Alternativní zdroje nepředstavují rychlé řešení

Drastický přechod na nízkouhlíkové technologie, a je celkem jedno, zda se budeme bavit o vodních elektrárnách nebo větrné a sluneční energii, nepřinese okamžitý kýžený efekt. Pokud vidíme přechod na alternativní zdroje energie jako „prostředek k boji“ s globálním oteplováním, měli bychom si uvědomit, že se výsledku nedočkáme dříve než na konci tohoto století.

Tak nějak začíná zpráva vědců z Carnegie Institutu ve Stanfordu, kterou v únoru publikovali v žurnálu Environmental Resreach Letters. Badatelé vycházeli z klimatických modelů, které statisticky vyhodnotili.

Co víc, přechod na nové zdroje energie bude podle nich v dlouhodobém měřítku v zásadě produkovat více skleníkových plynů. Samotná výroba a výstavba solárních a větrných elektráren je totiž zdrojem emisí.

Vzhledem k tomu, že oxid uhličitý je schopen dlouhodobě existovat v atmosféře, dojde ke kumulativnímu efektu. Emise dané vznikem konstrukcí a instalací obnovitelných zdrojů energie, sloučené se znečištěním ze stávajících uhelných elektráren, dohromady povedou k většímu odhadovanému zvýšení průměrné teploty zemského povrchu, než kdybychom zůstali „jen“ u uhelných elektráren.

Zpráva dále zmiňuje, že technologie, které nabízejí jen mírné snížení produkce skleníkových plynů, jako například větší využívání zemního plynu nebo podzemní úložiště uhlíku, prakticky vůbec nedokážou změnit či zvrátit vývoj globálního oteplování v příštím století. Přirozeně je ale lepší dělat něco, než nedělat nic.

Atmosféra Země totiž reaguje se zpožděním, kumulativní efekt se neprojeví teď, ale za padesát let bychom rozdíl už poznali, zejména pokud bychom setrvali u zdrojů na uhelné bázi.

Poškození životního prostředí s tím spojené by navíc nabývalo téměř nezvratné podoby. Vědci si „hráli“ s matematickými modely, při kterých jakoby zapínali a vypínali jednotlivé zdroje energie a přitom sledovali jejich dlouhodobý vliv na atmosféru.

Vztah mezi jednotlivými zdroji energie, globální průměrnou teplotou a radiačním působením, tedy rovnováhou mezi pohlcovanou a odraženou energií Slunce, poukázal na fakt, že konečný výsledek působení jednotlivých faktorů se mění použitým s časovým horizontem.

Přínos alternativních obnovitelných zdrojů energie však, podle jejich výsledků, v porovnání s uhelnými elektrárnami jednoznačně vede.