Mongolsko stojí na energetickém rozcestí

Podle hodnocení Světové banky je Ulanbátar druhé nejšpinavější město na světě. Nejde přitom o odpadky na ulicích, ale o kvalitu zdejšího ovzduší. V případě vzduchu tu nelze hovořit o „čistotě“, ale spíše o permanentní smogové situaci, umocněné nebývale velkým množstvím drobných polétavých a prachových částic.

Hlavní město Mongolska, stejně tak jako zbytek této země, ale elektřinu potřebuje. Upokojit rostoucí spotřebu a zároveň pomoci s neradostným stavem ovzduší mají větrné elektrárny.

Mongolsko si na nedostatek fosilních paliv, především uhlí, prozatím určitě stěžovat nemůže. Uhelné elektrárny, které v drtivé převaze dodávají většinu energie pro celou zemi (na energetické bilanci se podílejí 80 %), jsou ale současně jakýmsi prokletím.

Jen v hlavním městě je ročně deset procent veškerých úmrtí spojeno s dýchacími obtížemi, chronickými poruchami dýchacích cest a rakovinou plic, vyvolanou špatným ovzduším.

Uhlím se tu topí všude. Většina tepelných elektráren v Mongolsku byla přitom postavena před rokem 1970, a je tedy již za hranicí své životnosti. Ironií přitom je, že Mongolsko má vynikající podmínky pro rozvoj větrné a solární energetiky, jen se prostě dosud tímto směrem vyvíjelo jen minimum iniciativy.

Inženýři spolu s meteorology naměřili ve většině lokalit přes 300 slunečních dní, nicméně kritickým bodem je cena přechodu na jiný druh energetiky. Zdá se ale, že mongolská vláda začíná o změně energetického kurzu konečně vážně uvažovat.

Částečně odstavit zastaralou a neekologickou „fosilní“ energii mají nyní první farmy větrných elektráren. Prvním realizovaným počinem má být 50MW větrná elektrárna v Salkhitu, která svým výkonem pokryje 5 % spotřeby země.

Dalším připravovaným projektem má být velká větrná farma, instalovaná v poušti Gobi. Její výkon se má podle údajů rovnat 300 MW, a má tak pokrýt dalších 30 %.

Přesto je v jednání ještě jedna cesta – Mongolsko by mohlo uhlí dál těžit a vyvážet do Číny, a tím by splácelo cenu připojení na budoucí „asijskou energetickou super síť“. Číňané by vyráběli elektřinu pro Mongolsko, jehož ovzduší by tak mohlo získat na čistotě.

Mongolsko tedy stojí na rozcestí, a jisté je jen to, že by v zájmu zdraví vlastních občanů nemělo setrvávat v dosavadním uhelném kurzu.