Nový mrakodrap nese název Bank of America Tower a najdete ho na adrese 1 Bryant Park. Jde o druhou nejvyšší budovu New Yorku a údajně i jedinou kancelářskou stavbu ve Spojených státech, která se může pochlubit plaketkou LEED Platinum. Jenže právě na certifikaci LEED se v poslední době i v USA snáší kritika. pokračování…

Známý herec Jaroslav Dušek si nedávno postavil v Jindřichovicích pod Smrkem nový dům. S pomocí kamarádů a dalších nadšenců vybudoval kruhový domek podle systému Superadobe. Je dokonce ještě levnější a rychlejší než bydlení ze slámy. pokračování…

Program Zelená úsporám přinesl aktuálně v České republice zvýšený zájem o zateplení, kam spadá také izolace. Objevují se čím dál tím kvalitnější materiály, často vyrobené z přírodních látek. Už v roce 1931 ale vymyslel jistý Samuel Stephens Kistler látku zvanou Aerogel, která je dodnes nejlepším izolačním materiálem. pokračování…

Vědci z univerzity v Princetonu vymysleli ohebný materiál, která dokáže vyrábět elektřinu. S pomocí jednoduchých gumových plátků by pak mělo být možné vyrábět energii například chozením nebo dýcháním, a tak si například dobíjet mobilní telefon iPhone nebo MP3 přehrávač. pokračování…

Výzkumnící společnosti General Electric během několika minulých let pracovali s nanotechnologiemi a snažili se porozumět principu tzv. „superhydrofobních“ materiálů, tedy materiálů, které velice silně odpuzují vodu, a tento princip následně využít v praxi. Zájem GE míří v poslední době zejména do odvětví energetiky a letectví.

Například námraza na lopatkách větrných turbín ve výšce 60 metrů nad zemí způsobuje značné tření a snižuje výkon větrníků. Turbíny leteckých motorů, které musejí fungovat ve výšce 10 km nad zemským povrchem, jsou konstrukčně řešeny tak, že jsou odolné proti námraze, nicméně tato řešení jdou často na úkor energetické účinnosti. „Co kdybychom lopatku větrné turbíny nebo leteckého motoru opatřili nanomateriálem, který by dokázal odpuzovat vodu?“, klade si otázku Joseph Viciquerra, šéf projektu organizovaného Laboratoří pro mechanickou integraci a operabilitu při Globálním výzkumném centru GE v Niskayuně (USA, stát New York). „A co kdyby tyto materiály dokázaly odpuzovat i led?“ , pokračuje ve své otázce. Výsledkem by bylo obrovské zlepšení účinnosti.

Stavby budoucnosti údajně budou moct měnit barvu, ale zdaleka nejen to. Podle německého architekta Axela Rittera dokážou stavby za několik let dokonce i měnit tvar či geometrii, velikost či průhlednost v reakci na různé podněty. “Architekti, kteří se trendu zažehnutému chytrými materiály umožňujícími stavět adaptivní a kinetické struktury nepřizpůsobí zůstanou pozadu,” řekl Axel magazínu Architecture and Design.

Axel mimo jiné pracuje například na budovách, které budou reagovat na dešťovou vodu - zmenšováním nebo zvětšováním. Hlavním přínosem tzv. chytrých materiálů má být především jejich využití při stavbě ekologických budov v rámci konceptu trvale udržitelného rozvoje. Chytré materiály dokáží získávat energii přímo ze svého okolí, nepotřebují tedy vnější přívod energie. Fungují zároveň jako senzory, ale i jako aktivní činitel. Není třeba je proplétat dráty a podobně.

Už před lety se v rámci Evropské unie začalo pracovat na projektu PICADA. Jde v něm o výzkum inovativních stavebních a konstrukčních materiálů, které mohou pomáhat v boji proti znečištění. Beton nebo omítka by pak mohla dokázat pohlcovat organické i anorganické vzdušné polutanty poté, co byly vystaveny ultrafialovému či slunečnímu záření. “Nové materiály mají pomoci i ke snížení úrovně oxidů dusíku, které jsou příčinou dýchacích problémů a spouští produkci smogu, a jiných toxických látek jako benzen,” píše magazín Ekolist. O inteligentních stavebních materiálech se dočtete také na Českém rozhlasu.

