Vědci z MIT vynalezli samočistící sklo

Denní můra všech kdo uklízejí – umývání oken. Věčné, nekonečné a při nestálém počasí často také úplně zbytečné. Těžko říct, zda odborníci z Technologického institutu v Massachusetts (MIT) vyslyšeli úpěnlivé prosby amerických hospodyněk, které je žádaly o nějaký „konečně užitečný“ vynález. Novým praktickým nápadem z dílen ústavu se totiž stalo samočisticí nereflexivní sklo.

Při přeháňce kapky deště ulpívají na skleněném povrchu a brání výhledu. Prachové částice zase s nepochopitelnou oblibou špiní čerstvě umytá okna. Tyto dva neduhy ale dokáží vědci z MIT vyřešit naráz.

Obohatili povrch skla o novou vrstvu, ochranný film, který kapky vody „vede“ po skle, a zároveň tím oplachuje jeho povrch. Na skle se žádné nečistoty na dlouho neusadí, a umývat okna můžete klidně zahradní hadicí.

Inspirace MIT vychází z přírody: řada překrásných rostlin, například lotos, se nezašpiní ani v prašném prostředí. To je právě možné díky speciální textuře povrchu okvětních lístků, která odpuzuje vodu.

Nový ochranný film je tvořen na podobném principu – kuželovité nanočástice vodu „stáhnou“ spolu se špínou. Radost nemusí mít jen zaměstnanci úklidových služeb, ale prakticky všichni, kdo při práci používají mobilní telefony, fotoaparáty nebo mikroskopy. I tady totiž nalezne ochranný film uplatnění.

To, co činí z vynálezu skutečnou „pecku“ je ale význam této technologie pro provoz solárních panelů. Jak se uvádí ve studii MIT, prach a špína mohou po šesti měsících snížit účinnost fotovoltaiky až o 40%. A manuální čištění rozlehlých plantáží slunečních kolektorů velmi silně prodražuje celý provoz. Panely, jejichž povrch by byl obohacen o tuto ochrannou vrstvu, by se omývaly při každém dešti a zdarma.

Co víc, film působí současně antireflexivně, čímž se může zlepšit i efektivita provozu – tradiční sklo totiž může sluneční paprsky dopadající v ostrém úhlu, časně zrána či v pozdní odpoledne, odrážet a tím snižovat výkon skoro o polovinu. Nový povrch snižuje odraz na přijatelné minimum.