Jak vybrat šetrné auto?

Čím dál tím více spotřebitelů uvažuje při nákupu auta o jeho provozních nákladech. Spotřeba vozů stále klesá a zároveň se objevují nové typy pohonu. Je lepší hybrid, elektromobil nebo auto na plyn? A jaké jsou rozdíly v provozních nákladech?

Hybrid

Označení “hybrid” se vžilo pro auta, která používají pro svůj pohon klasický spalovací motor v kombinaci s elektromotorem a baterií. Zdaleka nejznámějším hybridem je Toyota Prius, uvedená na trh už v roce 1996.

Automobilka Toyota od té doby prodala po celém světě už 5 milionů hybridních aut a je globálním lídrem v tomto segmentu. V posledních letech ji ale začínají dotahovat i ostatní automobilky. Princip fungování hybridního automobilu je poměrně jednoduchý: spalovací motor (na benzín nebo naftu) je doplněn o elektromotor, který čerpá energii z baterie.

Systém, který pohonný systém ovládá si pak sám rozhoduje, kdy je výhodnější jet pouze na spalovací motor, pouze na elektromotor anebo na kombinaci obojího – tak, aby výsledná spotřeba paliva byla co nejnižší. Hybridy mají proti běžným vozům stejné kategorie spotřebu nižší o 15 % – 35 %, v závislosti na způsoby jízdy a typu prostředí.

Mnohem nižší spotřebu mohou mít ve městě, kde se dokážou pohybovat čistě na elektřinu, tedy zcela bez emisí a velmi tiše. Také cenově se už hybridní auta začínají přibližovat těm klasickým. Speciální variantou hybridů jsou plug-in hybridy, neboli hybridy do zásuvky.

Jejich baterie je větší a je možné ji dobíjet z domácí zásuvky nebo dobíjecí stanice. Výhodou je, že čistě na elektřinu ujedou dál (až desítky kilometrů místo jednotek kilometrů u běžných hybridů). Mezi nejoblíbenější plug-in hybridy patří Toyota Prius plug-in hybrid a Chevrolet Volt.

Elektromobil

Elektromobil je auto poháněné pouze elektřinou, tedy elektromotorem napájeným baterií. Poprvé se objevily už během poloviny 19. století. Elektřina tehdy byla preferovaným způsobem pohonu automobilů. Jezdily jich tisíce.

Elektrický proud poskytoval dostatečný komfort i jednoduchost ovládání, čehož nebylo možné s tehdejšími spalovacími motory dosáhnout. Elektromobily byly a jsou tiché a nezapáchají. Postupem let, v masovém měřítku zejména po 1. a 2. světové válce, však spalovací motory zcela nahradily elektrický pohon.

Už během 70. a 80. let 20. století se elektromobily začaly opět vyrábět, a to i v Evropě, zejména ve Francii se o ně zajímaly značky Renault a Peugeot. V současné době se vývojem elektromobilů nebo dokonce prodejem zabývá snad každá větší automobilka. Japonské Mitsubishi uvedlo na trh Mitsubishi iMiEV už v roce 2009. V Evropě se prodává také jako Peugeot iOn/Citroen C-Zero.

O rok později se představil Nissan Leaf, který je dodnes nejprodávanějším elektromobilem na světě s více než 50 000 prodanými kusy. Provozní náklady elektromobilů jsou zcela závislé na ceně elektřiny, protože to je jediné “palivo”, které do auta skrze běžnou domácí zásuvku nebo dobíjecí stanici čerpáte. Podle testů elektromobilů magazínu Hybrid.cz se pohybují od 0,15 Kč až po 1,1 Kč za kilometr.

Pořizovací cena elektromobilů je však, zejména v českých podmínkách, stále poměrně vysoká, což řadu spotřebitelů odrazuje. V zahraničí je vyšší cena dotována státními příspěvky. Zároveň jsou limitujícími faktory snížení dojezd na jedno nabití (max. 130-150 km) a problematické vytápění v zimě.

Stlačený zemní plyn (CNG)

Auta na stlačený zemní plyn jsou vedle hybridů a elektromobilů další zajímavou alternativou. Ačkoliv CNG je fosilní palivo, proti benzínu, ale i LPG (propan-butan) má řadu výhod. Především je to menší množství škodlivých látek a emisí, které vznikají při jeho spalování.

