Poznat jak šetrná je k životnímu prostředí nová lednička, LCD monitor nebo třeba i nový dům je dnes díky speciálním štítkům docela snadné. Jak ale poznat, zda jsou šetrnější nové outdoorové boty značky Adidas, nebo Nike? Proto vznikl Eco Index. pokračování…

Výrobce džínů Levi’s spočítal dopad výroby jednoho páru džín 501 na životní prostředí. V průběhu jejich života se např. využije 3480,5 l vody, včetně vypěstování bavlny.

Ve dnech 9. – 10. června proběhl v pražském hotelu Diplomat další ze společných seminářů japonské a české vlády o nových technologiích v oblasti energetiky a ochrany životního prostředí. Na jeho závěru byla podepsána změna smlouvy o prodeji emisních jednotek uzavřené dne 30. března 2009 v Praze. Program Zelená úsporám se díky tomu dočkal rozšíření i na veřejné budovy a dalších úprav. pokračování…

Ministerstvo zahraničních věcí nedávno vyhlásilo architektonickou soutěž o návrh nového zastupitelského úřadu v americkém Washingtonu. Z několika soutěžících nakonec zvítězil návrh studia Chalupa Architekti. Úžasná nová ambasáda doslova splývá s okolní přírodou. pokračování…

V současné době mají Spojené státy necelých 80 GW výrobní kapacity ve vodních elektrárnách. Ty vyrábějí 5,74% z celkové produkce elektřiny, což je zdaleka nejméně ze všech vyspělých zemí. USA se nyní chystají vodní elektrárny výrazně podpořit. pokračování…

Na právě probíhající klimatické konferenci COP 15 v Kodani byl představen prototyp evropského ekodomu budoucnosti – výsledek intenzivní spolupráce společností Panasonic Europe a dánské energetické firmy SEAS-NVE. Dům je praktickou ukázkou využití systému domácího energetického managementu Panasonic Lifinity HEMS, kombinovaného se systémem Smart Grid (chytré rozvodné sítě) společnosti SEAS-NVE. Ten ulehčuje řízení energetické spotřeby zařízení, osvětlení a vytápění. Oba partneři se rozhodli společně odstartovat pilotní projekt inteligentního systému energetické správy domácnosti, a tím přinést do Evropy ekologičtější životní styl. pokračování…

Elithis Tower stojící ve Francii ve městě Dijon je první kancelářskou budovou světa, která vyrábí více energie, než spotřebuje. Všechno přitom začalo jako teoretické cvičení.

Thierry Bievre, generální ředitel skupiny Elithis Engineering, položil před svůj tým výzvu: chtěl zjistit, zda je možné postavit budovu šetrnou k životnímu přostředí za cenu, za jakou by se taková stavba dala vybudovat i za běžných podmínek.

Tým si ke spolupráci přivolal známého architekta Jean-Marie Charpentiera z Paříže a společně navrhli právě Elithis Tower. Jde o desetipatrovou budovu na jejíž střeše je nainstalována solární elektrárna. Materiály, ze kterých byla budova postavena, byly zvoleny s ohledem na jejich globální dopad na životní prostředí.

Exteriér budovy je vyroben ze dřeva a recyklované izolace, zatímco energeticky velmi náročný hliník byl využit jen sporadicky. Budova využívá přirozeného osvětlení a také solárních kolektorů k získávání tepla. Elektřina je, jak už bylo zmíněno, vyráběna v solárních panelech umístěných na střeše.

Architekti a stavaři se však nesoustředili jen na samotnou stavbu, ale také na její obyvatele. Cílem je inspirovat je k tomu, aby i oni činili ekologicky uvědomělá rozhodnutí a šetřili - papírem, energií, vodou. Celá budova je navíc prorostlá více než 1600 senzory, které měří kromě jiného spotřebu energie a zobrazují ji na velké obrazovce umístěné na viditelném místě.

Online distribuce je dnes mezi obchodníky mantrou. Online se už dá koupit prakticky vše “nehmotné” - videohry, filmy, seriály a samozřejmě i hudba. Společnost Apple prorazila se svým systémem iTunes pro prodej digitální hudby díky přehrávači iPod. A podle všeho tím přírodě a životnímu prostředí ušetřila nemalou zátěž.

