Indie může do roku 2024 překonat vlastní solární plán
Indie před několika lety začala aktivně pracovat na své vizi „solárního národa“. Díky široké státní podpoře se tento sen stává skutečností. Jak ale ukazuje zpráva uveřejněná v žurnálu Bridge to India, pokud Indové v tempu nepovolí, stane se země skutečnou solární supervelmocí.
Jestli nastavený trend vydrží, může být původní plán překonán až šestinásobně. Do roku 2024 může Indie teoreticky disponovat solárním výkonem 145 gigawatt.
Zpráva, na které spolupracovala i společnost Tata Power Solar (TPS), shrnuje solární úsilí Indie ze čtyř různých kategorií, které jsou také různým způsobem dotovány a podporovány.
Zatímco dosud zahraniční veřejnost s oblibou naslouchá zprávám o kategorii připravovaných „ultra-mega“ solárních elektráren (s výkonem mezi 1-3 GW), mezinárodním médiím uniká kategorie těch nejmenších, domácích střešních solárních elektráren (s výkonem 1-5 kW), kde je ale rychlost instalace a realizace „projektů“ neporovnatelně rychlejší.
A také častější. Střední kategorii pak reprezentují solární instalace na komerčních, administrativních a průmyslových objektech (10-500 kW), a uzavírá je další poměrně frekventovaná série kategorie „utility-scale“, která stojí na pomezí 5-50 MW.
Co ale podle analytiků z TPS tolik nahrává popularitě solární energie je především porovnání indexů LCOE. Jedná se o úrovňové srovnání cen energie, přičemž energie slunce je nyní kladena na roveň ceně uhlí.
To je do Indie v masivním měřítku dováženo, ale stále méně se vyplácí. Zatímco ekonomové předpokládají, že cena importovaného uhlí nyní poroste každým rokem o 12 %, náklady na pořízení a provoz solární elektrárny meziročně budou klesat o 4 %.
S takto rozdanými kartami pak dojde v roce 2019 ke zlomu, kdy sluneční elektrárny všech čtyř kategorií definitivně trumfnou uhelné elektrárny (včetně těch moderních, které fungují z domácích zásob uhlí).
Zpráva dále podrobně rozebírá jednotlivé kategorie, přičemž vysvětluje, proč se právě v nich dá očekávat další nárůst. Osazení průmyslových závodů či administrativních budov vlastními solárními panely se vyplácí všude, kde je zapotřebí hledat úspory a snižovat poplatky distributorům.
Farmy mezi 5-50 MW jsou zase investičně nejvíce zvýhodněné. Dohromady mají tyto kategorie, alespoň teoreticky, přinést do roku 2024 42 GW do národního energetického mixu. Rezidenční a střešní elektrárny za tu samou dobu, navzdory svému neporovnatelně menšímu výkonu, mohou vzrůst na 35 GW, čímž vlastně překonají i ty „ultra-mega“, ze kterých se očekává kumulativní kapacita 27 GW (aktuálně jsou ve hře čtyři takové projekty, na které už indická vláda dala stranou 83 milionů dolarů).
TPS připouští, že tato čísla jsou „teoretická“, a vychází jen z vyhodnocení kladných trendů. Pokud například dojde ke změně forem podpory nebo omezení dotačních titulů, může být situace v roce 2024 o poznání odlišná. Ke zprávě se indické Ministerstvo pro Nové a obnovitelné zdroje energie vyjádřilo jen skromně, ve smyslu, že plánovaných 22 GW je jistotou, zatímco 100 GW solární energie do roku 2030 je spíše přáním.
Take souhlasim, ze Indie ma potencial. Mne zaujala nasledujici hypoteza:
Dalsi giganticka velmoc, ktera pravdepodobne vyroste stejne jako Cina nebo ji dokonce zastini je Indie! Procento mladych Cinanu kolem 15 let je 17% oproti 31% v Indii. Navic 50% populace Indie ma mene jak 25 let a 65% je mladsich jak 35 let, zatimco Cina rychle starne. Take se ocekava, ze Indie udela nejvetsi rozkev za soucasne novozvolene vlade Modiho. Z tohoto duvodu ukazuji demograficke tendence, aspon v soucasne dobe, ze Indie by mela zacit predhanet Cinu jiz v ramci nekolika dekad. Funkcionari Cinske vlady vazne uvazuji o moznosti importu potencialnich snoubenek z Indie, aby se kompenzovali enormni pocet nezadanych muzu, ktery byl vytvoren politikou pouze jednoho syna.
Nějak si ale nevim pomoct. Solar je fajn ale ne v tak obrovském měřítku. Je to moc nestabilní … I tak nekde v pozadi musi byt pripraveny velke elektrarny, ktere to potahnou v pripade ze „zajde slunce“ nebo co je jeste neocekavanejsi, ze slunce kazdy vecer přestane svítit:-)
Jsem za solar, ale nejsem ochoten se nan spolehnout, zatim je to jen doplnkovy zdroj elektřiny.
Já bych to zase tak moc nezatracoval, Indie má ještě celkem slušný potenciál i pro výstavbu záložních kapacit, zejména VE a PVE.
Také bude obyvatelstvo snadnější navyknout na to že energie je dostupná přes den, tak ji budou používat pro práci a večer na nějaké to svícení, nebo pro osekání špiček, provoz klimatizací… Kdoví k čemu ještě.
Indie je zláštní země. Jsou tam časté výpadky elektřiny a lidé jsou na to zvyklí. Nechci horovat pro baterky nebo nějaké jiné drahé způsoby uskladnění energie, ale Indové si cestu najdou.
Uvádím ještě jednu historku pro dokreslení stavu. Mezi Džajppurem a tuším Udajpurem vede potrubí na vodu (cca 350 km). Na cestě je jen několik odboček. Do Udajpuru ale dotekla jen asi 1/3 vody. Trvalo několik let, než to začli řešit. Na cestě napočítali asi 1500 „černých“ odběrních míst. S elektřinou je to podobně. Není neobvyklé, že uvidíte va vedení „odbočku“, která je udělaná jednoduše omotanými dráty kolem hlavního rozvodu. zatímco u nás by startovalo komando ČEZ a neoprávněný odběratel by dostal likvidační pokutu, tak u nich se to řeší tak, že mu zabaví dráty a případně zařízení, které provozoval, což je většinou nějaký druh obživy, takže je to pro černého odběratele také průšvih.
Indie má skutečně potenciál stát se solární velmocí. Je tam hodně slunečního svitu a rozsáhlé pouštní a polopouštní oblasti, které nejsou nijak využívané. Kde je elekřina, bude i voda. Většinou je to jen otázka, jak hluboká bude studna a kolik bude stát čerpání a odsolování (většina spodní vody je v Indii silně mineralizovaná). Může to přinést i hodně užitku pro rozvoj zemědělství a oživení venkova.