Plasty nemají u ekologů právě na růžích ustláno. Především, vyrábějí se z ropy. Ropa je špatná! Mohou obsahovat nebezpečné chemikálie. Ty jsou ještě horší! Přesto, vědci si dnes s umělou hmotou rádi hrají - kromě jiného se třeba snaží vytvořit plastové solární články. Ty by byly proti těm klasickým křemíkovým výrazně levnější, následně by zlevnily solární elektrárny a všichni by byli šťastní. Snad až na ČEZ a další provozovatele uhelných elektráren.

Přesně o tohle, tedy vyvinutá plastových solárních článků, se snaží vědci na University of Washington. Jmenovitě třeba David Ginger, tamní profesor chemie. Kupodivu se mu začíná pomalu dařit. Pomocníkem jsou mu, jako v mnoha případech aktuálních objevů (třeba baterií, které se dobíjejí během sekund), nanotechnologie.

Cílem je přijít s takovým plastem, který dokáže přeměnit alespoň 10% dopadajícího světla na elektřinu. A který lze snadno vyrobit. Gingerův tým aktuálně objevil způsob jak vytvořit obrazy maličkých bublin a kanálků, zhruba 10 000x menších než je průměr lidského vlasu, uvnitř plastikových solárních článků.

Tyhle malé bublinky a kanálky jsou velmi důležité, zlepšují totiž požadované vodivé vlastnosti materiálu. Díky nim mohou teď vědci přesně měřit kolik přenášejí elektrického náboje, a tak lépe chápou jak přesně solární článek konvertuje světlo v elektřinu. To podle Gingera povede k lepšímu pochopení způsobu jak vyrobit takový plast, který konečně dokáže přeměnit alespoň zmíněných 10%. Jinými slovy, ještě tam nejsme, ale blížíme se!

Nanostrukturovaný plast by pak mohl být snadno zapracovat v podstatě do všech možných výrobků, od batohů přes mobily, MP3 přehrávače, až třeba po netbooky či elektromobily. Abychom se necítili zbytečně pozadu - faktem je, že ohebné solární články, tzv. tenkovrstvé, už dnes existují a začínají se pomalu ale jistě masivně využívat. Jsou však obvykle složeny ze dvou různých materiálů a nejsou příliš účinné, zato jsou levné. “Řešením energetického problému bude mix, nicméně v dlouhodobém měřítku bude hrát solární energie v tomto mixu nejdůležitější roli,” věří Ginger.

Knauf Insulation uvádí na český trh vlastní minerální izolaci nové generace . Ta je vyrobena s pomocí nové technologie ECOSE® Technology. Nová přírodní izolace se výrazně liší od tradičních izolačních materiálů – při její výrobě se namísto ropného základu používá patentované přírodní pojivo z rychle se obnovujících organických látek bez obsahu formaldehydu.

Nová generace minerální izolace s technologií ECOSE® Technology je díky použití přírodního pojiva výrazným krokem směrem k trvale udržitelnému stavebnictví, neboť se vyrábí bez použití formaldehydu a fenolu. Ve srovnání s tradiční minerální izolační vlnou tyto produkty nejenže zlepšují vnitřní kvalitu vzduchu, ale také přispívají k celkové udržitelnosti budov.

Domy ze slámy se pomalu stávají dalším ekologickým zaklínadlem. Ještě před pár lety by většině lidí přišly jako čiré šílenství, dnes jich už v České republice několik stojí (adresář Veronica.cz). Především za našimi západními hranicemi se však ze slámy staví o sto šest. V čem spočívají hlavní výhody? Především nabízejí velmi zdravé vnitřní prostředí budov, tzv. mikroklima. Podle Světové zdravotnické organizace bylo v roce 1984 až 30 % obyvatel vyspělých zemí postiženo tzv. syndromem nemocných budov, v roce 2002 to bylo již 60 %. Jinými slovy, sedavý život v moderních budovách postavených z klasických materiálů na nás nemá příznivý vliv. Stavební materiály často vypouštějí do ovzduší nezdravé látky, navíc budovy nebývají dobře větrané a pokud ano, tak klimatizačním zařízením, které ve vzduchu zanechá minimální množství záporných iontů. Ty jsou však pro zdraví člověka zásadní.

