Indonéské vesnice vyrábí bioplyn ze zbytků tofu
Ve vesnici Kalisari na indonéském ostrově Jáva se lokální producenti tofu rozhodli změnit zaběhlé postupy výroby, a začaly z odpadních produktů vlastního procesu získávat energii. 
Do programu se zapojilo už 150 vesnic. Kromě obnovitelného zdroje energie přispívá jejich aktivita ke snížení objemu znečištěné vody.Té se při zpracování sojových bobů, vaření i přečišťování, spotřebovává skutečně nemalé množství.
Na získání jednoho kilogramu této tradiční východo-asijské potravní suroviny je jí zapotřebí v průměru pětadvacet litrů. Při samotném varu bobů a zpracování tofu se navíc do vody přidává slabá kyselina octová, aby výsledná hmota lépe držela pohromadě.
A zatímco vyvařené tofu končí po vyválení a vytvarování na jídelních stolech, okyselená a znečištěná voda byla jen tak vylévána volně na zem nebo do kanalizace. Tedy až do konce loňského roku.
Bioplyn z lidských exkrementů je nadějí pro rozvojové země
V Etiopii a Súdánu nosí bioplyn na topení v pytlích
Chlorid hořečnatý – ekologičtější variace pro levnější solární články
Výrobci Tofu z Kalisari totiž vyzkoušeli vodu snášet do jedné velké uvařené sběrné nádrže, jejíž obsah je po naplnění obohacen o rozkladné bakterie. Ty se postarají o rozložení zbytků sojových bobů, přičemž výsledkem jejich činorodé mikrobiální aktivity je vznik bioplynu.
Ten místní následně jímají, upravují a tlakují ho do zásobníků pro domácí spotřebu. Tato zdánlivě nepatrná změna ale radikálním způsobem zlepšila životní úroveň celého Kalisari.
Děti teď nemusí trávit hodiny denně sběrem palivového dříví, a ženy nemusí mrhat časem u otevřeného ohniště v kuchyni. Vaření je rázem rychlejší, čistší a jeho negativní dopady na životní prostředí jsou rozhodně menší.
Klasické propan-butanové plynové bomby byly do vesnice dováženy už dříve, ale se značnými prodlevami v dodávkách. „Nebylo nic neobvyklého, že vám došel plyn, a museli jste si měsíc nebo dva počkat na další,“ říká Waroh, jeden z lokálních producentů tofu. „Teď si plyn vyrábíme přímo na místě, a přijde nás třikrát levněji.“
Není bez zajímavosti, že celý „projekt“ byl realizován na čistě soukromé bázi. A teprve praktické výsledky přiměly další lokální producenty k zapojení se do procesu výroby bioplynu. Letos v dubnu pak „případ z Kalisari“ vedl až k návštěvě vládní delegace, která se rozhodla fungující systém dále podporovat.
Indonésie totiž přislíbila, že do roku 2025 bude schopna dodávat 25 % národní spotřeby energie z čistých zdrojů, a proto se každý dobrý nápad hodí. Finanční podpora kombinované výroby tofu a bioplynu by prý mohla vést ke snížení spotřeby fosilních paliv (každý rok) o 56 000 tun.
Na jednu stranu super. Na druhou stanu když jsme u toho tofu, oblíbené to krmě vegetariánů a veganů – Na získání jednoho kilogramu této tradiční východo-asijské potravní suroviny je zapotřebí v průměru pětadvacet litrů vody – to je teda maras. To už potom kilo masa z drůbeže, prasat nebo dobytka nevypadá na vodu tak náročné.
No to je otázka, jestli na 1kg je to 25l a na maso se to počítá v tisících litrů, pak je to pořád dost začný rozdíl, a pokud bychom i připustili že z 1kg sóji je 0,5kg tofu (což nevím), stále jsme někde hluboko pod tím, kolik vody spotřebujeme na získání masa. Nehledě na to že se eliminují další náklady a škody, které způsobuje produkce masa. (ovšem samotná produkce sóji také může mít jisté dopady)