Jednoduše řečeno, stáhnout si muziku přes internet do počítače nebo MP3 přehrávače je energeticky mnohem méně náročné, než lisovat a poté distribuovat CDčka. Skupina výzkumníků z Carnegie Mellon University, Lawrence Berkeley National Laboratory a Stanfordské univerzity se dokonce rozhodli udělat přesný odhad.

Ten nakonec zas tak přesný není, ale je alespoň příznivý. Podle nich totiž nákup digitální hudby snižuje emise oxidu uhličitého o 40% až 80% proti tradičnímu nákupu hudby na CD. Jejich závěr je jednoduchý: internet je skvělým nástrojem “dematerializace”. Plast CDček se zde proměňuje v digitální bity a bajty, které jsou mnohem méně energeticky náročné.

Bez zajímavostí ale není jedno ze zásadních zjištění: největší část energie u nákupu běžného CD je spotřebována, když si jedeme autem zmíněné CDčko do obchodu koupit. S trochou hyperbolického myšlení by se pak dalo usuzovat, že jakmile se konečně rozšíří elektromobily, nastane možná opět doba pevných nosičů?! Uvidíme!

Domy ze slámy se pomalu stávají dalším ekologickým zaklínadlem. Ještě před pár lety by většině lidí přišly jako čiré šílenství, dnes jich už v České republice několik stojí (adresář Veronica.cz). Především za našimi západními hranicemi se však ze slámy staví o sto šest. V čem spočívají hlavní výhody? Především nabízejí velmi zdravé vnitřní prostředí budov, tzv. mikroklima. Podle Světové zdravotnické organizace bylo v roce 1984 až 30 % obyvatel vyspělých zemí postiženo tzv. syndromem nemocných budov, v roce 2002 to bylo již 60 %. Jinými slovy, sedavý život v moderních budovách postavených z klasických materiálů na nás nemá příznivý vliv. Stavební materiály často vypouštějí do ovzduší nezdravé látky, navíc budovy nebývají dobře větrané a pokud ano, tak klimatizačním zařízením, které ve vzduchu zanechá minimální množství záporných iontů. Ty jsou však pro zdraví člověka zásadní.

Lenka se opírá o zateplené zahradnictví v Bražci: foto Jindřich Palek

Jedním z architektů, kteří se zabývají stavěním domů ze slámy je Ing. Jakub Wihan. Vystudoval modul architektura na Fakultě stavební ČVUT v Praze. Později absolvoval studium architektury zaměřené na životní prostředí a alternativní energetiku na University of East London v Centru pro alternativní technologie ve Walesu. V Todmordenu, v severní Anglii absolvoval školení učitele slaměného stavitelství. Dnes v Anglii navrhuje domy ze slámy, v rámci neziskové organizace amazonails pořádá workshopy a školení - také v České republice. K problematice stavění ze slámy se dostal teprve roku 2002, nicméně od té doby se stal jejím zapřísáhlým propagátorem. “Přivedl mě k tomu článek Aleše Brotánka v časopisu Architekt,” říká Wihan. “Začal jsem se o to zajímat podrobněji. Vypravil jsem se do Rakouska na 4. celoevropské setkání slámařů, kde jsem začal nasávat znalosti,” doplňuje. Od té doby objel většinu Evropy a učil se u nejlepších zástupců tohoto oboru.

Okna kolem zateplení v Brazci: foto Dan Grmela

Podle něj bývají lidé, kteří chtějí stavět dům ze slámy poněkud “specifičtí”. “Jsou to otevření lidé, kteří myslí ekologicky, pružně a dopředu. Cítí jistou zodpovědnost za životní prostředí,” říká. Domy ze slámy mají dobré tepelně-akumulační schopnosti. To ve spojení s výbornými tepelně-izolačními vlastnostmi slámy udržuje tepelnou pohodu s minimálními náklady na vytápění a splňuje zásadní podmínky nutné k vytvoření kvalitního mikroklimatu. Zatímco stavba domů ze slámy je zhruba stejně finančně náročná jako stavba klasického rodinného domu, samotný provoz je pak mnohokrát levnější. Navíc mají domy také vynikající akustické vlastnosti - V USA jsou ze slámy postavena nejméně dvě nahrávací studia a řada meditačních center.

