Indie se o vlastní výrobce solárních panelů postará

Indická vláda zaujala jednoznačné stanovisko vůči vlastním výrobcům solárních panelů. „Cokoliv vyrobíte, nezůstane nazmar,“ nedávno prohlásil indický ministr pro energetiku, Piyush Goyal.

I když se Indie rozhodně neuzavírá zahraničním distributorům a dodavatelům, v neztenčené míře hodlá podporovat odbyt na domácím trhu a soustavnou vlastní produkci. Prohlášení ministra pro energetiku navíc doplnila série programů, které mají domácímu odbytu zajistit přímou podporu.

Indičtí výrobci solárních panelů se ještě donedávna museli potýkat se zahraniční konkurencí, která zahrnovala především výrobky z provenience Spojených států amerických a Číny. Cenový boj a zápas o zakázky dlouhodobě oslaboval jejich pozici, a tak se vláda rozhodla jednorázově podpořit jejich statut.

Začalo to prohlášením kabinetní Komise pro ekonomické záležitosti (CCEA), která přislíbila, že na připravované velkolepé „ultra-mega solární projekty“ půjdou solární panely jen z domácí produkce. Tím se výrobcům otevřel prostor pro zaplnění připravované 21 000 MW kapacity. Ministr pro energetiku tuto obchodní podporu ale ještě více podpořil.

Ministerstvo pro energetiku spolu s CCEA a Odborem veřejných zakázek schválilo další schéma, tentokrát na 1000 MW k síti připojených solárních panelů, na kterém se budou podílet výhradně domácí dodavatelé.

S naplněním této kapacity se počítá v průběhu následujících let (2015-2018), a finančně jej bude podporovat vládní fond VGF (součást Národního fondu pro čisté energie).

Ten slouží jako nástroj podpory spravovaný Ministerstvem nových a obnovitelných zdrojů a Ministerstvem financí. Celkem by z něj na plánovanou tisícovku instalovaných megawatt mělo odplynout okolo deseti miliard rupií (cca 160 milionů dolarů).

Podporu domácím výrobcům přislíbila také armáda. Společně s CCEA, která armádní návrh konzultovala a schválila, navrhli projekty na dalších 300 MW solárních instalací pro „vojenské objekty obranného zaměření“ a také „zařízení speciálního účelu“ pro parašutistické jednotky.

Armáda vyhradila pro tyto dvě projektové větve celkem 7,5 miliard rupií (cca 120 milionů dolarů). Všechny tyto pobídky jsou závazné, a mají pomoci znovu-nastartovat domácí průmysl výroby solárních článků, který byl paralyzován levným dovozem ze zahraničí.

Na nezávazné bázi pak Odbor veřejných zakázek vyvíjí aktivitu k podpoře domácích výrobců, tak aby na klíčových projektech indické vlády byla preferována raději národní produkce.

Typickým příkladem jsou například Indické železnice, které byly napomenuty, když v prvním kole výběrového řízení pro solarizaci provozu sáhly po levném čínském dovozu.

„Indie nechce narušit růstovou trajektorii solární energie, a nechce zavádět antidumpingová cla vůči zahraničním dovozcům,“ prohlásil Goyal. „Ale zajistíme, aby o domácí výrobce bylo postaráno, a mohou být ujištěni, že se jim o odbyt na zakázkách národního významu postaráme.“