zase o něco více zelené do smutných šedých sklo-betonových džunglí. Architektonické studio Romses Architects navrhlo pro kanadský Vancouver v rámci projektu FormShift 2030 Challenge právě takový jedinečný projekt. Jde o mrakodrap, který nabízí pěstování ovoce a zeleniny, pláň pro dobytek, komerční prostory, obnovitelné zdroje energie a další ekologické „fíčury“. Celý projekt se jmenuje příhodně „Harvest Green Tower“. Věž dokáže posloužit jako zdroj energie, potravin, vzduchu i prácovních příležitostí. Dokonce by mělo být možné v ní chovat ryby nebo kuřata.

Vancouver se chce v průběhu následujících desetiletí stát jedním z nejzelenějších měst na světě, a to za pomoci hustší a ekologičtější zástavby. Harvest Green Tower je jedním z takových příkladů. Na vrcholu věže se nachází obrovská cisterna pro sběr dešťové vody s jejíž pomocí pak lze zavlažovat rostliny. V přízemí se pak nachází například restaurace. Energii získává budova z větrných turbín umístěných na střeše a fotovoltaiky. Další část energie poskytnou geotermální pumpy a methan z kompostu.

Velmi zajímavý článek „Krize je příležitost pro dynamické hráče, tvrdí Dánové“ přinesl magazín Aktuálně.cz. Rozvádí se v něm problematika současné globální krize, která by se mohla stát základem pro zcela nové příležitosti budoucího rozvoje. „Podle statistik Evropské komise produkují domácností 40 procent emisí CO2 v EU, dvě třetiny z toho jdou na zateplení a klimatizaci. Sedmdesát až devadesát procent této energie může být ušetřeno, což by znamenalo celkovou úsporu 19 až 24 procent veškerých emisí Unie,“ píše se mimo jiné v článku. Zejména Dánsko je v tomto ohledu velmi aktivní. „Evropská unie i OSN by se měly podle dánských byznysmenů co nejdříve dohodnout na balíčcích týkajících se redukcí emisí skleníkových plynů. To by totiž zajistilo společnostem možnost plánovat do budoucna.“

Včera jsme informovali o nové uhelné elektrárně v Německu, která bude ukládat svůj produkovaný oxid uhličitý pod zem. Agentura Reuters přináší další podobný příběh, tentokrát z Norska. Severská země začala seismické průzkumy v oblasti největšího naleziště ropy a zemního plynu zvaného Troll. Toto místo bylo vytipováno jako jedno ze tří možných podzemních úložišť pro oxid uhličitý, který produkují uhelné elektrárny v pobřežních městech Mongstad a Kaarstoe. Společnost StatoilHydro, která má těžbu v oblasti Troll na starosti, ukládá CO2 pod mořským dnem v Severním moři už od roku 1996. Jde však o oxid uhličitý unikající při těžbě zemního plynu, nikoliv o emise z elektráren. Očekává se, že emisní CO2 by mohl být uložen někde v hloubce kolem 2500 metrů.

Kanadská konzultační společnost Carbon Sense Solutions přišla se zajímavým nápadem jak částečně vyřešit současný problém emisí oxidu uhličitého. Představila totiž zcela nový typ betonu, při jehož výrobě je oxid uhličitý pracováván a ukládán. Podle zástupců firmy by tak mohlo být každý rok odstraněno z ovzduší až 500 megatun CO2. Výroba je prý levná a výsledný beton má lepší vlasnosti než beton klasický. Proces karbonace betonu není nový, nicméně kanadská firma jako první vyřešila různé problémy s tímto procesem spojené, zejména co se týká defektů betonu. Vzhledem k tomu, že beton je nejčastěji využívaným stavebním materiálem na zemi, mohlo by masivní využití nového typu betonu výrazně přispět ke každoročnímu snižování emisí oxidu uhličitého.