Solární energie z vesmíru na dosah?
Využití solární energie na zemském povrchu má jeden zásadní problém – v noci nefunguje, poněvadž v noci slunce prostě nesvítí :). Proto se už dlouhou dobu uvažuje o využití solárních elektráren ve vesmíru, kde by mohly přijímat intenzivní sluneční záření 24 hodin denně sedm dní v týdnu. Solární panely se ve vesmíru už samozřejmě používají na všech družicích i Mezinárodní vesmírné stanici. Problém je v tom, jak dopravit vyráběnou elektřinu na zemský povrch s co nejmenšími ztrátami. Americký výzkumník John C. Mankins. bývalý ředitel výzkumných systémů NASA a technologického programu, se už dlouho snaží o praktickou aplikaci bezdrátového přenosu energie pomocí mikrovln. Vesmírná solární energie je podle něj nadosah. „Veškerý základní výzkum je hotový. Narozdíl od výzkumu fúzní energie, kde se musí ještě dořešit fundamentální otázky, u solární energie z vesmíru je všechno jasné. Samozřejmě, že zatím existuje významné technické překážky předtím, než dokážeme dosáhnout ekonomické přijatelnosti celého modelu. Vyřešit tyhle problémy vyžaduje víc než jen důmyslné strojírenství – chce to opravdové vynálezy, invenci – ale nikoliv základní výzkum. Řada oblastí ještě musí projít vývojem – bezdrátový přenos, robotika, materiály a struktury, tepelný management – a samozřejmě, velmi levná doprava ze země na orbit,“ řekl Mankins v rozhovoru pro magazín Evolutionshift. Podle magazínu Autobloggreen se Mankinsovi právě nedávno podařil pokusný bezdrátový přenos energie na vzdálenost 148 km mezi Havajskými ostrovy. To je rozhodně větší vzdálenost, že na které by se případné vesmírné solární elektrárny pohybovaly. Mimochodem, na podobné technologii pracují také Japonci skrze svou vesmírnou agenturu JAXA a Osackou univerzitu. Ti chtějí shromážděnou enegii transportovat pomocí laserového paprsku, ovšem první výsledky očekávají až kolem roku 2030. Mankins by rád měl první elektrárny na orbitě už kolem roku 2017 s tím, že komerční nasazení by mohlo proběhnout v letech 2020-2025.
Nebo, že by se člověk začal více adaptovat na beztížný stav?
Blíží se doba žití na hladinách oceánů, možná i pod hladinou je nás 7 miliard. A pak, hurá do univerza, ale adaptace na beztížnost – velký problém.
Chtelo by to vesmirny vytah ;-(