Oceánské proudění jako světová elektrárna?

Vodní elektrárny představují jeden z nejstarších typů obnovitelného zdroje energie. V poslední době se objevuje čím dál tím více možností, kterak z vody získávat energii – např. z mořských vln, přílivu, nebo mísení slané a sladké vody. Skupina vědců z Michiganské univerzity nyní přišla s revolučním objevem, který má umožnit získávat elektřinu z pomalu se pohybujících řek a oceánských proudů. Současné technologie vyžadují minimální rychlost vody šest námořních uzlů, aby bylo možné generovat nějakou energii. Nový objev dokáže „vycucávat“ energii už z proudů pohybujících se rychlostí od jedné námořní míle, tedy asi 1,6 km za hodinu. Takovou rychlost (mezi jedním a třemi uzly) má přitom naprostá většina přirozených vodních proudů. Nová technologie se inspirovala pohybem ryb, skládá se ze systému válců umístěných horizontálně vzhledem k proudění vody, připevněných na pružinách. Mechanická energie vibrací, kterou vytváří proud, se pak mění na elektřinu. Válce umístěné do prostoru jednoho metru krychlového, kde je proud kolem tří uzlů, mohou produkovat 51 W. Pole takových cylindrů o rozloze 1 km x 1,5 km a výšce zhruba dvoupatrového domu by pak dokázalo generovat dostatek energie pro 100 000 domácností. Výhodou je, že takovéto systémy lze snadno pokládat na dna řek či oceánů. Vědci, kteří na projektu pracují, nazývají svůj nový systém „Vivace“, což je zkratka anglického přepisu „vířivé vibrace pro čistou vodní energii“. „Kdybychom dokázali zkrotit 0,1% energie v oceánech, mohli bychom s ní napájet 15 miliard lidí. Napříkad v kanálu La Manche je velmi silné proudění, takže lze produkovat spoustu energie,“ komentoval novinku profesor námořní architektury na univerzitě v Michiganu Michael Bernitsas. V současné době se chystá testování prototypu.