Indie může do roku 2024 překonat vlastní solární plán

Indie před několika lety začala aktivně pracovat na své vizi „solárního národa“. Díky široké státní podpoře se tento sen stává skutečností. Jak ale ukazuje zpráva uveřejněná v žurnálu Bridge to India, pokud Indové v tempu nepovolí, stane se země skutečnou solární supervelmocí.

Letecký pohled na největší solární park v indickém Gudžarátu. Zdroj: Gujarat Power Corporation Limited
Letecký pohled na největší solární park v indickém Gudžarátu. Zdroj: Gujarat Power Corporation Limited

Jestli nastavený trend vydrží, může být původní plán překonán až šestinásobně. Do roku 2024 může Indie teoreticky disponovat solárním výkonem 145 gigawatt.

Zpráva, na které spolupracovala i společnost Tata Power Solar (TPS), shrnuje solární úsilí Indie ze čtyř různých kategorií, které jsou také různým způsobem dotovány a podporovány.

Zatímco dosud zahraniční veřejnost s oblibou naslouchá zprávám o kategorii připravovaných „ultra-mega“ solárních elektráren (s výkonem mezi 1-3 GW), mezinárodním médiím uniká kategorie těch nejmenších, domácích střešních solárních elektráren (s výkonem 1-5 kW), kde je ale rychlost instalace a realizace „projektů“ neporovnatelně rychlejší.

A také častější. Střední kategorii pak reprezentují solární instalace na komerčních, administrativních a průmyslových objektech (10-500 kW), a uzavírá je další poměrně frekventovaná série kategorie „utility-scale“, která stojí na pomezí 5-50 MW.

Co ale podle analytiků z TPS tolik nahrává popularitě solární energie je především porovnání indexů LCOE. Jedná se o úrovňové srovnání cen energie, přičemž energie slunce je nyní kladena na roveň ceně uhlí.

To je do Indie v masivním měřítku dováženo, ale stále méně se vyplácí. Zatímco ekonomové předpokládají, že cena importovaného uhlí nyní poroste každým rokem o 12 %, náklady na pořízení a provoz solární elektrárny meziročně budou klesat o 4 %.

S takto rozdanými kartami pak dojde v roce 2019 ke zlomu, kdy sluneční elektrárny všech čtyř kategorií definitivně trumfnou uhelné elektrárny (včetně těch moderních, které fungují z domácích zásob uhlí).

Zpráva dále podrobně rozebírá jednotlivé kategorie, přičemž vysvětluje, proč se právě v nich dá očekávat další nárůst. Osazení průmyslových závodů či administrativních budov vlastními solárními panely se vyplácí všude, kde je zapotřebí hledat úspory a snižovat poplatky distributorům.

Farmy mezi 5-50 MW jsou zase investičně nejvíce zvýhodněné. Dohromady mají tyto kategorie, alespoň teoreticky, přinést do roku 2024 42 GW do národního energetického mixu. Rezidenční a střešní elektrárny za tu samou dobu, navzdory svému neporovnatelně menšímu výkonu, mohou vzrůst na 35 GW, čímž vlastně překonají i ty „ultra-mega“, ze kterých se očekává kumulativní kapacita 27 GW (aktuálně jsou ve hře čtyři takové projekty, na které už indická vláda dala stranou 83 milionů dolarů).

TPS připouští, že tato čísla jsou „teoretická“, a vychází jen z vyhodnocení kladných trendů. Pokud například dojde ke změně forem podpory nebo omezení dotačních titulů, může být situace v roce 2024 o poznání odlišná. Ke zprávě se indické Ministerstvo pro Nové a obnovitelné zdroje energie vyjádřilo jen skromně, ve smyslu, že plánovaných 22 GW je jistotou, zatímco 100 GW solární energie do roku 2030 je spíše přáním.

Sdílet: