Solární energie změnila život mongolských pastevců

Tradiční způsob života nadpoloviční většiny mongolských rodin je do určité míry svázán s pastevectvím. Život v jurtách se stal symbolem Mongolska, ale v 21. století má už mnohem modernější podobu.

Chýše už nejsou vystavěny z kůží, nechybí dopravní prostředky, nebo televizní satelit na střeše. Mongolská vláda se navíc snaží, aby život téměř 800 000 pastevců zůstal i nadále v režimu soběstačnosti a udržitelnosti.

Pomoci v tom mají především obnovitelné zdroje energie. Vládní iniciativa proto začala v roce 2014 usilovat o vybavení izolovaných pasteveckých domácností solárními panely. Tím by v zásadě vyřešila jak zajištění solidní životní úrovně pastevců, tak i proces solarizace země.

Mongolsko má sice pro rozvoj solární energetiky optimální podmínky (na 250 slunečných a bezmračných dnů v roce), ale díky roztroušenému charakteru kočovného osídlení nemůže sázet na tradiční model velkých farem.

V průběhu 16 měsíců se této vládní iniciativě podařilo dosáhnout velmi dobrých výsledků. Přenosnými solárními systémy bylo vybaveno na 70 % pasteveckých domácností, díky čemuž i lidé v širých pláních získali přístup k čisté energii.

Tato změna je pro zvýšení životní úrovně nomádů zásadní. Elektřina umožní lepší skladování potravin a provoz ledničky nebo chladicího zařízení. Díky tomu mohou pastevci snížit zajížďky za nákupy do kamenných měst, a úspora za pohonné hmoty se projeví i v jejich hospodářských výsledcích.

Podobné je to i s provozem elektrických čerpadel. S jejich pomocí si už nemusí pastevci zavážet do dálav zásoby pitné vody, a neprodukují ani takové množství odpadků.

Televize nebo rádio zásobí nomády informacemi o předpovědích počasí, s dobitým mobilním telefonem jsou schopni zajistit si lékařskou péči nebo zavolat pomoc. Možnost zavolat si, i když se nám to může zdát banální, je jedním ze zásadních prvků, který dopadá na model soudržnosti mongolských rodin.

Děti pastevců totiž odchází do škol za vzděláním na dobu osmi měsíců, po které své rodiče vůbec nevidí a nemají s nimi žádný kontakt. To vše změnila solarizace mongolských domácností.

K realizaci projektu významnou měrou přispěla Světová banka, která finančně podpořila mongolský 100,000 Solar Ger Electrification Programme. Realizace nebyla zcela bezproblémová, protože například solární systémy pocházející z Německa byly prý na rozdíl od těch čínských velmi drahé.

Cenový rozptyl pro jeden přenosný solární systém, se pohyboval od 150 000 – 800 000 togrogů (tedy cca 88-467 dolarů).