Auta na CNG jsou méně hlučná a překvapivě i o něco výkonnější než ta na benzín, LPG či naftu. V současné době v České republice jezdí několik tisíc aut na CNG, a to jak osobních, tak nákladních a autobusů. Pořizovací cena aut na CNG je o několik desítek tisíc korun vyšší než v případě benzinové verze.

Obrovskou výhodou jsou ale nízké provozní náklady, které se pohybují kolem 1 Kč/km. Čím víc tedy s takovým autem na plyn najezdíte, tím víc proti běžnému dieselu či benzínu ušetříte. Stlačený zemní plyn se čerpá u speciáních plnících stanic CNG.

Těch je v současné době v ČR přesně 46 a rychle přibývají. Stejně jako auta na zemní plyn, kterých v Česku jezdí už 5500. Výhodou je rovnoměrné pokrytí republiky, takže případní zájemci o CNG se nemusí bát, že by nenatankovali. Zároveň je CNG čím dál tím oblíbenější také v sousedních zemích, zejména v Německu.

Také nabídka továrních modelů automobilů se i v ČR stále rozšiřuje. Dnes už je k dispozici například také Škoda Citigo CNG, brzy přibude i Octavia CNG a další modely.

LPG

Zkapalněný ropný plyn (Liquefied Petroleum Gas, někde také “Autogas”) se využívá jako alternativní palivo v automobilech se zážehovými (benzinovými) motory a v některých spotřebičích. Běžně je známý jako propan-butan. Výhodou jeho využití jako alternativního paliva je výrazně nižší cena proti benzinu nebo naftě.

V současné době se cena LPG v České republice pohybuje kolem 16 Kč. Čerpacích stanic u nás existuje asi 800. Stejně tak v zahraničí (Německo, Itálie, Chorvatsko a další) není problém na pumpy s LPG narazit, případně si je před cestou vyhledat na internetu. Narozdíl od CNG není LPG výrazněji ekologickou alternativou.

Propan-butan je totiž vedlejším produktem při rafinaci ropy, případně zemního plynu. V České republice získaly oblibu přestavby na LPG během 90. let. Počet aut na LPG u nás dosahuje 150 – 200 000 kusů. Přestavby na LPG nejsou příliš nákladné, stojí běžně kolem 20-40 000 Kč.

V případě, že je auto hodně zatěžované, vložené náklady se rychle vrátí. Výhodou LPG je ale také prodloužení životnosti motorového oleje a snížení hlučnosti motoru. Nevýhodou je omezená nabídka automobilek – většinou sázejí spíše na přestavby, tovární vozy na LPG nabízí málokdo (výjimkou je např. Subaru, částečně Škoda).

Biopaliva

Ještě před pár lety vypadala biopaliva jako spása pro všechny alternativce. Brzy se ale ukázalo, že až tak růžové to s nimi není a ruce pryč postupně dala dokonce i Evropská unie. Biopaliva obecně můžeme rozdělit na bioetanol a bionaftu. Obojí se vyrábí z biomasy, nejčastěji z rostlin nebo zbytků obsahujících větší množství škrobu a sacharidů.

V případě bioetanolu je to nejčastěji kukuřice, obilí nebo brambory, dále také cukrová třtina a řepa. Bioethanol lze pak přímo používat ve spalovacích motorech stejně jako benzín. V praxi se však čistý ethanol nepoužívá, častěji se přimíchává v menším množství (E10 = 10 % bioetanolu, 90 % benzínu).

Nejvíce rozšířený je bioetanol v Brazílii, dále také ve Skandinávii. Bioethanol vyrobený z kukuřice se rovněž používá jako aditivum do většiny automobilových benzínů v USA. Také v ČR je přimíchávání biosložky do pohonných hmot už několik let povinné.

Všichni tak částečně jezdíme na biopaliva. České pumpy ale postupně zavádějí i vyšší koncentrace bioetanolu pro speciálně upravené vozy na bioetanol. Ty se většinou označují jako “flex-fuel” a jsou v prodeji také u nás.

Provozní náklady však nejsou o mnoho nižší než v případě benzínu a investice do nich se vyplatí až po několika letech. Navíc ve skutečnosti nejsou ekologicky šetrné, jak se dříve tvrdilo – ba spíše naopak.