Švédský výrobce skládacího nábytku nadále pokračuje v plnění svého předsevzetí. Do roku 2020 chce IKEA dosáhnout stoprocentní uhlíkové neutrality. Zatímco v Evropě se jí to zatím úplně daří, na území Kanady to možná stihne ještě před avizovaným termínem. Navíc se tu stala zatím největším koncovým investorem do větrné energetiky.

„Celosvětový řetězec IKEA je v současné době zásobován z 37 % OZE.“ foto: Siemens

Londýn je město prosycené historií, a jak rádi připomínali literáti na začátku století, ta „historie“ jde skutečně cítit. Právě na nevonné minulosti kanálů pod východním Londýnem by mohla fungovat elektrárna nového typu, kterou tu chtějí zprovoznit v roce 2015. Jedná se o nový typ spalovny, uzpůsobený na likvidaci tukových sraženin.

„Jen kanalizace východního Londýna představují „zdroj“ usazených tuků v množství až třiceti tun ročně.“ Zdroj: TreeHugger/ Thames Water

Přírodní klenoty Filipín mají i nadále zůstat čistými smaragdy zeleného diadému. Palawan, turisticky nejpopulárnější ostrov souostroví, se totiž rozhodl vytýčit si nový cíl. Obnovitelné zdroje, efektivní hospodaření s energiemi a šetrnější přístup k životnímu prostředí. A když už, tak pořádně.

„Zbavit se závislosti na fosilních palivech je první krok. Solární energetika ale přijde později.“ Zdroj: Philippine Fly Boy, WikipediaCommons, licence CCA2.0G

Cedule na molu s nápisem „Vítejte na ostrově bramborových lidí!“ už dávno neplatí. Dánský ostrov Samsø je sice stále ještě významný producent brambor a dalších zemědělských plodin, poslední léta se však o něm hovoří v jiných souvislostech. Namísto nejistého výsledku sezónního zemědělství tu začali místní dávat přednost energetice. A dnes patří celý ostrov k „nejčistším“ územím Evropské unie, pokud jde o přepočet emisí na obyvatele.

Krásné zelené pláně dánského ostrova Samsø, foto: Malouette, licence Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0 Generic

Vyprahlé planiny v okolí Arizony jsou svými podmínkami ideální pro rozvoj solární energetiky. Zařízení, které je v současné době dobudováváno 110 kilometrů jihozápadně od města Phoenix, je však mimořádné. Jedná se o první solární elektrárnu v USA, která bude zásobovat své okolí energií 24 hodin denně.

Solární elektrárna Solana je schopna generovat energii, i když slunce právě nesvítí. Teplo se ukládá do solí ukrytých v těchto obrovských nádržích. foto: Abengoa Solar

Historické dědictví a smutná vzpomínka na tragédii druhé světové války. Tak většina obyvatel německého Hamburku pohlížela na mohutné železobetonové kryty protiletecké obrany, kterých zbylo po celém městě několik desítek. Ten, který stojí u Wilhelmsburgu, se však po třech letech rekonstrukcí proměnil na něco, co už strasti války připomínat nemusí. Vznikl tu hamburský energetický dóm.

Železobetonové monstrum na kraji Wilhelmsburgu se mění na víceúčelovou elektrárnu. foto: Martin Kunze, iba-hamburg.de

Emise oxidu uhličitého poklesly v USA o 11 % stavu zjištěného v roce 2007. Tehdy se nad zemí hvězd a pruhů dostalo do ovzduší 1,6 miliard tun CO2. Jak uvedla americká Informační energetická agentura (EIA, Energy Information Administration), letos je to „jen“ 1,4 miliardy tun. Jedná se o úspěch environmentalistů, vlády cenící si více životního prostředí, anebo můžeme za čistší ovzduší nad USA poděkovat spíše ekonomické krizi?

Výrazné snížení emisí v USA za posledních šest let bylo způsobeno ekonomickou krizí, přechodem na obnovitelné zdroje a především obrovským rozmachem těžby břidlicového plynu.

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) na bázi průzkumu trendů v patnácti zemích přichází s pro někoho poměrně nečekaným zjištěním: zavedení trhu s emisními povolenkami redukuje celkovou míru emisí 17x levněji, než systém dotací na podporu zavedení OZE do průmyslové praxe. Stojíme tedy na rozcestí: máme se vydat cestou inovací, nebo se raději spolehnout na ekonomické nástroje?

Globální emisní trh dokáže to samé, co poplatky za znečišťování ovzduší a investice států do dekarbonizace. Jen 17x levněji. foto: archiv Ekobydleni.eu