Recept na čistou vodu? Vařená opuncie

Cesta ke skleničce křišťálově čisté pitné vody nemusí v divočině nutně vést jen přes uhlíkový filtr. Někdy se stačí jen inspirovat počínáním prozíravých předků, kteří věděli, jak to v přírodě chodí.

A přesně na tohle téma je nejnovější studie Univerzity v Jižní Floridě (UoSF), kterou vedla Norma Alcantar. Inženýrka, která se soustředila na problematiku zajištění kvalitních vodních zdrojů v rozvojových zemích, nešla pro inspiraci daleko. „Oprášila“ jen recept, který si pamatovala od své babičky.

Ta, stejně jako bezpočet jiných venkovanů z Mexika, využívala k přečištění vody nejisté kvality vazkou a lepivou dužninu kaktusovité opuncie.

Tento rozložitý kaktus s „plochými trnitými listy“ a jedlými plody roste v Mexiku už nejméně 8000 let, a doprovázel tak středoamerické lidské civilizace po celou cestu jejich vývoje. A už tehdy dávno, za časů Indiánů, místní moc dobře věděli, jak se vypořádat s podezřelou vodou.

Vazké a lepivé „maso“ kaktusu opuncie skryté pod kůrou a ostny, je plné polysacharidů. Ve skutečnosti jich (v závislosti na okolních teplotních podmínkách, věku kaktusu a fázi roku) obsahuje přes šedesát.

A pokud tuto podivnou organickou hmotu přidáte do hrnce, ve kterém převařujete vodu, máte vyhráno. „Většinou, když potřebujete něco z vody odstranit, potřebujete rozpouštědlo, nějakou chemickou sloučeninu, která rozloží nechtěné látky na neškodné substance, jež mohou být dále z roztoku vymyty,“ popisuje čištění vody Alcantar.

„A slizká látka uvnitř kaktusů plná polysacharidů funguje přesně na téhle bázi. Jen je v Mexiku všudypřítomná a zcela na přírodní bázi.“

O odstranění organického znečištění se obvykle postará samotný var vody, ale opuncie přidaná do hrnce dokáže „vytáhnout“ i těžké kovy. Dokonce se vypořádá i s tak nebezpečnými kontaminanty, jako je třeba arsen.

Var aktivuje polysacharidovou síť, která jako dokonalý přírodní sorbent natáhne do svých vláken všechny nečistoty. Pak už stačí jen slizký odpad vyhodit, a počkat až voda vychladne.

Tým, který vedla Norma Alcantar, se pochopitelně nespokojil jen s oprášením lidového receptu, ale dodal využitím opuncií praktický rozměr. Polysacharidy z opuncií by se totiž mohly hodit i při odstraňování ropných skvrn, nebo při hromadném přečišťování vody během krizových situací.

A nejlepší zprávou na závěr je pochopitelně fakt, že opuncie se nachází prakticky všude tam, kde je zapotřebí. Z domovského Mexika se totiž za léta rozšířila napříč celým tropickým a subtropickým světem, od Ameriky přes Afriku, Asii až po přímořské pouště v Austrálii. A tady všude je možné kdysi proklínaný invazní kaktus s úspěchem využít k čištění kontaminované vody.