Lenka se opírá o zateplené zahradnictví v Bražci: foto Jindřich Palek

Jedním z architektů, kteří se zabývají stavěním domů ze slámy je Ing. Jakub Wihan. Vystudoval modul architektura na Fakultě stavební ČVUT v Praze. Později absolvoval studium architektury zaměřené na životní prostředí a alternativní energetiku na University of East London v Centru pro alternativní technologie ve Walesu. V Todmordenu, v severní Anglii absolvoval školení učitele slaměného stavitelství. Dnes v Anglii navrhuje domy ze slámy, v rámci neziskové organizace amazonails pořádá workshopy a školení - také v České republice. K problematice stavění ze slámy se dostal teprve roku 2002, nicméně od té doby se stal jejím zapřísáhlým propagátorem. “Přivedl mě k tomu článek Aleše Brotánka v časopisu Architekt,” říká Wihan. “Začal jsem se o to zajímat podrobněji. Vypravil jsem se do Rakouska na 4. celoevropské setkání slámařů, kde jsem začal nasávat znalosti,” doplňuje. Od té doby objel většinu Evropy a učil se u nejlepších zástupců tohoto oboru.

Okna kolem zateplení v Brazci: foto Dan Grmela

Podle něj bývají lidé, kteří chtějí stavět dům ze slámy poněkud “specifičtí”. “Jsou to otevření lidé, kteří myslí ekologicky, pružně a dopředu. Cítí jistou zodpovědnost za životní prostředí,” říká. Domy ze slámy mají dobré tepelně-akumulační schopnosti. To ve spojení s výbornými tepelně-izolačními vlastnostmi slámy udržuje tepelnou pohodu s minimálními náklady na vytápění a splňuje zásadní podmínky nutné k vytvoření kvalitního mikroklimatu. Zatímco stavba domů ze slámy je zhruba stejně finančně náročná jako stavba klasického rodinného domu, samotný provoz je pak mnohokrát levnější. Navíc mají domy také vynikající akustické vlastnosti - V USA jsou ze slámy postavena nejméně dvě nahrávací studia a řada meditačních center.

Dan Grmela zatepluje vycpáváním: foto Jindřich Palek

Podle Wihana lze ze slámy stavět nejen přízemní či jednopodlažní rodinné domy, ale třeba i kancelářské budovy nebo rozsáhlejší bytové domy. Jeden takový projekt ostatně právě běží v anglickém městě Waddington. Tamní městská rada se rozhodla nechat ze slámy postavit sociální bydlení, celkem jde o čtyři domy. Stavby ze slámy mají svou logiku také s ohledem na trvale udržitelný rozvoj. Podporují lokální ekonomiku a výrobu, minimalizují náklady na dopravu, podporují sociální kohezi. Wihan působí zároveň jako učitel - každá stavba domu ze slámy je takovým malým workshopem, kterého se může zúčastnit jak samotný majitel domu, tak jeho přátelé a známí, kteří se stavbou pomáhají a zároveň se jí učí. Ačkoliv kolem domů ze slámy je opředeno mnoho mýtů - o hořlavosti, vlhkosti, hlodavcích a dalších, valná většina z nich je nepodložená. Pokud vás stavění ze slámy zaujalo, níže jsou uvedeny odkazy na další články.

Související články:

• Nazeleno.cz - Slaměné domy – vydrží víc, než si myslíte
• TZB-info.cz - Pasivní domy s použitím slaměných balíků
• Ekodům - rozcestník
• Bydlení.cz - Domy ze slámy - zdravé a levné bydlení 1.
• Ekovesnice.cz - Jak staví domy ze slámy a hlíny Tom Rijven
• iMateriály.cz - Sláma jako stavební materiál
• Příručka stavění ze slámy od Barbary Jones (PDF)

Úžasné splynutí města s přírodou bude možné za pár let vidět v dalekém Singapuru. EDITT Tower je projekt studia TR Hamzah & Yeang, který sponzoruje také Singapurská národní univerzita.

Šestadvacetipatrový mrakodrap, který na návrzích připomíná spíše lesem prorostlou věž, bude vystavěn z recyklovaných a recyklovatelných materiálů. Přirozené větrání, sbírání dešťové a recyklace užitkové vody na zalévání rozsáhlých zahrad, to jsou jen některé z mnoha vymožeností nové budovy, společně s centrálním systémem recyklace odpadu.

EDITT Tower má pomoct obnovit lokální ekosystém v celé metropoli a doufejme také inspirovat řadu podobných staveb. Energii si věž bude vyrábět ze 40% sama pomocí solárních panelů. Jednotlivá patra bude možné snadno přeskupovat a předělávat, budova se tedy může snadno měnit, být dynamická a vždy zajímavá a jiná pro své obyvatele a návštěvníky, čemuž jistě bude pomáhat i během roku seproměňující se flóra. Jak se vám takový mrakodrap líbí a jak by se vám líbil třeba v Praze místo veleslavné Chobotnice?

zdroj: inhabitat