Dan Grmela zatepluje vycpáváním: foto Jindřich Palek

Podle Wihana lze ze slámy stavět nejen přízemní či jednopodlažní rodinné domy, ale třeba i kancelářské budovy nebo rozsáhlejší bytové domy. Jeden takový projekt ostatně právě běží v anglickém městě Waddington. Tamní městská rada se rozhodla nechat ze slámy postavit sociální bydlení, celkem jde o čtyři domy. Stavby ze slámy mají svou logiku také s ohledem na trvale udržitelný rozvoj. Podporují lokální ekonomiku a výrobu, minimalizují náklady na dopravu, podporují sociální kohezi. Wihan působí zároveň jako učitel - každá stavba domu ze slámy je takovým malým workshopem, kterého se může zúčastnit jak samotný majitel domu, tak jeho přátelé a známí, kteří se stavbou pomáhají a zároveň se jí učí. Ačkoliv kolem domů ze slámy je opředeno mnoho mýtů - o hořlavosti, vlhkosti, hlodavcích a dalších, valná většina z nich je nepodložená. Pokud vás stavění ze slámy zaujalo, níže jsou uvedeny odkazy na další články.

Související články:

• Nazeleno.cz - Slaměné domy – vydrží víc, než si myslíte
• TZB-info.cz - Pasivní domy s použitím slaměných balíků
• Ekodům - rozcestník
• Bydlení.cz - Domy ze slámy - zdravé a levné bydlení 1.
• Ekovesnice.cz - Jak staví domy ze slámy a hlíny Tom Rijven
• iMateriály.cz - Sláma jako stavební materiál
• Příručka stavění ze slámy od Barbary Jones (PDF)

Internet a především moderní sociální média, tzv. “web 2.0” jak jsou označovány služby jako Facebook, Twitter a jiné sociální sítě, se v posledních měsících stávají centrem pozornosti celého světa. Ve Spojených státech pomohly vyhrát volby Baracku Obamovi. V České republice se skrz ně organizovali odpůrci Jiřího Paroubka, v Íránu dokonce opozice a masové protesty. Dne 7. prosince 2009 se v Kodani sejdou v rámci Konference o klimatické změně pořádané Organizací spojených národů sejdou zástupci 192 zemí celé planety, aby diskutovali o dalším pokračování Kjótského protokolu, tedy dalším globálním snižování emisí a zlepšování životního prostředí. OSN se rozhodlo využít web v rámci souvisejícího projektu nazvaného Hopenhagen. Jde o hnutí, jehož cílem je vytvořit globální komunitu, která by si měla dokázat vydupat na vůdcích svých zemí ta správná rozhodnutí. “Hopenhagen je změna - a tahle změna je poháněna energií náš všech,” píše se na stránkách. V malém okénku můžete vepsat svou vlastní zprávu pro svět v odpovědi na otázku “Co vám dává naději v lepší planetu?” Zároveň zde můžete najít odkazy na zmíněné služby Twitter, Facebook, případně zanechat svůj email a nechat si posílat pravidelné updaty.

A to ani navzdory tomu, že by mohli tím mohli něco udělat pro své životní prostředí! Vyplývá to z průzkumu společnosti Shelton Group provedeného mezi 1006 potřebiteli. Ti byli dotázání následovně: “Pokud by následující věci poškozovaly životní prostředí, vzdali byste se jich?” Výsledky nejsou příliš překvapivé. Nejvíc, ale přesto “pouze” 38% by se vzdalo svého MP3 přehrávače iPod, 35% by se vzdalo myčky na nádobí, 25% by obětovalo mikrovlnku, celých 21% by se obešlo bez mobilního telefonu (v Evropě nejspíš mnohem méně, v ČR nejspíš skoro nikdo :D), 14% by zahodilo klimatizaci, 13% oželí televizi, jen 7% se vzdá počítače, pouze 6% se obejde bez auta. Všech zmíněných technologických vymožeností by se vzdalo 6% dotázaných, 21% dotázaných by se naopak nevzdalo ani jedné z nich. Těm se pak říká “technoidi”. Které z těchto příjemně pohodlných a dnes už nepostradatelných věcí byste se vzdali vy?