Jak ekologické jsou vaše tenisky? Napoví Eco Index

Poznat jak šetrná je k životnímu prostředí nová lednička, LCD monitor nebo třeba i nový dům je dnes díky speciálním štítkům docela snadné. Jak ale poznat, zda jsou šetrnější nové outdoorové boty značky Adidas, nebo Nike? Proto vznikl Eco Index.  

Výrobce džínů Levi’s spočítal dopad výroby jednoho páru džín 501 na životní prostředí. V průběhu jejich života se např. využije 3480,5 l vody, včetně vypěstování bavlny.

Eco Index bude obdobou hodnocení Energy Star v oblasti elektroniky. Hodnocení šetrnosti oblečení bude představeno tento měsíc v Salt Lake City na veletrhu Outdoor Retailer. Na způsobu hodnocení údajně spolupracovaly stovky oděvních firem tři roky.

Byznys především!

Není v tom samozřejmě jen nezměrná touha udělat něco pro životní prostředí. Celé je to především marketing, podobně jako v případě hybridních aut typu Toyota Prius. Oděvní průmysl si všiml, že „zelená móda“ dobře prodává nové zboží a umožňuje dát výrobkům punc novosti a aktuálnosti. Neboli důvod, proč nakupovat nové věci.

Prozatím na Eco Indexu nespolupracují žádné luxusní oděvní značky. Pochopitelně. Ten největší rádoby luxus obvykle vyrábějí ty nejlevnější továrny třetího světa, případně je vyráběn ve vyspělých zemích s využitím prostředků a postupů, které lze jen těžko označit za šetrné k životnímu prostředí.

Eco Index tedy berou za svůj především značky zabývající se sportovními oděvy, outdoorovým vybavením, obecně masovou spotřebou. Jde o značky jako Nike, Adidas, Levi Strauss, Sportswear, Patagonia a další.

Eco Index = software

V době globální vesnice a snadného celosvětového obchodu (který je možný pouze díky levné ropě) obrazí některé oděvní doplňky dvakrát zeměkouli než doputují ke spotřebiteli. Právě tohle, kromě mnoha dalších aspektů, má Eco Index zohledňovat.

Eco Index není v jádru nic jiného, než softwarový nástroj, který může využívat každý výrobce oděvů. Vyplní spoustu otázek a nástroj pak určí ekologické skóre. Otázky pokrývají každý krok v životním cyklu výrobků, počínaje získáním surového materiálu, jeho zpracováním i recyklací. Kdo příliš plýtvá na obalových materiálech, nebo přepravuje zboží na zbytečně dlouhé vzdálenosti, body ztrácí.

Zatím jen soukromě

Značky se ovšem prozatím brání tomu, aby výsledky mohly být veřejné. Chtějí zatím využívat Eco Index pouze interně. K čemu jim něco takového bude je otázka. Nikdo totiž samozřejmě nechce vypadat v žádném ohledu hůř než konkurence – jenže využití Eco Indexu k tomu nevyhnutelně spěje. Někteří výrobci prostě budou mít lepší skóre než jiní, a to jim dá konkurenční výhodu.

Než se tedy Eco Index uchytí jako průmyslový standard srozumitelný jak pro výrobce, tak především pro samotné zákazníky, bude to ještě vyžadovat dlouhou práci a trpělivé úsilí všech zúčastněných. Na druhou stranu, v konečném důsledku by Eco Index skutečně mohl některé výrobce přinutit k tomu, aby alespoň částečně upravili své výrobní procesy. Prostě proto, že by se jinak ocitli v konkurenční nevýhodě.