Francie může mít 100 % OZE, pokud bude chtít
Francie může do roku 2050 vyrábět 100 % elektřiny (nikoliv veškeré energie) jen s pomocí obnovitelných zdrojů. Ovšem pouze za předpokladu že se sama rozhodne segment OZE masivně podpořit.
Alespoň to tvrdí obsáhlý článek uveřejněný v žurnálech Mediapart.fr a L´Obs Planeté, který se tváří jako „únik informací z důvěryhodného vládního zdroje“. Ve své podstatě ale autor cituje jen to, co si většina Francouzů dobře uvědomuje. Pro rozvoj obnovitelných zdrojů má Francie vynikající potenciál, ale nedostatek vůle.
V současnosti Francie generuje 77 % elektřiny s pomocí jaderných elektráren, 15 % připadá na OZE a 8 % pak mají na svědomí fosilní zdroje. Právě toto rozvrstvení národního mixu prý může ve velké míře nahrávat teorii o 100 % OZE do pětatřiceti let.
Podstatně lépe se přechází na alternativní zdroje z pevného zázemí jaderné energetiky, než přetvářením starého fosilního schématu. A jak by se mohla Francie změnit na novou evropskou velmoc čisté elektřiny?
Jednoduše setrvalým rozvojem a podporou projektů solárních, větrných a vodních elektráren. Národní potenciál pro OZE totiž činí 1268 TWh, zhruba tedy trojnásobek aktuální spotřeby.
Francie chce silnice vyrábějící energii
Francie připravuje 6 GW pobřežních větrných elektráren
Francie: daň na jaderné elektrárny bude financovat rozvoj obnovitelných zdrojů
Útočit na pozici stoprocentního podílu obnovitelných zdrojů ze startovní pozice 15 % se může zdát bláhové, ale jak autor zmiňuje, jiné evropské země se s tím také dokázaly vypořádat.
Španělsko aktuálně vyrábí 47 % elektřiny především díky solárním elektrárnám, a podíl OZE v národním mixu Portugalska se blíží 70 %. A to se Portugalsko nedá řadit k zemím, které by OZE nějakým masivním způsobem podporovaly.
Francie má na rozdíl od Španělska a Portugalska finance i technické kapacity pro komplexní změny v energetickém průmyslu. Proč se tedy Francie nevydá na cestu čisté elektřiny?
Autor článku trefně poznamenává, že: „Francie se v šedesátých letech rozhodla zbavit závislosti na uhlí a dalších fosilních palivech, a proto se vydala cestou jaderné energie. Jediným výsledkem po padesáti letech je, že jsme příliš závislí na jádru, a nehledíme do budoucnosti.“
Dále upozorňuje, že přechod na OZE Francii ekonomicky nezruinuje. Francouze nyní stojí 1 GWh 91 eur, a 1 GWh z alternativních zdrojů 119 GWh. „Tvrdit něco o ekonomické sebevraždě je jenom chabou obhajobou pro-jaderných řešení.“
Jaderné elektrárny patří mezi velké zaměstnavatele, a sociální hledisko tu hraje také svou roli. „Jenže vysloužilé staré jaderné elektrárny v okolí Hauth-Rhin stejně budeme muset uzavřít. Budeme kvůli jaderné lobby stavět nové, nebo začneme raději investovat do OZE ?“.
Únik informací z důvěryhodného vládního zdroje v polo-bulvárním francouzském tisku by jistě nebyl hodnověrný zdroj informací pro českého čtenáře, ale není bez zajímavosti, že krátce po vydání článku v žurnálu L´Obs Planeté pozdržela bez udání důvodu francouzská energetická a environmentální agentura ADEME vydání své závěrečné zprávy.
Původně v ní měla potvrdit, že jaderná energetika by měla být i nadále páteřním zdrojem energie pro celou Francii, ale zmíněný „únik informací“ pravděpodobně poukázal na trochu jiná hlediska a řešení.